Že je Rusko poněkud specifický trh ví asi každý, kdo někdy viděl produkty ruských automobilek. Vzhledem k rozloze, povaze území a stavu tamních cest pak jistě nikoho nepřekvapí, že Rusové přišli s nápady jak vylepšit terénní vozy dříve než ostatní země.
GAZ 61-73 (1941 – 1945) - Automobilka GAZ, založená v roce 1933 ve spolupráci s Fordem, první roky vyráběla vozy jen na základě modelů amerického výrobce. Druhým vozem nové továrny se stal GAZ M1, založený na Fordu Model B a který rusové začali vyrábět v roce 1936. V roce 1940 ale napadlo rusy něco originálního, co doposud zřejmě nikdo další nezkusil. Karoserii standardního sedanu vylepšené verze M2, GAZu 11, posadili na zvýšený podvozek s pohonem všech čtyř kol. Tím se vůz, nazvaný GAZ 61-73, stal prvním sedanem s pohonem 4x4 a jedním z prvních sériově vyráběných aut s tímto pohonem. Původní plán přitom počítal s využitím otevřené karosérie, ta se nakonec dostala jen na šest prototypů.
Vůz se standardní karosérií předválečného sedanu dostal šestiválec inspirovaný motorem Dodge D5, a označený jako GAZ-11, s objemem 3.5 litru a výkonem 63 kW, což stačilo k dosažení maximální rychlosti 100 km/h. Další díly byly využity z jiných modelů GAZ, jen pro vůz byla vyvinuta nová přední náprava. K vyšší světlé výšce pomohly i nové pneumatiky určené do terénu.
V těžším terénu se vůz nakonec příliš neosvědčil, a to zejména kvůli vyššímu těžišti a příliš velkému rozvoru náprav. Většina z téměř dvou set vyrobených kusů našla využití jako důstojnický vůz v armádě, kde jej využívali mimo jiné i Georgij Konstantinovič Žukovy a Ivan Stěpanovič Koněv. Vojenský vůz se dodával obvykle v matně zeleném vojenském laku ruské armády, k dostání byla ale i černá a modrá verze. Kromě sedanu bylo vyrobeno i několik prototypů pick-up a 36 vojenských verzí s protitankovým kanonem.
Podobný nápad s jiným provedením byl GAZ-VM, který vznikl ještě před GAZem 61-73 a pod otevřenou karosérii modelu M1 posadil místo zadních kol pásy. Vznikly však jen dva prototypy, kromě phaetonu i s karosérií pick-up.
GAZ M72 (1955 – 1958) - I přes relativní neúspěch svého prvního crossoveru se GAZ nenechal odradit a deset let po ukončení výroby GAZ 61-73 přišel nový model se stejným konceptem. Tou dobou už devět let vyráběný sedan GAZ M20 Poběda dostal pohon 4x4 z legendárního GAZ 69, se kterým už standardní vůz sdílel motor a převodovku. Jen pro nový vůz, nazvaný GAZ M72, vznikla nová zadní náprava a karosérie byla vyztužena na 14 místech, aby vydržela větší namáhání v terénu. Takto vzniklé vozidlo se stalo prvním vozem s pohonem 4x4 se samonosnou karosérií na světě. Mimochodem se také stal prvním ruským vozem s ostřikovačem oken, ovládaným pedálem na podlaze.
Standardní motor o výkonu jen 38 kW stačil na maximální rychlost 90 km/h, tedy ještě méně, než u předchůdce. Nakonec však bylo vyrobeno 4677 kusů zvýšené Pobědy, přežívající kusy jsou dnes ceněným sběratelským artiklem.
GAZ 24-95 (1974) - Následující osobní model GAZu, M21 Volga, terénní verzi nikdy nedostala. Až následující Volga GAZ-24 byla tři roky po počátku výroby využita pro sérii prototypů. Sériová karosérie sedanu dostala modifikovaný podvozek, zadní tuhá náprava se otočená o 180 stupňů dostala i dopředu, spolu s listovými péry. Další díly podvozku, včetně diferenciálu a řízení byly využity z terénního UAZ 469.
Dohromady bylo vyrobeno jen pět prototypů, všechny v zelené barvě se zeleným interiérem. Dva byly dodány armádě, jeden komunistické straně Sovětského svazu, jeden šéfovi zkušebny GAZu a poslední dostal Brežněv pro svůj lovecký zámeček v Zavidovu. Do dnešních dnů se dochovaly jen dva kusy, jeden v muzeu automobilky, a druhý vlastněný soukromníkem.
Moskvič 410 a 411 (1957 – 1961) - GAZ však nebyl jedinou ruskou automobilkou, která zkoušela vyvinout komfortní automobil s pohonem všech kol. Moskevský MZMA, tvůrce vozů známých pod značkou Moskvič, se pokusil o stejný formát se svým modelem Moskvič 402. Kompaktní sedan, jenž se začal vyrábět v roce 1956, dostal zvýšený podvozek s pohonem 4x4 a vyztuženou karosérii už o rok později. Moskvič 410 se sériovým motorem o objemu 1.2 litru a výkonu 26 kW vydržel ve výrobě pouhý rok, než přišla vylepšená verze 410N s motorem o výkonu 34 kW, z Moskviče 407. Dohromady bylo vyrobeno přes deset tisíc kusů.
Své terénní varianty se dočkala i kombi varianta Moskviče 407. Vůz označovaný jako Moskvič 411 dostal vylepšený motor s výkonem 45 kW a v roce 1960 i čtyřrychlostní převodovku. Tento vůz se na západě přezdívá jako první Sovětský crossover. Vyrobeno bylo 1515 kusů a jeden prototyp třídveřového kombíku.
Tyto vozy měly i díky pneumatikám do terénu světlou výšku 220 mm, dokázaly projet brod až půl metru hluboký a vyjet stoupání 33 stupňů. Kvůli vyššímu těžišti se však také zvýšila náchylnost k převrácení ve vyšších rychlostech.
O mnoho let později se o podobný koncept pokusila i největší ruská automobilka VAZ, s vozem Tarzan, jenž se vyráběl ve dvou sériích, založených na sériových modelech Samara a 111. O tomto voze jsme psali v článku před pár dny.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?