Hlavní postavou tohoto absurdního příběhu je jistý Kevin Freedman z kanadské provincie Mantioba, který o kariéru zloděje aut nikdy nestál. Sám sebe dokonce popisuje jako dobráka, který se straní všech špatností. Jak se tedy do podobné lapálie dostal? Za vše mohla náhoda, záměna a také mizerné zabezpečení aut z přelomu ze začátku 90. let.
Začátek příběhu se začal psát již v červenci roku 1998, kdy Freedman , tehdy ve věku 17 let, srazil krávu a zničil si tak svůj automobil. Když si pak o měsíc později půjčil automobil své kolegyně, se kterým si chtěl jen vyřídit pár pochůzek, neměl nejmenší ponětí, do jaké šlamastiky se dostane.
Kolegyně svěřila Freedmanovi klíče od svého světlého Fordu Taurus z devadesátých let, tou dobou naprosto běžného modelu, kterých na každém rohu stály desítky. Když Freedman vyrazil na parkoviště, rychle našel bílý Taurus se staženými okýnky a odemčenými dveřmi.
Usoudil tedy, že se pravděpodobně bude jednat o vůz jeho kolegyně a do vozu nasedl. Jak už ale nejspíš tušíte, jednalo se o cizí automobil. Díky nepříliš kvalitním zámkům a klíčům Fordů z té doby však s menšími potíží nakonec cizí vůz nastartoval i s klíčem od vozu kolegyně a vydal se na své pochůzky.
Cestou se mimo jiné zastavil na policejní stanici, kde měl uhradit pokutu za parkování. Po návratu k automobilu měl však problém se zámkem, se kterým mu pomohl jeden z pracovníků ostrahy. Ten měl prý doma stejný typ automobilu a tak věděl, jak náladové umí zámky u Taurusu být. Pouze vzal Freedmanův klíč a na druhý pokus dveře odemkl. Prý stačilo jen správně pohnout zápěstím.
Freedman si tedy vyřešil co potřeboval a vůz kolegyni vrátil. Když však večer odcházel z práce, viděl její vůz zaparkovaný na tom samém místě. Začal se tedy bát, že jí automobil poškodil. Až další den ovšem zjistil, že kolegyně večer z práce bez potíží odjela. A v tu chvíli mu to došlo - nechtěně si přivlastnil cizí vůz.
Po ukradeném voze prý jeho majitelka ten den pátrala na recepci, nicméně nebyla schopna si vzpomenout na registrační značku a tak odešla. Když se vrátila další den v doprovodu policistů, našla svůj automobil na parkovišti, dokonce na stejném místě, jen se zataženými okénky. V autě nic nechybělo, ani nebylo poškozené, takže policisté nic neřešili a celá „krádež" tak prošla bez povšimnutí.
S odstupem 21 let se však Freedman rozhodl o svůj příběh podělit a pomocí sociálních sítí pátrá po osobě, které vůz ukradl. Rád by se omluvil, uvedl celou věc na pravou míru a rád by si také vyslechl, jak celý incident vnímala druhá strana.