Test: Hyundai i30 kombi 1,4 T-GDI, opravdu nejlepší české kombi?

Exteriér
i30 třetí generace je s námi od roku 2017. Narozdíl od té druhé zaznamenal její exteriér výrazný posun kupředu. Nejeden můj známý si o voze myslel, že se jedná o luxusnější model i40.

Přední části dominuje výrazná šestiúhelníková maska s navazujícími LED světlomety, které svítí opravdu příkladně. V nárazníku jsou ještě umístěna světla denního svícení a směrová světla, která se nachází i ve zpětných zrcátkách.

Z boku vypadá vůz o poznání kompaktněji, než třeba její konkurent z Mladé Boleslavi v podobě Škody Octavie. Co se týče vzhledu, není tu moc, co by se dalo vytknout, proporčně vypadá kombi vyváženě. K dané barvě se hodí pochromované ohraničení okolo oken. Také výrazný prolis, táhnoucí se od předních blatníků až ke koncovým svítilnám, vypadá elegantně.

Ani pohled zezadu neurazí. Není zde žádný prvek, který by vyloženě nadchnul, ale jako celek to vypadá zadní část dobře. Za zmínku stojí na střechu volně navazující spoiler, a špatně nevypadá ani střešní anténa alá žraločí ploutev,  známá třeba z BMW 5 E60.

hyundai i30 kombi | foto: Petr Boháč

Interiér
Po usednutí za volant jsem se nestačil divit. Interiér působil na první pohled nečekaně hodnotně. A ne jen na ten první. Sedačky dobře vypadají a nejen to, jsou i vskutku pohodlné a dobře podrží v zatáčkách. Také velká většina plastů je i na omak příjemně měkká. Co naopak působí lacině je středový tunel a páka ruční brzdy. Mechanickou ruční brzdu mám rád, ale vypadá, jako by pocházela ještě z dob prvních Accentů. Analogové budíky jsou dobře čitelné a neměl bych k nim výtku, k čemu ale výtku mám, to je kaplička displeje infotainmentu. Vypadá jako něco, co si pořídíte ve vietnamské tržnici tak za 500,- kč a přilepíte do středu palubní desky žvýkačkou. Na druhou stranu je veskrze funkční a celkem intuitivní. Parkovací kamera má dobré rozlišení, připojení s chytrým zařízením přes bluetooth fungovalo bezchybně. Vnitřní prostředí je příjemné, vše je tak nějak tam kde to čekáte, už po prvních pár metrech za volantem jsem si připadal, jako bych s vozem jezdil celá léta.

Na zadních sedadlech je místa tak akorát, ani vyšší postavy zde nebudou strádat nedostatkem místa pro nohy ani nad hlavu. Pro ty nejmenší, využívající dětské sedačky, jsou tu nepostradatelné úchytky isofix. Zavazadlový prostor nabízí navzdory kompaktním rozměrům vozu nečekaně mnoho místa. Již v základu je tu 602 litrů, což opravdu považuji za velice slušný výsledek. Po sklopení zadních sedadel se objem pro zavazadla zvětší až na 1650 litrů. Oproti Škodě Octavii sice ztrácí 90 litrů, ale i tento objem bude jistě v drtivé většině případů více než dostatečný. Trochu mi vadí výrazný schod, který po sklopení zadních sedadel vznikne, zároveň lacině působí dno zavazadlového prostoru. Vypadá tak křehce, že kdyby se neopíralo o dojezdové kolo, asi bych se bál položit na něj něco těžšího.

Celkově se mi současná, v pořadí již třetí generace Hyundai i30 líbí, a to nejen mně, ale i mým známým, kteří i po krátké ukázce říkali, že asi přehodnotí svůj pohled na korejské automobily.

Například kamarád, jezdící Peugeotem 308 SW vychvaloval velké množství odkládacích ploch. Další kamarád, jenž jezdí Toyotou Auris loňského modelového ročníku, chválil použité materiály v interiéru. Jen kritizoval již zmíněnou kapličku displeje infotainmentu.

hyundai i30 kombi | foto: Petr Boháč

Pohonné ústrojí
V testované i30 se nacházel pro karosářskou verzi kombi vrcholný benzínový motor. Je jím řadový čtyřválec o objemu 1353 ccm. Díky přeplňování turbodmychadlem poskytuje výkon 103 kW (140 koní) při 6000 ot./min a točivý moment 242 N.m. s vrcholem mezi 1500 - 3000 ot./min. Přes šestistupňovou manuální převodovku pohání kola přední nápravy obuté do pneumatik o rozměrech 205/55 R16. Za příplatek 10 000 Kč je možné mít 17" litá kola s pneumatikami 225/45.

hyundai i30 kombi | foto: Petr Boháč

Jízda
Neměl jsem možnost svést se s i30 předchozí generace, ale ta současná mě moc mile překvapila, co se jízdních schopností týče. Podvozek je naladěný na dobrý kompromis mezi komfortem a agilitou. Vůz se choval příkladně jak na městské dlažbě, tak i na rozbitých okreskách Středočeského kraje.

Jízda po dálnici nepředstavuje pro i30 žádný problém. Kromě lehce zvýšeného aerodynamického hluku je jízda důstojná a pohodlná. I v rychlostech okolo 200 km/h není cítit žádná nervozita a z vozu máte pocit, že by takovouto rychlostí vydržel jet klidně stovky kilometrů.

Když jsem se s autem sžil, zkoušel jsem i trošku ostřejší jízdu. Zásluhou relativně malého a lehkého motoru není přední náprava příliš zatížena. Díky tomu jsem z Hyundaie měl dojem příjemně vyváženého vozu. Stále jsem projížděl zatáčky rychleji a rychleji, přesto po nedotáčivosti nebylo ani památky. Když už jsem se dostal až za limit přilnavosti pneumatik, vůz se krásně klouzal všemi čtyřmi koly. Nic záludného nebo zákeřného. Opravdu jsem nečekal, že kombik od Hyundai může jezdit tak čistě a zábavně.

Také z motoru jsem měl příjemný pocit. Na volnoběh byl příkladně kultivovaný a tichý, téměř o jeho přítomnosti nebylo znát. Měl pocitově velmi slušný zátahy a jeho zásluhou vůz svižně zrychloval i vysoko za hranicí českých dálničních limitů.

Ne tak dobrý pocit jsem měl z převodovky. Všech šest stupňů bylo sice odstupňováno ideálně, ale řazení mi přišlo docela nepřesné. Nevím, zda to byl jen tento konkrétní kus, ale občas se mi při agresivnější jízdě nedařilo na první pokus trefit třetí rychlostní stupeň. Možná za to mohl i malý nájezd. Vůz jsem do testu přebíral s 950 km na tachometru.

Spotřeba
Automobil jsem si vyzvedával ve Stodůlkách u Hyundai Domanský. Domů na Prosek to mám 20 km přes celou Prahu a ještě k tomu hodně do kopce. Provoz byl plynulý a 140 koňový turbo benzínový kombík tuto trasu absolvoval za nečekaně nízký průměr 5,9 litrů. Druhý den jsem strávil v našem hlavním městě. Provoz byl příšerný a neustálé poskakování v kolonách se podepsalo nad průměrnou spotřebu 7,6 litrů.

Trasu Litoměřice - Praha - Slapy, kombinující město, okresky i dálnici, kterou jsem jel na hraně rychlostních limitů, absolvoval vůz za velice pěkných 5,7 litrů v průměru. Věřím, že až se motor ještě více zajede a nebudou teploty blížící se nule, spotřeba o kousek klesne.

Zkoušel jsem i úspornou jízdu. Při rychlostech pohybujících se mezi 80 až 90 km/h jsem zaznamenal spotřebu pod 5 litrů na 100 ujetých kilometrů, konkrétně to bylo 4,8 litru. Přísná eco jízda, kdy bylo vypnuté i topení a snažil jsem se zbytečně nebrzdit a akcelerovat velice vlažně, zaznamenala průměr 3,6 litru na 100 km. To jsou hodnoty na úrovni naftového motoru.

hyundai i30 kombi | foto: Petr Boháč

Cena
S výběhovým atmosférickým motorem 1,4i CVVT o výkonu 73 kW (100 koní) ve výbavě Start, pořídíte i30 kombi nyní díky zvýhodnění 40 000,- Kč za 319 990 Kč. Testovaný, a nutno podotknout, že velice příjemný motor, pořídíte až o dva výbavové stupně výše. Za ní v kombinaci s 1,4 T-GDI si u Hyundai řeknou o 419 990 Kč. Testovaný exemplář byl v nejvyšším stupni výbavy Style a  včetně příplatkové výbavy se s cenou vešel pod půl milionu. Konečnou cenu 466 890 Kč považuji za zcela adekvátní.

Závěr
Hyundai i30 kombi 1,4 T-GDI je příjemným překvapením. Je to vůz, který si na nic nehraje a dělá sympaticky a dobře přesně to, co od něj člověk čeká. Po pár minutách v něm jsem si připadal jako ve starém známém. Rád bych doporučil všem případným kupcům nejrůznějších Crossoverů a SUV, aby se zkusili projet v nějakém voze s karosářskou verzí kombi, a pak se teprve rozmysleli, za co své peníze utratí.

Plusy:
- cena
- pružný, tichý a úsporný motor
- agilní jízdní vlastnosti

Mínusy:
- výrazný schod po sklopení zadních sedadel
- zbytečně  laciné detaily v interiéru

Zobrazit fotogalerii (19 fotografií)