Test: Hyundai i10 1.0 DOHC D-CVVT 12 V STYLE, povedený městský bonbónek

Exteriér

Design nové i10 je o poznání dynamičtější než ten u minulé generace. Karosérie je širší a nižší než tomu bylo dříve. Zepředu asi nejvíce zaujmou LED denní světla složena ze 7 diod ohraničených chromovým rámečkem, umístěné v rozích masky chladiče. Mně osobně se tento detail moc nelíbil. Co se mi ale líbilo byl pohled z boku. U malého vozu vypadala 16 palcová litá kola dobře. Dále se mi pak líbily chromované kliky dveří, a to úplně nejlepší na konec: dvojí lakování karosérie, kdy auto je červené a má černou střechu. To dále podtrhuje dynamický tvar vozu a bez rozdílu se líbilo všem dotázaným.

Interiér

Interiér i10 je překvapivěji prostornější, než tomu napovídá pohled na nevelké vnější rozměry. Do vozu se pohodlně vejdou čtyři dospělé osoby. Já s výškou 181 cm jsem neměl problém sednout si sám za sebe. Čtyři dospělí, popřípadě dva dospělí a trojice dětí má k dispozici 252 litrů pro zavazadla.

Po usednutí za tříramenný multifunkční volant padnou oči na dobře čitelné analogové budíky. Na přístrojovou desku navazuje kaplička s displejem infotainmentu. Je vidět, že i10 byl navrhován již s tímto displejem, který je opravdu součástí přístrojové desky a ne jen jakoby násilně domontovaný. Ovládání ventilace má vlastní displej a ovládá se prostřednictvím dvojicí otočných ovladačů.

Celkově působí interiér mladistvě a moderně. Krom laciné výplně dveří vypadá na svou třídu nebývale hodnotně. Až na detaily uvnitř si nezadá ani s o třídou až dvěmi většími vozy.

Pohonná jednotka

Pro pohon nejmenšího Hyundaie slouží atmosféricky plněný zážehový tříválec o objemu 998 ccm. Nejvyšší výkon motoru je 49,3 kW (67 koní) při 5500 ot./min a točivý moment vrcholí hodnotou 96,2 N.m. při 3750 ot./min. Výkon motoru putuje na kola přední nápravy skrze 5 stupňovou manuální převodovku.

Jízda 

Po nasednutí jsem byl překvapený nečekaně prostorným interiérem. Jako vždy  jsem jako první pároval mobilní telefon s vozem. Celá operace netrvala ani 20 sekund a ještě před prvním sešlápnutím plynového pedálu jsem si mohl užívat svůj playlist. Bohužel mě i10, co se týče kvality zvuku, moc neoslnil. Už při poloviční hlasitosti výplň dveří nepříjemně rezonovala. Ale jinak spojení přes bluetooth fungovalo po celou dobu testu bezchybně. Ještě se chvíli zastavím u infotainmentu, konkrétně u navigace. Testoval jsem už větší množství vozů korejské automobilky a neměl jsem s navigací sebemenší problém. V připravovaném testu hybridní Kony jsem byl z fungování navigace dokonce nadšený. V případě i10 mě její fungování zklamalo. I po přiblížení se se zobrazovaná cesta po pár metrech zase oddálila a hlasové navádění fungovalo až na poslední chvíli. Nejednou se mi stalo, že jsem kvůli tomu přejel odbočku. 

Při výjezdu z parkoviště mě velmi překvapil nástup brzd. Jsou ostré, až téměř jedovaté. Chtěl jsem si lehce přibrzdit a málem jsem si dal hlavou o volant. Ale jako u každého vozu jde o zvyk a  po pár metrech jsem se naučil dávkovat brzdovou sílu bez problémů.

Motor, ač litrový atmosférický tříválec, nemá s malým vozem moc práce. Po městě ani mimo něj jsem nějakou frustraci z nedostatku výkonu nepociťoval. Na nějaké předjíždění to moc není, ale svižné cestovní tempo není problém. Ten nastal až na dálnici. i10 měla nastavený tempomat na 130 km/h, ale do kopců tempo na 5.převodový stupeň neudržela. Dálniční stoupání jsem musel vždy vyjíždět na 4. stupeň. 

Nejlépe se malý Hyundai cítí ve městě, kde se vejde do každé skulinky a zaparkuje téměř kdekoliv. I přes malé rozměry byl vybaven parkovací kamerou, která ještě více usnadňovala už tak snadné parkování. 

K mému překvapení se s i10 dá pohodlně cestovat i na delší vzdálenosti, během jednoho dne jsem ujel přes 600 km a necítil se po cestě nikterak zvlášť unavený nebo rozlámaný. Alespoň to jsem si myslel já. Auto se mnou nesouhlasilo a posledních 200 km mě neustále posílalo na kávu.

Spotřeba

Hyundai i10 je městské auto a jako takové zvládne jízdu po městě s rozumnou spotřebou. Jezdil jsem v rozmezí 3,8 až 4,5 litru na 100 km. Na dálnici motor při rychlosti 130km/h točí 4000 ot./min a nárokuje si v průměru 6,4 l/100 km. Při jízdě po německé dálnici, na  hraně možností malého motoru, stoupne průměrná spotřeba na 8,5 l/100 km. Okresky jsem zvládal v průměru za 4,8 l/100 km, když jsem dle stylu jízdy jezdil mezi 4,5 až 5,5 l/100 km. 

Celková spotřeba během týdenního testu byla 5,1 l/100 km. S lehčí nohou a po zajetí by určitě nebyl problém jezdit v průměru okolo 4,5 l/100 km.

Cena

Nový Hyundai i10 s motorem 1.0 ve výbavě START začíná na lákavých 219 990 Kč. Pokud toužíte po silnější motorizaci, musíte zamířit k druhé nejvyšší výbavě SMART. V této výbavě pořídíte litrový tříválec za 269 990 Kč a za příplatek 20 000 Kč je možné zvolit taktéž atmosférický, ale již čtyřválec, o objemu 1197 ccm s výkonem 61,8 kW (84 koní) a točivým momentem 117,8 N.m. Námi testované provedení bylo v nejvyšší možné výbavě STYLE, navíc ještě s příplatkovým balíčkem Premium. S ním byla cena testovaného vozu 349 990 Kč. Na malé auto to není úplně málo, ale výbava je opravdu bohatá a mně osobně v ní nic nechybělo. Možná bych ještě přidal oněch 20 000 Kč a zvolil čtyřválcový motor.

Závěr

Novinka od automobilky Hyundai se mi líbila jak po stránce designu, tak i ve svém segmentu nadprůměrným vnitřním prostorem. Ke všemu nabízí dobře fungující asistenční systémy a dobrou cenu. Já osobně bych volil větší 4 válec. S příchodem nového Peugeotu 208 to na trhu nebude mít úplně snadné, ale věřím, že osloví nejednoho zákazníka.