Zbídačené vraky vzácných prototypů jsou smutným pomníkem ruské Marussie. Jakou mají cenu?

Malosérioví výrobci supersportů to mají v poslední letech těžké. Jejich výrobky se sice od „mainstreamu“, představovaný v tomto odvětví Ferrari, Porsche nebo Lamborghini, odlišují designem i výkony, často ale na úkor spolehlivosti nebo dokonalého vyladění. O pořizovacích cenách a servisní síti ani nemluvě. Jednou z nově vzniklých automobilek se v roce 2007 stala Marussia, založená bývalým závodníkem Nikolajem Fomenkem. Ten měl velké ambice, slušný počátečný kapitál a poměrně rychle i dva prodejné stroje – supersportovní kupátka B1 a B2. Koncem roku 2010 navíc Marussia koupila významný podíl v týmu formule 1 Virgin Racing (před tím ho sponzorovala), aby do sezony 2011 vstoupil jako Marussia-Virgin Racing a o rok později už jen jako Marussia F1 Team. Ten se na tratích objevoval vedle sezony 2012 také v letech 2013 a 2014. Právě v posledním roce zasáhla stáj tragédie v podobě těžké havárie talentovaného Julese Bianchiho při závodě v Japonsku, na jejíž následky později zemřel. Stáj se rovněž ocitla ve finančních problémech a vstoupil tak do ní Manor, pod jehož názvem závodí dodnes.

Zpátky však k silniční divizi, jejíž kariéra začala s kupé B1, poháněným 3.5litrovým šestiválcem Cosworth nebo 2.8litrovým přeplňovaným šestiválcem Cosworth. Při váze 1100 kilogramů umělo být kupé hodně rychlé, zároveň ale také dobře ovladatelné. V roce 2009 následovalo kupé B2, které mělo stejnou techniku jako B1, avšak mnohem modernější a dynamičtější vnější vzhled.

Vyrobeno mělo být podle některých zdrojů dohromady přes 3000 supersportů, reálné je ale číslo maximálně kolem několika desítek. Stejně usilovně jako na sériových produktech pracovali zaměstnanci továrny i na budoucích modelech, což vyústilo v představení konceptu velkého SUV F2 v roce 2010. Vůz se základem v SsangYongu Rexton s naftovým motorem Mercedes a automatickou převodovkou zaujal hranatým designem, stejně jako možností přetvořit jej na mobilní kancelář, vojenské vozidlo nebo záchranný stroj. Připravena byla dokonce produkce 300 kusů, jíž měla od roku 2012 spustit finská továrna Valmet Automotive. K ní ale nikdy nedošlo, protože už tehdy se Marussia potýkala s nemalými finančními problémy. Ty vyvrcholily v roce 2014, kdy automobilka zbankrotovala a její továrna se uzavřela.

Prototypy i dokončené a nedokončené vozy zůstaly z větší části v továrně, kde postupně chátraly a zloději si z nich občas něco odnesli. Nyní se na internetu objevuje, podle ruského magazínu Autoreview, k prodeji několik automobilů ruského výrobce. A nejde jen o supersporty B1 a B2. Na druhou stranu právě ty, B1 s přeplňovaným a B2 s atmosférickým šestiválcem, jsou asi jako jediné z celé kolekce při troše umění použitelné jinak než pro výstavní účely. Nejzajímavější jsou ale zcela nepochybně tři prototypy. O SUV F2 jsme již mluvili, jeho nálezový stav je však žalostný. V interiéru chybí mnoho dílů a maximálně umí tohle SUV vyvinout 40 km/h. Přesto by se z něj mohl stát zajímavý pomník ruského automobilového průmyslu. Dále je k dispozici otevřená verze modelu B1, dokončená však asi jen ze čtyřiceti procent (v interiéru chybí veškeré vybavení). Není divu, že se o ní nepsalo. A pak je tady kupé s označením B3, o němž se rovněž příliš nemluvilo a prodávané auto tomu odpovídá. Jde v podstatě jen o nepojízdnou karosérii. Kolik auta stojí ruský zdroj neuvádí, cílem je ale údajně prodat všechna najednou jednomu zájemci. I takhle tedy končí sny o stavbě vlastního automobilu – rozebrané a zbídačené prototypy, jenž ještě před několika lety stály nebo mohly stát nablýskané na světových autosalonech, dnes koupí maximálně nadšenec, šílenec nebo muzeum.