Solné pláně Bonneville, pozůstatky jezera z pozdního období čtvrtohor, se rozkládají na ploše zhruba 102 km čtverečních ve státe Utah. Tento přírodní div však zajímá všechny milovníky rychlosti hlavně kvůli 14 kilometrům závodní dráhy, na které se ve třicátých letech dvacátého století začaly lámat rychlostní rekordy.
Bonneville Speedway, tedy závodní dráha Bonneville, byla zbudována již v roce 1912, na svou popularitu si však musela počkat až do třicátých let, kdy zde začaly padat první rekordy. Od té doby se jedná o středobod vesmíru všech milovníků rychlosti a snílků o překonání rychlostních rekordů - a to jak na motorce, tak za volantem produkčních automobilů, podomácku upravených strojů nebo absurdních monster s proudovými motory. Do Bonneville se zkrátka stahuje každý, kdo chce jezdit rychle.
A ačkoliv nemá Škoda Auto za oceánem své oficiální zastoupení, přesto se zde objevilo i několik Škodovek, z nichž jedna se zde zapsala zlatým písmem. V srpnu roku 2011 se totiž na solné pláně vypravili zástupci britského zastoupení Škody, kteří zde chtěli se speciálním vozem oslavit deset let existence modelu vRS na britském trhu.
Psali jsme
Závodní speciál, který si s sebou na akci přivezli, ale nebyl standardní Octavií. Unikátní prototyp sice vycházel ze základů Octavie vRS, v technickém oddělení Škoda Milton Keys však vůz prošel podstatnou úpravou, na které se podíleli i odborníci z tuningové společnosti Revo Technik.
Jak už jsme uváděli, základem zůstala Škoda Octavia vRS vybavená 2.0 litrovým motorem TSI. Motor, včetně přímého vstřikování, zůstal původní. Jeho elektronika však musela projít zásadními úpravami, aby si porozuměla s turbem Garrett o průměru 65 mm, které foukalo až 1.93 Baru. Výkonu mělo pomoci i speciální závodní palivo se 120 oktany. Konečný výkon vozu se tak měl pohybovat okolo 550 až 600 koní - a to přímo na kolech, přičemž točivý moment dosahoval zhruba 450 Nm.
Výkon však není vše a proto bylo potřeba upravit i samotnou karoserii, která uvnitř přišla o podstatný část výbavy a místo ní dostala ochranný rám, hasicí systém a další drobnosti, díky kterým splnila přísné bezpečnostní předpisy SCTA (Southern California Timing Association).U exteriéru pak bylo cíleno na dosažení co nejlepší aerodynamiky, čemuž pomohlo i snížení o 80 mm.
Krátký dokument sledující obrovský úspěch Octavie v Bonneville | zdroj: youtube.com
Během konstrukce vozu se technici museli poprat s celou řadou technických problémů. Závody se totiž konají v poušti, kde je velice suchý a teplý vzduch, což nepomáhá motoru při nabírání výkonu ani chladícímu systému. Technici proto raději chladící systém lehce předimenzovali a jen chladič dokázal pojmout okolo 10 litrů chladící směsi.
Zajímavostí také je, že vůz postrádal přední brzdy. Trakce na soli totiž není nic moc a při prudkém brzdění by se vůz pravděpodobně roztočil a následky je lepší nedomýšlet. Na kufru vozu tak byl podobna jako u dalších podobných speciálů umístěn padák, který je pro podobné situace nejlepší. V okolí totiž nic není a tak může auto brzdit jak dlouho vlastně chce.
Od techniky se ale pojďme vrátit k samotné rekordní jízdě. Na oslavu 10 let modelů vRS na britském trhu chtěli Britové dosáhnout na solných pláních rychlosti 200 mil za hodinu (322 km/h), čímž by se zapsali do exkluzivního klubu. Novinář a závodník Richard Meaden, který za volant speciálu usedal, však překonal kýženou rychlost již při šestém pokusu.
Škoda však stále měla sil na rozdávání a tak padl nový cíl, překonat absolutní rekord automobilů s produkčními dvoulitrovými motory, který s hodnotou 216 mil za hodinu (348 km/h) padl v roce 1998. Rozjela se tedy nová série pořádně ostrých jízd, během kterých Octavia dosahovala rychlostí 362.93 km/h nebo 367.km/h. Po zprůměrování měl nový rekord hodnotu 227.080 mil za hodinu, tedy 365.45 km/h.
Zda už nějaký z automobilů pokořil rekord Octavie mezi produkčními přeplňovanými dvoulitry se nám zjistit nepovedlo, noví dobyvatelé rychlostních rekordů v Bonneville to však nebudou mít snadné. Kvůli problémům s podkladem totiž musela být dráha několikrát uzavřena a její plocha se z původních 14 kilometrů nyní zmenšila už jen na 4 km.