TEST Lexus LC 500 CV Hokkaido Edition - japonský samuraj nahoře bez

Úvod

LC500 navazuje na Lexus SC, který se prodával v devadesátých letech. V roce 2001 přišla druhá generace, která prošla o 4 roky později modernizací a vyráběla se až do roku 2010. Nástupce byl tehdy nejistý. Jenže hned v roce 2012 Lexus představil koncept LF-LC, který svým designem šokoval svět. Málokdo čekal, že o 4 roky později bude v téměř stejné podobě představena sériová podoba modelu LC 500. Dnes je tomu tedy 11 let, kdy byl světu onen design představen a stále působí jako UFO. Takto nadčasový a futuristický design umí Lexus zkrátka skvěle.

Exteriér

Design je naprosto úchvatný a i po letech jsem z něho naprosto hotový. Naživo je to ještě větší masakr. Přední část je agresivně tvarovaná a nepřestává mě fascinovat tvar světlometů a masky. Zajímavým prvkem je červená plátěná střecha, která se ke zbytku vozu perfektně hodí.

Přehlédnout rovněž nejdou veliké 21 palcové disky, které jsou obuty na pneumatikách Michelin Pilot Supersport. Zezadu vůz působí rovněž sportovně a dravě. Zadní světlomety připomínají ty přední. Jsou podlouhlé, vodorovné a mají také svislý pruh, ve kterém se ukrývá blinkr. Vypadají trochu jako šipky. Zadní nárazník má výrazné prolisy, pod kterými jsou veliké chromové rámečky pro výfuky, mezi kterými je mlhové světlo.

Rozměry: 4770/1920/1350/2870 mm (délka, šířka, výška, rozvor)

Hmotnost: 2055 kg

Interiér

Červeno-černý interiér vypadá jednoduše božsky. Sedadla jsou skvostná. Naprosto dokonale kombinují komfort, prémiovou kůži a výborné držení těla při svižné jízdě. Jsou elektricky stavitelná a nabízí samozřejmě vyhřívání i klimatizování. Pozice za volantem je bez jediné chybky.

Použité materiály? Jen ty nejlepší. Celý interiér je kožený. Je zde použita jak kůže lesklá, tak alcantara, která se nachází na prostředku sedadel, kapličce budíků, dveřních výplních či stropu. Nechybí ani kontrastní prošívání. Slícování a celková kvalita dílenského zpracování? Rovněž na jedničku. Výplně dveří včetně klik jsou rovněž fascinující. 

Ovládání vozidla je klasicky „Lexusovské“. To se dá volně přeložit jako poměrně složité a neintuitivní. Japonská logika je zkrátka trochu jiná, než ta, na kterou jsme zvyklí. Velikou pochvalu zaslouží převaha klasických tlačítek a fakt, že infotainment není dotykový.

Co ovšem dotykové je, je touchpad, který zábavní systém ovládá. Ten je lehce zpomalený a práce s ním není úplně jednoduchá. Důležité věci si ovšem dokážete ovládat na volantu či na středovém panelu. O klimatizaci se stará automatický režim, takže vlastně není důvod brouzdat zábavním systémem. Zde se zkrátka řidič soustředí na řízení a zbytek není tak důležitý. Volant padne skvěle do ruky, má příjemně tlustý věnec a pádla za ním jsou tak akorát veliká.

Prostornost logicky není nejsilnější stránkou Lexusu. Zadní sedadla zde sice jsou, ale slouží spíše pro odkládání drobnějších předmětů. Kufr pojme 149 litrů, což je o 48 l méně, než nabízí kupé.

Jízda

Jízdní komfort je na úrovni vozů vyšší střední třídy, bez přehánění. Podvozek žehlí nerovnosti i přes veliká kola (21 palců) s nízkoprofilovou gumou úžasně. Žádné bouchání, žádné rázy či další nepříjemné vjemy. Je zde několik jízdních režimů (Eco, Normal, Comfort, Sport, Sport+). Pomineme-li první režim, tak se zde výrazné rozdíly nekonají. Zvuk je velice hutný i v normálním módu a reakce na plyn je rovněž dobrá. Sport+ vše sice ještě zostří, ale například podvozek je stále dost pohodlný, takže by laik vůbec nepoznal rozdíl oproti normálu. Takto bych si představoval režim Sport, ale Sport+ by přeci jen mohl být o něco tvrdší s o něco tužším řízením. To je ovšem jen detail.

Odhlučnění je s nataženou střechou na poměry kabrioletů špičkové, ale srovnám-li jízdu s verzí s pevnou střechou, tak je to velký rozdíl v neprospěch kabrioletu. Karta se však obrací v moment, kdy je ideální počasí a vy si chcete užít ničím nerušenou symfonii, která se z výfuků line. Když už jsem naťukl to počasí, tak je potřeba zmínit, že jsme měli vůz v tropickém týdnu, kdy denní teploty šplhaly k 34 stupňům.

Jízda bez střechy kolem pravého poledne bez čepice znamená po hodině pořádnou bolest hlavy, takže to chce buď natáhnout střechu a nebo mít po ruce kšiltovku. Jakmile však není takto extrémní počasí, tak se bez střechy dá jezdit prakticky celoročně. Do vozu příliš nefouká a jakmile jsou venkovní teploty kolem 10 stupňů, situaci zachrání topení, vyhřívaná sedadla či výdech ventilace za krkem. Potěší také, že střechu je možné elektricky ovládat i v rychlostech kolem 30 km/h.

Konec tlachání, jdeme jezdit! Je 5 hodin ráno a já sedám do vozu, abych si užil prázdné horské silnice. Start studeného motoru je opravdu hutný a asi nikdy by mě nepřestal bavit. Po několika kilometrech je vůz ohřátý, sundavám střechu, volím režim Sport+ a vyrážím kupředu. Reakce na plynový pedál je vynikající, vyvážení vozu taktéž. Nedotáčivost prakticky nezná. Atmosférický motor je v nízkém pásmu otáček logicky trochu lenivý, ale jakmile jej vytočíte nad 4 tisíce, nebudete se toho moct nabažit. Zátah je krásně lineární a nechá se točit až k 8 tisícům. Po chvilce ještě volím manuální režim převodovky, díky čemuž si s vozem mohu užívat štěkání při podřazování a zároveň mám vždy zařazený ten správný kvalt, který dokáže utáhnout stopu lehkým sklouznutím zádi, což je mimochodem zatraceně zábavné. Je až neuvěřitelné, jak dvojí charakter LC má. S vypnutou stabilizací dokáže být driftovací bestií, ale během sekundy se dokáže proměnit na velice přesný stroj, který jede čistou stopu a honí co nejlepší čas na okruhu. Klobouk dolu. Kupé je na tom však díky nižší hmotnosti o chlup lépe.

Motor

Atmosférický osmiválcový klenot o objemu pěti litrů je skvost. Je umístěn za přední nápravou, takže je vůz skvěle vyvážený a nemá přebytek hmotnosti na předku. Po prvním nastartování mám husí kůži. Motor vyjekne asi jako když byste nějaké dravé šelmě šlápli na ocas. Po chvilce se ustálí na volnoběhu a krásně přede. Zvuk je úchvatný. Výkon činí 341 kW (464 koní) a 530 Nm. To nezní zle. Dynamika vozu je na skvělé úrovni, ale vzhledem k vysoké hmotnosti je o tři desetiny pomalejší, než kupé. Naše Convertible zvládne sprint z 0 na 100 km/h za 5 vteřin. Maximální rychlost je omezena na 270 km/h. Co je naprosto omračující, je reakce na plyn v nejostřejším režimu Sport+. Vůz reaguje na povel ihned. Má krásně lineární křivku a s otáčkami nabírá na intenzitě jak zátah, tak již zmiňovaný jekot.

Pokud se budete snažit jet úsporně, uvidíte na palubním počítači tyto hodnoty:

Město: 11 - 14 l

Kombinovaná: 10 l

Dálničních 140 km/h: 9 l

Okresky: 7 - 8 l

Ceny

Lexus LC500 v provedení kupé a výbavě Luxury stojí od 2 988 000 Kč. Verze Convertible (CV) se stahovací střechou startuje ve stejné výbavě Luxury na 3 528 000 Kč. V konfigurátoru nalezneme nejdražší vůz ve výbavě Ultimate Edition a ta stojí 3 699 000 Kč. Hokkaido Edition již v prodeji není, ale stála téměř 3,7 milionu. Peněz to není málo, ale srovnejte-li to například s BMW 8 Cabrio či novým Mercedesem SL a pak už vám to tak moc připadat nebude, obzvláště srovnáte-li si výjimečnost, která se s Lexusem proti německé konkurenci pojí.

Závěr

Lexus nám opět dokázal, že je schopen zkonstruovat naprosto fenomenální stroj, který boduje snad vším. Je nádherný, výjimečný, pohodlný, luxusní a s trochou nadsázky včetně přihlédnutí ke konkurenci i levný. Pojďme ovšem k otázce z úvodu - vyplatí se verze se stahovací střechou proti kupé? Je to věc názoru a priorit, pakliže zkrátka jdete po voze, který stahovací střechu má, tak není co řešit a rozhodně neuděláte chybu. Já bych ovšem pořídil levnější kupé, které je lehčí, tužší, konstrukčně jednodušší a lépe odhlučněné.

Loni si LC500 Bespoke odvezlo plný počet, tedy 10 bodů. Lexus LC500 Convertible si odváží 9,5/10 bodů.

Plusy

Design

Pohodlí

Úžasný interiér

Jízdní vlastnosti

Zábavnost – hravost

Audiosystém Mark Levinson

Fantastický motor a převodovka

Umí být celkem úsporný

Minusy

Kupé je racionálně lepší

Infotainment neumí bezdrátové Car Play

Složitější ovládání vozu