Provozovatelem serveru autoroad.cz je
mediální skupina INCORP a. s., IČ: 28356829
Systémy autonomního řízení se společně s elektromobilitou staly jedním z hlavních vývojových směrů automobilového průmyslu během posledních let. Takřka všechny automobilky na těchto systémech pracují, ovšem pouze jedna se dostala do stádia, kdy může tuto funkci alespoň v omezené míře nabídnout svým zákazníkům. Co však stojí za několikaletým náskokem Tesly?
Pokud se podíváme na vývoj systémů autonomního řízení u takřka všech světových automobilek, najdeme vždy minimálně jednu technologii, kterou využívají všichni - systém LIDAR. Tato zkratka z "Light Detection and Ranging" označuje speciální typ radaru, který pracuje s krátkými laserovými impulsy.
Tyto impulsy jsou z radaru vysílány do okolí, kde se odráží a vrací se zpět do LIDARu. Ten změří čas potřebný k návratu pulsů a počítač poté vypočítá vzdálenost objektu od radaru. Díky tomu jsou pak senzory schopny zmapovat celé okolí vozu.
Tesla se však vydala cestou bez LIDARu a její automobily spoléhají pouze na kamery, klasický radar a ultrasonické senzory. Někdo by to mohl zrovna u Tesly považovat za nepochopitelné zpátečnictví, ovšem Elon Musk svůj postoj několikrát zdůvodňoval a nyní mu za pravdu dávají i některé výzkumy, podle kterých je LIDAR zkrátka až zbytečně kvalitní pro účely systémů autonomního řízení.
Obrovským benefitem LIDARu je totiž jeho přesnost, která se pohybuje okolo 1.5 centimetru, což odpovídá zhruba tloušťce malíčku. Otázkou však je, zda autonomní systémy skutečně potřebují takovou přesnost? Tutéž otázku si položili i vědci z USA, Rakouska, Švýcarska a Singapuru a nakonec zjistili, že vlastně nepotřebují. Systémy pracující s kamerami totiž dokáží nabídnout přesnost zhruba 10 centimetrů, což je sice šestkrát méně než v případě LIDARu, ale stále více, než kolik zvládne řidič za volantem.
Řekněme si upřímně, kolik z nás se v provozu dostane se svým autem na vzdálenost do 10 centimetrů od okolí? Zřejmě málokdo, takže proč by to měly muset umět i systémy autonomního řízení? Je sice pravdou, že vědci zatím srovnávali systémy pouze v nižších rychlostech, ovšem podle jejich odhadů by se na výsledcích nemělo nic výrazného měnit ani se stoupající rychlostí - alespoň v závislosti na použitém software.
Proč je tedy Tesla o tolik let napřed? Protože její systémy autonomního řízení jsou jednodušší, levnější a navíc už dokázaly najet miliony kilometrů, což Tesla přijde vhod při vývoji pokročilejšího autonomního systému. Tesla tak zkrátka dokázala, že méně je někdy více a že není nutné se hned vrhat po té nejmodernější technologii, když ani nejsme schopni naplno využít její potenciál.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?
