TEST: Toyota GR Supra – mistrovské dílo aneb japonská katana z německé oceli

Úvod

Toyota a BMW, jak to jde dohromady, ptáte se? Je to jednoduché. Toyota chtěla navázat na 4 předchozí generace Supry, jež se přestávaly prodávat v roce 2002. Vyvinout ovšem sporťák úplně od začátku je finančně velmi náročné. Z ekonomického hlediska by to tedy nedávalo smysl, obzvláště vezmeme-li v potaz fakt, že takovéto modely jsou pro automobilku v drtivé většině prodělečné. Z toho důvodu se zrodila spolupráce s BMW, které mělo již vyvinutý ideální motor, převodovku, infotainment a mnoho dalších věcí, tak proč to nepoužít. Výsledkem je tak sice vůz s karoserií, která nezapře svůj japonský původ, ale pod povrchem jde o upravené BMW Z4. Zásadní rozdíl je ovšem v tuhosti karoserie - Z4 je roadster (kabriolet) a Supra je mnohem pevnější kupé.

Tradice Supry sahá až do šedesátých let, kdy Toyota vyrobila model 2000 GT. Na ni poté navázala Celica Supra, která je označována jako ta první generace – mk1 a to i přes to, že se jednalo primárně o Celicu. Následovala Celica Supra mk2 a jelikož byla úspěšná, tak třetí generace (mk3) byla již samostatným modelem s názvem Supra. Následovala čtvrtá generace mk4, kterou proslavil film Rychle a zběsile, kde s ní jezdil Paul Walker alias Brian O´Conner. Od té doby byla na plakátech v klukovských pokojích a získala tak neskutečně mnoho fanoušků. Ne všichni ovšem pozitivním způsobem přijali generaci aktuální (mk5) a to právě z důvodu fúze s BMW. Všechny tyto modely ovšem charakterizuje totožná koncepce - řadový šestiválec vpředu, dlouhá kapota, malá kabina a pohon zadních kol.

Exteriér

Design je dechberoucí, extravagantní, nadčasový a poutá opravdu dost pozornosti. Japonské geny se zde nezapřou a naživo vypadá vůz opravdu skvěle. V předu jsou agresivně tvarované přední bi-LED světlomety, které když spatříte ve zpětném zrcátku způsobí to, že se radši budete klidit z cesty.

Z bočního pohledu nejvíce vyplyne dlouhá kapota a subtilní kabina vzadu, která se svažuje k decentnímu „duck tailu“ (křídlu). Skvěle taktéž vypadají litá 19 palcová kola, za kterými se schovávají veliké brzdy z červenými třmeny. Přední pneumatiky mají rozměr 255/35/R19 a ty zadní dokonce 275/35/R19. Co ovšem trochu zamrzí je veliké množství falešných mřížek a „nádechů“.

Zadní část vozu je naprosto skvostná. Světla jsou hezky zamračená a obří výfuky pod nimi dávají jasně najevo, že půjde o pořádného hrubiána. Pocházejí z firmy Remus a zvuk linoucí se z nich je hutný a podtrhuje tak sportovní charakter vozu. Mezi nimi je diodová mlhovka, která se inspirovala například vozy formule 1.

Rozměry – 4379/1854/1299/2470 mm (délka, šířka, výška, rozvor)

Hmotnost – 1570 kg

Interiér

Uvnitř je podobnost s německým sourozencem znát, což je ale dobře, protože BMW zkrátka interiéry umí. Skalní příznivci Supry budou mít asi problém, ale upřímně, kdyby byl interiér převzatý z jakékoliv jiné Toyoty, nebude tak dobrý. Mám na mysli jak ergonomii s infotainmentem, tak použité materiály a dílenské zpracování.

Sedadla jsou pro hubenější jedince skvělá. Jsou elektricky ovládaná a sedadlo řidiče má i dofuk bočnic. Poskytují solidní boční vedení a ani dlouhé cesty tak nejsou nekomfortní. To ovšem někdo, kdo má mohutnější postavu tvrdit pravděpodobně nebude. Sedí se hezky nízko, ale ocenil bych o trochu delší sedák.

Pokud máte BMW, budete tu jako doma a ovládání bude naprosto intuitivní. Pokud jste ovšem nikdy BMW neřídili, tak budete chvíli zjišťovat, jak se vůz ovládá, ale jakmile ten systém pochopíte, tak nebudete chtít nikdy nic jiného. Z ergonomického hlediska je interiér skvělý a promyšlený. Veliká pochvala se line také ke zpracování a použitým materiálům.

Prostornost a odkládací prostory? Asi už tušíte, že to u dvoumístného kupé nebude ta nejsilnější disciplína. A tušíte správně. Kolem sebe máte auto a jen pár odkládacích prostorů pro telefon, peněženku či kafe. Vzadu je celkem slušný zavazadelník o objemu 290 litrů, který ovšem není od kabiny nijak oddělený, takže dost slyšíte cestující předměty v něm. Další nevýhodou malé kabiny je horší výhled a to jak vpřed, kde vám ve výhledu lehce překáží mohutné A sloupky a středové zrcátko, tak výhled šikmo vzad. Je třeba dvojnásobně hlídat mrtvé úhly.

Jízda

Ačkoliv jsem čekal, že mě Supra chytne svými jízdními vlastnostmi za srdce, tak musím konstatovat, že má očekávání byla předčena. A to o dost. Velikým překvapením byly první kilometry v normálním režimu. Čekal jsem prkenné svezení, ale ono ne. Adaptivní tlumiče odvádí skvělou práci. Vůz je pohodlný a tuhý, takže ani denní dojíždění do práce po městě nebylo žádným utrpením. Odhlučnění je rovněž slušné, bavíme-li se o legálních rychlostech. Dále je v nabídce ještě režim Sport, který je možné individualizovat. Já preferuji podvozek i přes lehké náklony karoserie v normálním režimu, tužší řízení a co nejrychlejší odezvu od plynového pedálu. Zajímavostí je, že torzní tuhost vozu je vyšší, než u super-sportovního Lexusu LFA. Napomáhá tomu například přiznaná výztuha za zadními sedadly nebo mohutné A sloupky.

Další prvek, který je možný si navolit, jsou jízdní asistenty – držení jízdy v pruzích, hlídání mrtvého úhlu, nouzové brzdění apod. Jednou si „naklikáte“, co chcete mít zapnuté a vůz si to pamatuje, takže to nemusíte po každém startu absolvovat znovu a znovu.

Je čas vyrazit mimo město, najít hezkou okresku a navolit režim sport. Je sucho, teplota lehce nad nulou a na voze jsou zimní pneumatiky, takže nečekáme zázraky. Vůz jede v přímce jako splašený, zvuk je úžasný a při ubrání plynu či podřazení začne prskat jako nějaké divoké zvíře. Cítím pořádný respekt, ale s každým ujetým kilometrem mám ve vůz větší a větší důvěru, což se odráží i na číslech na tachometru. Kaplička je mimochodem skvěle čitelná a oceňuji veliký otáčkoměr uprostřed.

Jelikož se ve voze sedí kousek nad zemí, tak přes sedačku skvěle cítíte, co se „tam dole“ děje. To se bohužel nedá říci o řízení, které by mohlo být trochu tužší. Je ale rychlé, přesné a strmé, takže si po chvilce zvykám a jsem v rámci možností spokojený. Přední kola mají opravdu dostatek přilnavosti, takže i při hodně svižném tempu nehrozí nedotáčivost. Vůz je vyvážený v poměru 50:50.

Podvozek je skvěle naladěný a funguje i na rozbité okresce, kdy se nekoná žádné odskakování. Při výjezdu ze zatáček pod plným plynem Supra lehce pohodí zadkem a nasměřuje vás směrem k výjezdu, ale žádné veliké driftování se nekoná – tedy pouze v případě, že se snažíte jet čistou stopu, jakmile vůz rozhodíte třeba „skandinávským flikem“, jedete rázem dveřmi napřed. Brzdy jsou velmi účinné, mají dobré dávkování a za několik desítek kilometrů ostré jízdy nevadly. Přenosu točivého momentu na vozovku dost pomáhá elektronický samosvorný diferenciál, který je schopen poslat až 100% točivého momentu na jedno kolo.

A jaká je Supra na mokru? Jakmile vypnete stabilizaci, jde o driftující bestii, která se nezkušené snaží zabít. Je opravdu neuvěřitelné, jak moc se vůz promění na rozdílném povrchu. Je potřeba zapomenout na předchozí strategii, protože jakmile na výjezdu ze zatáčky dáte plný plyn, tak máte vážný problém. Mnohdy stačí mít jen třetinu plynu a už vás předbíhá zadní část. Musíte být stále na pozoru, opravdu se soustředit a rychle reagovat. Jakmile to ale chytnete do ruky, je to opravdu zatraceně zábavné. Mám pocit, jako když krotím splašeného býka.

Přede mnou je prudké stoupání a zatáčky, do kterých je vidět a zároveň jsou tak utažené, že se projíždí pomalou rychlostí. To, s jakou přesností je Supra projíždí táhlými drifty je neuvěřitelné. Díky krátkému rozvoru je velmi mrštná, ale občas také lehce neposedná. Vyzdvihnout se musí bleskurychlá reakce na plynový pedál a dokonalá automatická převodovka ZF, která v manuálním režimu nepřeřadí, což vám při jízdě bokem dost pomáhá. Po chvilce už jsem unavený, zapínám stabilizaci a užívám si normální svižnou jízdu. V tu ránu je auto opět úplně jiné, je schopné jet velmi rychle bez velkých „akcí“. Práce „protiprokluzu“ je hodně cítit. Funguje skvěle a plynule, žádné necitlivé zásahy se nekonají. Domů se vracím s naprosto skvělou náladou, čistou hlavou, ale také s obrovským respektem, prázdnou nádrží a propoceným tričkem...

Motor

Pod kapotou pracuje přeplňovaný řadový šestiválec o objemu 3,0 litru. Jednotka pochází z BMW, ale Toyota si do motoru vložila svou upravenou řídící jednotku. Na papíře stojí výkon 250 kW (340 koní) a 500 Nm, ale realita je mnohem lepší. Sériovou Supru měřilo několik lidí na „brzdě“, kde se ukázalo, že dosahuje reálného výkonu kolem 380 koní. Výkon je opravdu slušný, což dokazují i čísla – akcelerace na stovku zabere jen 4,3 vteřin, ze 100 km/h na 200 km/h to hravě zvládne pod 12 vteřin a zastaví se až u omezovače, který je nastaven na 250 km/h.

Reakce na plyn ve sportovním režimu je okamžitá, zátah je krásně lineární a bez „turbo-díry“. Vyzdvihnout je nutné také famózní zvuk motoru, který se line z výfukového systému od značky Remus. Motor je spojen s automatickou 8 stupňovou převodovkou ZF, které není co vytknout. Zkrátka dělá, co dělat má a patří k těm nejlepším. Nádrž pojme 52 litrů, což vám bude stačit na ujetí 500 kilometrů, pokud se budete hlídat a nebudete divočit. My jsme si vůz užívali každým okamžikem, takže jsme většinou měli kombinovanou spotřebu kolem 12 – 15 litrů. Bylo to sice těžké, ale pár jízd jsme dali i v „eko tempu“ a zde jsou naměřené hodnoty:

Město: 9-10 litrů

Kombinovaná: 8,3 l

Okresky: 7 l

Ceny

Základní Supra se čtyřválcem je označená jako verze „Dynamic“ a může být Vaše za 1 250 000 Kč. Připlatit můžete dvě položky, barvu za 22 500 Kč a Sport paket za 80 000 Kč, který bychom určitě doporučili. Jeho součástí jsou adaptivní tlumiče, lepší brzdy a aktivní sportovní diferenciál. Čtyřválec má sice „jen“ 190 kW (258 koní a 8st. automat ZF), ale za to je o podstatných 100 kg lehčí, což není málo.

Námi testovaný vrchol nabídky s názvem „Executive“ stojí 1 800 000 Kč a připlatit můžete pouze za barvu, vše ostatní je již v ceně obsažené. Oproti levnější verzi navíc disponuje například prémiovou audio soustavou JBL či 19 palcovými koly.

Závěr

Nová Toyota Supra GR Executive 3.0 Twin-Scroll Turbo je exoticky vypadající chuligán, kterému nelze téměř nic vytknout. Jde o geniální propojení japonského designu a úžasné německé techniky. Výsledkem je tak sporťák, který nutně potřebuji. Dá se s ním jezdit denně do práce, kdy z vás nevyklepe duši, ale stačí zmáčknout jedno kouzelné tlačítko a promění se v driftující bestii, která vás chce zabít. Jediné, co bych ještě ocenil, je trošku tužší řízení a absence falešných „nádechů“. Tyto drobnosti však vynahrazuje fantastickým motorem, převodovkou, charakterem, interiérem, podvozkem, zvukem a vlastně vším ostatním. Supra je zkrátka vrcholem japonsko-německého inženýrství, takže nezbývá než ji udělit 9,5/10 bodů.

Plusy

Design

Zvuk

Motor

Tuhost

Podvozek

Převodovka

„Fun factor“

Interiér

Minusy

Horší výhled z vozu

Falešné mřížky/nádechy

Řízení by mohlo být tužší