Zdá se to jako okamžik, přivřete jen na okamžik oči, nic víc. Takováto představa o nechtěném mikro spánku za volantem je velmi naivní. Stejně jako představa, že se mnoho nestane, a že vás to nemůže potkat ve dne. Dovolenkové dlouhé trasy k moři a havárie při nich ale varují – mikro spánek je zabiják. Co se může stát?
Vezměme si modelový příklad. Motorista jede po dálnici stokilometrovou rychlostí a jen na dvě sekundy zavře oči únavou. Následkem je 56 metrů dlouhá nekontrolovatelná jízda během níž nikdo vůz neřídí. Zda sjede z trasy, projede zatáčku rovně nebo podobně, nedokáže nikdo odhadnout.
Ve většině případů si řidič, když se nic nestane, řekne – budu si dávat větší pozor. Přitom zcela pomíjí, že to nejhorší teprve bude následovat. Jakmile jednou podlehl únavě, bude se doba, kdy se taková situace zopakuje, stále zkracovat a okamžik jízdy „bez řidiče“ prodlužovat.
Prezident ÚAMK JUDr. Oldřich Vaníček varuje: „Únava, k níž se například přidává dlouhodobý pobyt ve voze při teplotách vyšších než 25 stupňů Celsia, prodlužuje reakční dobu řidiče. Snižuje se jeho koncentrace a reakce se svým způsobem podobají tomu, jako by byl řidič pod vlivem alkoholu. Je pomalý, nesoustředěný, roztěkaný…“
Kdo jsou tedy viníci takovéto nebezpečné situace?
Samozřejmě, že na prvním místě je to únava. Uvádí se, že po spánku kratším než 5 hodin stoupá pravděpodobnost následné havárie 5x až 7x. Za nejkritičtější časy se považuje 1 až 3 hodiny po půlnoci, stejně jako 13 až 15 hodiny po obědě.
Na druhém místě, pokud jde o „viníka“, je to v těchto letních měsících vedro. Vysoké teploty nad 25 stupňů Celsia se podepisují tak, že se řidič cítí bezmála jako pod vlivem alkoholu. Je nepozorný, roztěkaný, opožděně reaguje a především se cítí být mnohem více unavený, blízko stavu, že by nejraději usnul.
Ukazuje se ale, že i zcela odpočatý a ve vhodnou dobu jedoucí řidič může začít pociťovat nutkání ke spánku už po 15 minutách jízdy. Jako to? Podle výzkumu melbournské univerzity RMT jsou viníkem ukolébání mozku řidiče nízké vibrace, které vyvolává autosedačka. Test se konal na 15 dobrovolnících, kteří byli vystaveni vibracím (4-7 Hz) a následně na simulátoru. Napodobení jízdy ukázalo, že už po 15 minutách je na nich znát jistá únava, která do hodiny dostoupí takové úrovně, že se řidič může stát nebezpečný sobě a spolujezdcům i všem ostatním účastníkům silničního provozu.
Svůj neblahý vliv může sehrát i strava. Jestliže si dáme při putování na jih k moři cestou dáte vydatný a dokonce těžký oběd, nemůžete se divit. Lidský organismus více než mozek prokrvuje zažívací ústrojí (dutinu břišní), aby dokázalo strávit těžký oběd. Opět je výsledkem známý stav – malátnost, pocit únavy, pozdější reakce…
Z uvedeného vyplývá, že něco ovlivnit sám řidič může – zvolit vhodný čas cestování, pořádně se před tím vyspat, jíst výhradně lehkou stravu. Ale něco neovlivní. O to je důležitější, aby řidič sledoval svůj stav. Jak vyplývá ze zkušeností odborníků ÚAMK, dost často samotní motoristé záměrně přehlížejí příznaky své nadměrné únavy. Měli by je znát, a rozhodně na dlouhých trasách k moři není od věci, když na ně umí upozornit také spolujezdec. Jaké jsou?
Varovné příznaky:
- časté zívání,
- náhlý pocit chladu po těle,
- naléhavá potřeba pohybu,
- řidiči jen špatně drží stopu a často ji musí korigovat,má pocit, jako by se silnice zužovala,
- nepamatuje si poslední ujetý kilometr,
- přivírá oči, mne si je, sledujete mimovolné pohyby hlavy řidiče, jako by přikyvoval.
Velmi důležité, vedle bezprostředních příznaků únavy, je mít na vědomí, že existují hodiny, jak během dne, tak noci, kdy je organismus zvyklý na spánek nebo prostě biologicky odpočívá. To korigují tak zvané naše vnitřní hodiny. U mužů je běžné, že v rozmezí jedné až čtvrté hodiny noční, stejně jako v rozmezí 13. až 15. hodiny odpolední, je soustředění slabší.
Jak vyplývá ze zkušeností ÚAMK a jeho asistenční služby, k haváriím vinou únavy na dlouhých trasách dochází právě v těchto hodinách. Proto doporučují odborníci automoto klubu vhodně si naplánovat cestu, v kritických hodinách si udělat pauzu a odpočinout si.
Samozřejmě, že dnešní technika nabízí i pomocníky v podobě asistenčních systémů vozidla. Dokáží například rozpoznat změny chování řidiče, sledují třeba oči motoristy, jeho intenzitu mrkání a podobně. Následně pak varují i zvukovým signálem před nebezpečím. V jistém ohledu mohou i zabránit okamžitému následku usnutí. Například asistent pro jízdu v pruhu dokáže za určitých podmínek vést vozidlo v daném jízdním pásu. Aktivní tempomat zase udržovat nastavenou bezpečnou vzdálenost od vozidla vpředu a podobně. Nicméně ani všechny asistenty světa nedokáží nahradit řidiče.
Pro něj pak platí, že by zvláště na dlouhé cesty měl sedat za volant jen dobře odpočatý. Dělat přestávky, stačí i na 10 až 20 minut, po asi dvouhodinové jízdě. A pamatovat na to, že fakt, že do cíle cesty zbývá už jen 100 či 200 kilometrů vůbec nesmí otupit jeho pozornost. Právě naopak. Až šťastný dojezd do cíle korunuje celou cestu.