Test: Toyota ProAce City Verso API – praktik nejenom pro handicapované

Úvod

Námi testovaný kus byl v civilní verzi s názvem Verso a byl upraven firmou Api. Je uzpůsobena tak, aby ji mohl řídit člověk bez použití nohou a zároveň má plošinu pro nájezd vozíčkáře dovnitř vozu. Celkem tedy pojme 5 pasažérů. Naše verze má standardní rozvor. K dispozici je i delší prodloužená varianta.

Exteriér

Jelikož jde primárně o praktický vůz, tak má klasický krabicovitý tvar. Design je jednoduchý. Vyloženě neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. Pěkné jsou tmavé disky z lehké slitiny. Potěší posuvné zadní dveře, ovšem manipulace s nimi je poměrně těžká, děti je sami těžko zavřou.

Z důvodu umístění plošiny v zavazadelníku (597 litrů) musel být vyříznutý zadní nárazník, díky kterému zezadu na první pohled poznáte, že jde o „vozíčkářské“ auto.

Rozměry – 4403/1848/1837/2785 mm (délka, šířka, výška, rozvor).

Hmotnost – 1505 Kg.

Interiér

Sedadla rozhodně nepatří k těm nejlepším, ale srovnáme-li je s dodávkami, jsou vlastně celkem pohodlné. Postrádají boční vedení, čemuž se ovšem nemůžeme divit.

Pozice za volantem je vzhledem k úpravě vozu tragická. Tyč, kterou jsou spojeny pedály s řídící „pákou“ vede pod volantem, takže nelze nijak nastavovat volant. Je daleko a vysoko. Když se přisunu blíže, pedály mám téměř pod sebou. Zvolil jsem tedy radši více prostoru pro nohy a bohužel natažené ruce. Úplně si nedokážu představit dlouhou cestu k moři v takovéto poloze. Bez vozíčkářské úpravy to bude jistě lepší, ale rozhodně ne o moc.

Ergonomie v mnoha ohledech pokulhává. Rozložení tlačítek na volantu je nelogické. Infotainment je daleko, jeho ovládání je pomalé, ale jednoduché. Intuitivnost je vcelku dobrá a ocenit se musí mnoho klasických tlačítek - ovládání klimatizace, vypnutí asistentu jízdy v pruzích apod. Otočný volič převodovky je dobrý nápad. Dodává interiéru vzdušnost a manipulace s ním je příjemná. Užitkové vozy jsou vyhlášené tvrdými plasty a zde tomu není jinak. Měkčené a kvalitní dekory zde nenaleznete.

Důvod a největší trumf tohoto vozu je prostor. Toho je tu na rozdávání. Vpředu je veliký odkládací prostor ve středovém tunelu, před spolujezdcem jsou hned dvě přihrádky a ještě je nějaký prostor pod střechou.

Standardně je v druhé řadě sedadel prostor pro tři cestující, který lze jednoduše sklopit a převážet i větší věci. Zde jsou ovšem užší sedadla, která jsou ukotvena při stranách. Mezi nimi je prostor pro invalidní vozík. Využití ovšem může být mnohem všestrannější. Například cyklisty potěší, že do vozu jednoduše naloží kola. Nezabere to ani minutu a díky nájezdové plošině je to opravdu hračka.

Jízda

Měkký podvozek poskytuje slušný komfort, ale samozřejmě se díky tomu dost houpe. Náklony karoserie jsou znát i při prudším brzdění. Plusem je, že nemá tendence odskakovat v rozbitých zatáčkách. Řízení je přeposilované a bez jakékoliv zpětné vazby. Odhlučnění je dobré i při nepovolené dálniční rychlosti.

Motor

Naftový čtyřválec o objemu 1,5 litru dává 96 kW a 300 Nm. To jsou slušné hodnoty na rodinnou dodávku vážící 1505 kg. Kultivovanost je v pořádku, odhlučnění také a dynamika je lepší, než by se dalo od takového vozu očekávat. Akcelerace na stovku zabere 10,3 sekund a po německé dálnici to může „pálit“ až 184 km/h.

Automatická převodovka má 8 stupňů, někdy je trochu zmatená, ale řadí hladce a nedá se říct, že by byla špatná. Odezva na plyn je pomalá a stejně tak si počkáte, než převodovka podřadí o dva kvalty, aby uvedla vůz do pohybu.

Příjemná je spotřeba. Naměřili jsme tyto hodnoty:

Město – 7 litrů.

Kombinovaná – 6,4 l.

Dálnice 130 km/h – 6,7 l.

Okreska – 5 l.

Ceny

Toyota nastolila akční ceny, takže krátkou verzi můžete pořídit se základním benzinovým 1,2 čtyřválcem s manuální převodovkou již od 420 tisíc. Paradox je, že jde o střední výbavu Shuttle, základní výbava Combi nemá takové cenové zvýhodnění, takže ji pořídíte od 430 tisíc.

Námi testovaná vrcholná výbava Family se silnějším nafťákem začíná na 565 tis, za prodlouženou verzi připlatíte 25 tis. Standardně se automat do naftových motorizací nedává, zde ovšem vzhledem k vozíčkářské úpravě je.

Výhodou je záruka na 5 let nebo 250 tisíc kilometrů.

Závěr

ProAce City perfektně zaplňuje mezeru v nabídce Toyoty. Kooperace s koncernem PSA je zcela logická. Jde o spolehlivý a hlavně praktický vůz, který poslouží nejenom rodině, ale v našem případě i osobám s handicapem. Dalším podstatným benefitem jsou ceny, za které se dá pořídit.

Každá mince má ovšem dvě strany. Jízda s tímto praktikem je sice pohodlná, ale tím pozitiva končí. Řízení je mizerné, pozice za volantem taktéž a o použitých materiálech radši ani nemluvím. Tato kritika ale směřuje spíš k francouzskému koncernu, nikoliv k Toyotě, která na tohoto „frantíka“ dala pouze svá loga. Na druhou stranu je ale nutné pochopit, že cílová skupina má trochu jiné priority než já a právě pro ně bude tento vůz 8 bodovou volbou. Já ze svého pohledu ovšem uděluji 5/10.

Plusy

Pohodlný podvozek

Cena

Spotřeba

Praktičnost

Jednoduchost – klasická tlačítka

Minusy

Náklony karoserie

Řízení

Pozice za volantem

Infotainment

Laciné materiály

Odezva na plyn