Mitsubishi Space Star 1.6 Family

Aby se ale mohl rovnat současné konkurenci, prodělal tento model počátkem loňského roku mírný facelift. Osvěžení přineslo hlavně novou přední část a zadní svítilny. Předek dostal „dravější“ výraz, dá-li se to v případě space staru tak říct, kterého bylo docíleno především nižšími světlomety s čirou optikou. Vzadu je pak asi jedinou změnou kulatý blikač v jinak hranaté sdružené svítilně. Pochopitelně ani space staru se nevyhnula změna, kterou počátkem roku 2003 prodělaly všechny modely této japonské automobilky. Červené diamanty ve znaku nahradily diamanty stříbrné.

Mitsubishi Space Star je nejmenším z velkoprostorových vozů japonské automobilky se třemi diamant. A tak je k němu také potřeba přistupovat. Objem kufru v základním pětimístném uspořádání, vás určitě nijak neohromí, koneckonců 370 litrů opravdu není nic k divení. Přímo fantastická je ale jeho přístupnost. Spodní hrana je nízko, páté dveře jsou obrovské, nezasahují do nich zadní svítilny, a hlavně jednoduchým sklopením je možné zavazadlový prostor zvětšit až na 1370 litrů. Auto, které bude běžná česká rodina bezpochyby používat jako auto rodinné, je tedy možné v případě nouze použít jako menší dodávku a třeba kvůli koupi nového sporáku není nutné volat známého s avií.

Byť v současné době japonské automobilky už vyslyšely volání evropských zákazníků po kvalitnějších plastech a hlavně po jejich umírněnějším používání, space star svým datem narození spadá ještě do doby, kdy byl tvrdý plast, tím jediným, čeho jste se v interiéru japonských automobilů nižších tříd dočkali. Ku prospěchu automobilky Mitsubishi ale hovoří fakt, že ve svém nejmenším velkoprostorovém voze použila plast nikoliv šedý, ale černý. A na ten je český řidič zvyklý. Interiér space staru tedy není módním výstřelkem, určitě ale nikoho neurazí, obzvlášť svým zpracováním. Během čtyř tisíc kilometrů, které jsem se space starem během jediného týdne ujel, mě nevyrušilo sebemenší zavrzání v přístrojové desce ani nikde jinde v interiéru. Mnozí evropští výrobci aut by se tedy v japonských továrnách a nebo v nizozemském Bornu, kde se vyrábí právě Mitsubishi Space Star, mohli leccos přiučit.

A co pod kapotou? Benzínová klasika – tedy motor o objemu 1.6 litru a největším výkonu 72 kW (98 k). S takovým motorem není Mitsubishi Space Star žádný závodník ani žádný hlemýžď. Necelých sto koní je tak akorát. Problémy nepřicházejí ani při plném zatížení. I v pěti a s batohy, můžete prostě na dálnici svištět u nás 130 km/h, v Německu i víc, a auto nebude zbytečně zadýchané. Připravte se ale na to, že při rychlosti nad 120 kilometrů v hodině se pohybujete někde okolo 4 000 ot./min, což se samozřejmě projeví na spotřebě. Na dálnici tedy není problém ve spěchu „propálit“ i devět litrů benzínu za sto kilometrů cesty. Když se ale budete krotit, zklamaní určitě nebudete. Já jsem během týdenního testu dosáhl průměrné spotřeby 6,5 l/100 km, což je u šestnáctkového benzínového motoru hodnota velmi slušná.

Mitsubishi Space Star patří bezpochyby mezi velkoprostorová auta. Vždyť ho do této kategorie řadí i sama automobilka, tak proč se tomu bránit? Jeden důvod bych měl. Space Star se svými jízdními vlastnostmi značně liší od ostatních MPV. Zmiňovaný řidičův nadhled nad situací na silnici je podobný jako u konkurenčních vozů. Za volantem space staru jsem ale ani jednou neměl pocit, že těžiště je jinde, než u běžných osobních aut. I když k tomu image auta určitě nevybízí, není tedy problém ani se za volantem Mitsubishi Space Star chvilku snít a do zatáčky se vrhnout o něco ostřeji.