...konstrukcí a tuhou zadní nápravou, neboť v posledních dvou letech přibyly na trhu pouze tři úplně nové modely této koncepce, a dva z nich pocházejí z Koreje.
Lze tedy v této třídě vymyslet ještě něco nového? Podívejte se na test Hyundai Terracan a Kia Sorento proti japonské stálici Nissan Terrano.
Více než deset let existence na trhu je pro Nissan Terrano výmluvným důkazem, že se jedná o povedený automobil. Svým způsobem přestál tento nissan vyráběný ve španělském závodě japonské automobilky již dvě generace jen s kosmetickými úpravami exteriéru či interiéru a samozřejmě s nezbytnou modernizací nabídky motorů. I když se Terrano dnes již nemůže chlubit závratně vysokými tržbami jako v polovině 90. let minulého století, stále nemá o zákazníky nouzi, z čehož plynou Nissanu bez větších investic stále slušné zisky. V současné době je Terrano k dostání na českém trhu stále ve dvou karosářských verzích a v nabídce má dva vznětové přeplňované čtyřválce. Pro tento test jsme vybrali modernější třílitr s přímým vstřikováním paliva o výkonu 118 kW s karoserií Wagon v atraktivní limitované sérii Freeway (viz 4x4AM 9/03). Přesně po roce se pak Terrano „vrací na místo činu“ (viz srovnávací test Terrano vs. Discovery 4x4AM 2/03). Jeho soupeři však nyní nepocházejí ze staré dobré Anglie, nýbrž z jedné východní země, která by se chtěla minimálně svou automobilovou produkcí co možná nejrychleji vyrovnat úspěšnému Japonsku. Při rozjezdu pomohly Korejcům právě japonské licence, nyní se však korejští výrobci již několik let spoléhají na vlastní zkušenosti a schopnosti a s každou novou generací svých modelů pomalu srovnávají nejen s japonskou, nýbrž i s evropskou úrovní krok. A protože jsou vždy zároveň levnější, nelze se divit tomu, že slaví úspěch. Nejstarší (Kia) a největší (Hyundai) korejské automobilky se pak spojily v jeden silný koncern, s nímž dnes musí konkurence počítat na všech světových trzích a ve všech automobilových segmentech. Důkazem budiž i dvě terénní čtyřkolky střední třídy, které jsme postavili proti populárnímu nissanu. Protože jejich vývoj probíhal samostatně, na první ani na druhý pohled jen tak nepoznáte, že se jedná o dva modely z jednoho koncernu. Sorento a Terracan by ostatně měly oslovovat odlišnou klientelu a vzájemně by si neměly „lézt do zelí“, což však ještě neznamená, že by nebyly srovnatelné.
Kolik dobré práce odvedou chytře vymyšlený design a svým způsobem nedostatečná nebo lépe řečeno promyšleně zmatená informovanost ze strany výrobce, dokazuje nejmladší z této trojice - Kia Sorento. Díky svým oblým tvarům (ne náhodou podobným Mercedesu ML) jí mnozí moji kolegové okamžitě dali nálepku SUV a zařadili ji mezi Nissan X-Trail či Hyundai Santa Fe, přičemž někde jí dokonce přisoudili i samonosnou karoserii či nezávisle zavěšená kola. Přitom se však jedná o poctivě zpracovaný off-road, který s rozumně velkou karoserií za rozumně stanovenou cenu nabízí solidní jízdní výkony i užitné vlastnosti. Sorento vlastně v ničem nevyniká nad ostatní konkurenci, vede pouze v prodejních statistikách. Mimochodem, viděli jste někde nějakou reklamu na tento automobil? Že ne? No vidíte, a přitom je to v loňském roce nejprodávanější model kategorie off-road na českém trhu, který za sebou nechal i VW Touareg, Toyotu Land Cruiser či Mitsubishi Pajero, o Patrolu, Mercedesu ML či Pajeru Sport nemluvě. Na to, v čem vězí jeho úspěch, se pokusíme odpovědět v tomto srovnávací testu, kde je mu jedním z konkurentů zároveň jeho koncernový soukmenovec Hyundai Terracan. Jen o rok starší model než Sorento tahá v koncernovém souboji terénních automobilů v počtu prodaných kusů jednoznačně za nejkratší konec (včetně Santa Fe). Jenže poctivý off-road s hodnotným i luxusním interiérem není určen pro každého. Svými majestátními tvary a částečně i rozměry jakoby patřil o kategorii výše mezi Patrol GR, velké Pajero či Land Cruiser, cenou, uspořádáním interiéru a výkony však dobře zapadá do naší trojice. Nejprodávanější verzi Terracanu na českém trhu pohání vznětový čtyřválec common-rail 2,9 l (110 kW), který Hyundai převzal z úspěšného MPV Kia Carnival, přičemž Sorentu byl určen menší turbodiesel 2,5l (103kW) z produkce továrny Detroit Diesel. I tento motor disponuje přímým vstřikováním paliva common-rail a šestnácti ventily na válec, a přestože nabízí z testované trojice nejmenší zdvihový objem i výkon, jízdními výkony za svými soupeři rozhodně nezaostává.
Podívejme se nejprve na rozměry a poměry v interiéru. Nejstarší Terrano je sice nejdelší a jako jediné poskytuje také tři řady sedadel, to je však jediné plus, které nabízí. Jinak je totiž jeho karoserie užší o více než 10cm oproti oběma korejským vozům a kvůli nejkratšímu rozvoru jsou prostorové poměry především na zadních sedadlech nejskromnější, přičemž třetí nouzová sklopná řada, uspořádaná jako nedělitelná dvoumístná lavice, poskytuje dostačující pohodlí snad jen dětem. Oproti Terranu je Sorento na první pohled výrazně velkorysejší v prostoru pro cestující, na čemž mají zásluhu dlouhý rozvor i šířka karoserie, na druhou stranu, pomineme-li třetí řadu sedadel Terrana, nevyniká zavazadlový prostor Sorenta příliš omračujícími rozměry především co do hloubky. Optimální řešení nabízí nejmohutnější hyundai, který sice není ani nejdelší, ani nejširší, ale v prostoru pro cestující boduje jak velkorysým místem na všech sedadlech, tak největším, a dodejme také nejlépe využitelným, zavazadlovým prostorem v základním uspořádání i po sklopení sedadel.
Interiér je vůbec silnou stránkou Terracanu. Dobře vypadající plasty společně s dobrou ergonomií ovládacích prvků i estetickým ztvárněním bez extravagantních výstřelků, vám posezení za volantem největšího terénního hyundai veskrze zpříjemní. Jedinou výtku bych směřoval na adresu ovládání stěrače zadního skla s ostřikovačem, které je staromódně umístěno na středovém panelu vedle řadicí páky a pro jeho nalezení je třeba chvilku rukou „šátrat“ po okolí. V tomto ohledu jsou Terrano i Sorento vyřešeny lépe. Nissan má totiž opravdu veškeré ovládání včetně audiosystému soustředěno do okolí volantu, na druhou stranu jeho středový tunel postrádá jakýkoliv odkládací prostor a kapsy ve dveřích jsou přlíš úzké, takže kapesník, mobilní telefon (samozřejmě vypnutý) či brýle není kam odložit. Malý přístrojový štít či tvar středového panelu jsou pak výmluvným důkazem doby vzniku tohoto automobilu. Pokud jde o Sorento, těžko byste v interiéru hledali nějaký detail, jemuž by bylo nutné něco vytknout. Z hlediska ergonomie je vše rozmístěno tak logicky a přehledně, že za volantem tohoto vozu budete rychle jako doma. Hodnocení interiéru by mohlo jednoznačně vyznít pro Sorento, kdyby tento vůz nenabízel kvůli nejkratší karoserii v této třídě jen průměrný zavazadlový prostor. Ten je naopak předností Terrana i Terracanu, který navíc působí z této trojice nejluxusněji.
Vzhledem ke konstrukci karoserie a k uspořádání podvozku by se jízdní vlastnosti našich tří konkurentů neměly na silnici příliš lišit a rozdíly jsou opravdu velmi malé, což je dáno hlavně rozměry, konkrétně rozvorem. Ten je překvapivě nejkratší v případě nejdelšího Terrana, což tomuto japonskému off-roadu zaručuje nejlepší obratnost (ovšem pozor na dlouhý zadní převis), na druhou stranu tím trochu trpí stabilita ve vysokých rychlostech, které příliš neprospívá ani nejmenší rozchod kol. V tomto ohledu má nejlepší předpoklady Sorento, které má sice rozvor o 4 cm kratší než Terracan, ale zase má zdaleka nejširší rozchod. Sorento se tak na silnici dokáže nejlépe „rozkročit“ a k jistotě za volantem přispívá i celkem přesné hřebenové řízení s relativně dobrou odezvou. Totéž bohužel nelze říci o Terranu, a hlavně o Terracanu, které využívají poněkud necitlivé maticové řízení s oběžnými kuličkami. Při průjezdu zatáčkou se proto budete nejlépe cítit v Sorentu, které bezprostředně reaguje na řidičovy pokyny, zatímco v nissanu a hyundai budete cítit trochu odstup. Z hlediska odpružení je naopak nejlepším kompromisem mezi komfortem a bezpečností nissan, Sorento a Terracan se přece jen naklání někdy více než je příjemné. Hyundai se navíc nemůže pochlubit právě dobrou manévrovatelností vzhledem k příliš velkému průměru zatáčení.
U všech tří vozů lze ovšem obecně konstatovat, že jejich jízdní vlastnosti jsou nezáludné, v zimě je však potřeba být na pozoru, protože všechny mají v normálním režimu poháněna pouze zadní kola, což je nicméně v této kategorii celkem běžné.
Co se týče jízdních výkonů, jsou rozdíly překvapivě nepatrné. Terracan sice nejlépe akceleruje jak z místa, tak na třetí až pátý rychlostní stupeň, jeho koncová rychlost je však bezmála o 6–7km/h menší než u jeho konkurentů. I když je Terrano v akceleraci i pružném zrychlení vždy o pověstný krůček pozadu, nakonec je nejrychlejší, navíc je třeba dodat, že mu k tomu stačí také nejmenší počet otáček. To znamená, že přestože motor nissanu disponuje největším objemem, výkonem i točivým momentem, spokojí se zároveň s nejmenšími příděly nafty. Rozdíly jsou však opravdu nepatrné.
Také v terénu jsou vyhlídky této trojice poměrně vyrovnané. Nepočítáme-li zadní diferenciál se zvýšenou svorností, kterým disponují všiechny tři vozy, nenajdeme žádné další trakční pomůcky, ať již elektronické (regulace prokluzu kol), či mechanické (závěry nápravových diferenciálů). Přesto se testované automobily dokáží díky účinné terénní redukci a přizpůsobivému podvozku dokáží proplétat i dosti složitým terénem. Na první pohled by se mohlo zdát, že vzhledem k velkému točivému momentu motoru, nízké provozní hmotnosti a nejpřizpůsobivějšímu podvozku bude hrát první housle Terrano. To však zároveň disponuje také nejméně účinnou terénní redukcí, která v náročnějším terénu nedokáže sílu motoru využít tak dobře jako například Sorento vybavené naopak nejslabší pohonnou jednotkou z celé trojice (pro modelový rok 2004 disponuje Kia Sorento 2.5 CRDi větším točivým momentem 333 N.m). Ještě lépe je na tom Terracan, který má přes robustnější vzhled nižší pohotovostní hmotnost než Sorento. I když všechny tři automobily neměly srovnatelné pneumatiky (Terrano mělo spíše silniční celoroční 17“, zatímco Sorento a Terracan zimní 16“ s malými lamelami), bylo v blátivém terénu překvapivě suverénní Sorento, zahanbit se však nedal ani Terracan. Naopak nejvíce potíží mělo s našimi překážkami Terrano, což je ovšem možné svést právě na pneumatiky se silničním dezénem (Michelin 4x4 Synchrone). Terrano má však v terénu nejlepé odladěný podvozek s tvrdším odpružením a zároveň největším zkřížením náprav.
Vzhledem k nízké pohotovostní hmotnosti a silnému motoru je Terrano naopak největším „silákem“. Nejenže utáhne o 200 kg těžší brzděný přívěs než konkurenční automobily, nýbrž zároveň uveze až o 270 kg těžší náklad než Sorento a o bezmála více 200 kg více než Terracan.
Závěrečné hodnocení nevyznívá jednoznačně. Vezmete-li si k ruce pořizovací ceny a výbavu, jistě se velmi rychle zhlédnete v Sorentu, zatímco okamžitě odsoudíte Terrano, které je navíc již dosti v letech, a Terracan zůstane nenápadně v pozadí. Tomuto hodnocení odpovídá v podstatě i loňská statistika prodejů, kdy terénní nissan zaznamenal jistý pokles, zatímco o Sorento byl enormní zájem a také Terracan si nemohl na nezájem zákazníků tak úplně stěžovat, zvláště když musel na vlastním hřišti soupeřit ještě s další konkurencí v podobě SUV Santa Fe. A náš tip?
Z hlediska kombinace vlastností a pořizovací ceny Kia Sorento.
Závěrečné hodnocení
Nissan Terrano
+
Výkon a síla motoru
Tažné schopnosti
Možnost využití sedmi sedadel
Nejlepší křížení
-
Vysoká hladina hluku
Úzký vnitřní prostor
Odkládací prostory
Nejvyšší základní cena
Kia Sorento
+
Pořizovací cena
Celkově vyrovnané výkony
Dobrá v terénu
Nízká hladina hluku
-
Pokles ceny při dalším
prodeji
Menší zavazadlový prostor
Nízká užitečná hmotnost
Hyundai Terracan
+
Prostorný interiér
Velký zavazadlový prostor
Agilní motor
Bohatá výbava
-
Velký poloměr zatáčení
Neohrabané řízení
Text: Jiří Kaloč, foto autor
Komerční sdělení
