Zapomeňte na Fabie, Hyundaie i20 nebo Opely Corsa. Kia Rio vás překvapí, jak umí být komfortní, levná a uvnitř přitom dobře zpracovaná a kvalitní, motor vás však může zklamat, stejně jako převodovka.
B segment nabízí spoustu modelů, bohužel u nás, kvůli mediální masírce, známe povětšinou čtyři (Fabie a i20, Fiesta a Polo) nejvíce protlačované. Proč se ale neodlišit a přitom neudělat chybu v podobě Ria? Podrobně jsme se zaměřili na to, co by případné majitele mohlo přinutit si Rio koupit a co naopak od nákupu malé Kie odradit.
Design
Facelift Kie Rio byl odhalen loni v říjnu na autosalonu v Paříži. To hlavní však přetrvalo. Tedy velké přední světlomety, ostré hrany a trocha té nesouměrnosti. Někomu se to nemusí líbit, jiní na tento vzhled nedají dopustit.
Správná volba barvy a kol je velmi důležitá a to platí i u Ria. Však posuďte sami. Kombinace červené metalízy a 17-ti palcových kol v tmavém laku Riu prostě sluší a v této kombinaci mi trocha té nesouměrnosti až tak nevadí.
Interiér
Uvnitř Ria budete ohromeni, jak velkým a vzdušným dojmem na vás interiér působí. A není to jen o pocitu. Místa tam skutečně je dostatek. Sedadla jsou příjemně měkká, dobře tvarovaná a to řidičovo se lehce nastaví do polohy, která vám vyhovuje. I posaz za volantem je skvělý. Ostatně za tříramenný kožený volant by se nemuselo stydět ani kde jaké sportovně zaměřené auto.
I na zadních sedadlech nebudete trpět nedostatkem místa. Jediná výtka směřuje na délku sedáku, který podepře jen 2/3 stehen dospělého člověka. V kritice budu pokračovat, špatný výhled přes A sloupek, nebo strohost interiéru jsou pihami na kráse, jinak povedeného interiéru.
Na druhou stranu, všechny ovladače jsou v dosahu řidiče, bez větších přešlapů je i ergonomie jednotlivých tlačítek a vše funguje intuitivně a tak, jak by jste očekávali. Pochvalu si zaslouží celkové zpracování interiéru a kvalita materiálů. Ano, „zkoušeči tvrdosti plastů“ si postěžují na části výplní dveří či vrchní část přístrojovky, ale co by jste v B segmentu čekali…
Objem zavazadlového prostoru 288 litrů je o něco menší než u Boleslavského přeborníka, ale má pravidelný tvar a naprosto pro takový automobil postačuje.
Jízda
Jízda s Riem je trochu vzpomínka na staré časy. V době snižování objemů motorů a dopování turbodmychadly, působí atmosférická 1,4 s výkonem 80 kW trochu archaickým dojmem. Nejde ani tolik o to, že by šlo o dnes již nemoderní techniku, ale spíše se nejedná o tolik uživatelsky přívětivý motor. Jednoduše musíte více pracovat s převodovkou a plynem, než u přeplňovaných motorů.
Čtyřválcová jednačtyřka má zdravou sílu, kterou však musíte z motoru dolovat a vytáčet jej. Pak zvládá s Riem docela obstojně cvičit. Bohužel vše trochu znesnadňuje převodovka. Šestistupňový manuál je přesný, postrádá korejskou „gumovost“, ale je trochu hůře odstupňován. Převody jsou delší, přitom ve 130 km/h na šestku točí motor 3500 ot./min.
S tím jde ruku v ruce spotřeba. S papírovou spotřebou lehce přes 5 litrů nepočítejte. Ustálenou 80 lze stlačit apetit motoru na papírovou hodnotu, ale kombinovaně počítejte v pohodovém tempu se spotřebou 6,5 litru. Dynamičtější jízdní styl bude znamenat zhruba 7,5 a dálniční 130 km/h znamená odběr lehce přes 7 litrů. V kombinaci s malou 43 litrovou nádrží, budete muset tankovat každých 500-600 km.
Co do jízdních vlastností si vás Rio získá podvozkem. Ten umí být konejšivě pohodlný a i s velkými 17-ti palcovými koly zvládal filtrovat české nerovnosti, včetně pravého pruhu D1. Ostřejší rány se už ozývaly výrazněji a podběhy nebyly příliš dobře odhlučněné, ale zato v zatáčkách nabízel řidiči dávku jistoty a stopu držel skvěle.
Řízení mělo příjemně strmý převod, ale kolem neutrální pozice působilo dosti gumovým dojmem. Naopak brzdy se dávkovaly velmi přesně a jejich nástup byl pozvolný a účinek poměrně dostačující.
Resumé
Kia Rio je prostě jiné, svébytně bojuje proti zavedeným a nudným pořádkům třídy. Ač se to na první dojem nezdá, Rio je prostě jiné a to se mi rozhodně líbí! Staré časy co se řízení týče, ač třeba neoslní odstupňováním převodovky, bohatá nabídka prostoru a duch Ria, který prostě v tom autě žije. To by se vám mohlo líbit taky, zvlášť po nahlédnutí do ceníku…
Celkové hodnocení: 82 %
Základní cena vozu: 229 980 Kč
Cena testované verze: 337 980 Kč
KLADY
- kvalitní a prostorný interiér
- tichý a kultivovaný běh motoru
- pohodlný a poddajný podvozek
- atraktivní cena
ZÁPORY
- zpřevodování šestikvaltu
- vyšší spotřeba paliva
Motorizace:
zážehový řadový čtyřválec
objem: 1396 cm3
nejvyšší výkon: 80 kW při 6300 ot/min
největší točivý moment: 137 Nm při 4200 ot/min
palivo: benzín
Výkon:
nejvyšší maximální rychlost: 185 km/h
zrychlení z 0 na 100 km/h: 11,7 sekundy
spotřeba (město/mimo/kombinovaná): 7,2 l / 4,5 l / 5,5 l
Rozměry:
objem zavazadlového prostoru: 228 litrů
hmotnost: 1184-1262 kg
objem palivové nádrže: 43 litrů
rozměr pneumatik: 205/45 R17
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?