V pokračování našeho dlouhodobého testu se vrhneme na to, jak „čtyřka“ po faceliftu jezdí a zda-li je motor důstojnou volbou do takto charismatického vozu s krásným interiérem. Nechybí ani nějaké ty vady na kráse a finální hodnocení.
Motor
Pod kapotou testované verze pracuje hybridní pohon s výkonem 145 koní, kombinující přeplňovaný tříválec o objemu 1,2 litru a elektromotor integrovaný do šestistupňové dvouspojkové převodovky. Jde o stejnou techniku, jakou známe z původní DS 4 i dalších modelů koncernu Stellantis. Stále tedy platí, že projev pohonného ústrojí za studena není nic moc. Studený tříválec vibruje, převodovka občas cukne a celek působí trochu neuhlazeně. Po zahřátí se situace zlepší, ale první kilometry neodpovídají prémiovému image auta. Spotřeba? V městském režimu jsme se pohybovali kolem 6 litrů/100 km, okresky zvládne o litr úsporněji a při dálničních 130 km/h si nárokuje necelých 7.
Jízda
DS N°4 je naladěna primárně komfortně – podvozek filtruje nerovnosti velmi dobře, auto je tiché a na dlouhých trasách příjemné. Problém nastává v náročnějších podmínkách. Testovali jsme vůz v období silných mrazů, sněhu a ledovky a právě tady se ukázaly limity. Auto stojí na úzkých pneumatikách, které ztrácí trakci poměrně brzy. V kombinaci s přeposilovaným řízením bez zpětné vazby je obtížné odhadnout, co se děje pod koly. V běžných je to sice lepší, ale to nemění nic na tom, že to řízení se nepovedlo.
Závěr
DS N°4 je objektivně dobré auto, které nabízí krásný interiér, komfortní jízdu a originální vzhled. Ve srovnání se starší DS 4 ale nepřináší žádnou zásadní technickou revoluci. Jezdí stejně, působí stejně a negativa zůstala, což je škoda. Kdyby tu byl čtyřválcový benzínový motor, lepší řízení a lepší obutí, neměl bych prakticky výhrady. Pozitivní změnou je však cena. DS N°4 Hybrid v edici Jules Verne je dnes dostupnější než loňská Edition France, a to při zachování velmi podobné výbavy. DS N°4 Jules Verne Hybrid si odváží 8/10 bodů.
Plusy
Nižší cena než u předchozí DS 4
Krásný a kvalitně zpracovaný interiér
Originální design a edice Jules Verne
Komfortní podvozek
Solidní infotainment
Odhlučnění
Minusy
Přeposilované řízení bez zpětné vazby
Nejisté chování na kluzké vozovce
Hrubší projev motoru a cukání převodovky za studena
Nefunkční hlasové ovládání oproti starší verzi
Mezi prémiovými sedany nižší střední třídy máte stále poměrně široký výběr. Pravděpodobně vás jako první napadne německá trojice v podobě BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C a Audi A4. Jsou to skvělá auta, která nabídnou velmi dobré zpracování, technologie i komfort, ale u běžných motorizací často postrádají jednu důležitou věc – emoce. Pokud ale hledáte auto, které nebude jen perfektním dopravním prostředkem, ale při každém nastartování vám vykouzlí úsměv na tváři, možná by vás měla zajímat Alfa Romeo Giulia.
Nové BMW třídy 5 je klasickým reprezentantem vyšší střední třídy. Ačkoliv na nejnovější generaci stále nahlížím pohledem, že se jedná o nedávno představenou novinku, čas neúprosně letí a od zahájení prodeje utekly už tři roky. Začíná se tedy objevovat i na sekundárním trhu mezi zánovními vozy. Jeden takový kus jsme si vybrali do dnešní recenze a to především proto, že stojí téměř stejně, jako zánovní Superb čtvrté generace.