Test: Suzuki Ignis 1.2 DualJet Hybrid 4x4 premium - Atmosférický čtyřválec a manuální převodovka? Tady je svět ještě v pořádku

Exteriér
Malé Suzuki Ignis současné generace je tu s námi od roku 2017 a již stačilo projít faceliftem, jež proběhl minulý rok. Jeho hlavním poznávacím znamením jsou přepracované, částečně do stříbrna lakované nárazníky a nová maska chladiče inspirovaná svými sourozenci Vitarou a Jimnym. Společně s Fiatem Pandou 4x4 tvoří Ingis vlastní segment miniaturních SUV. Suzuki Ignis je taková malá roztomilá hranatá krabička, jejíž karoserie měří na délku pouze 3700 mm a také šířka 1690 mm patří k tomu vůbec nejmenšímu, co se na našem trhu dá najít. Zato výška je nemalých 1605 mm. Ignis má na svou malou délku slušný rozvor náprav 2435 mm, čehož důsledkem jsou 16" kola odsunuta do úplných rohů karoserie.

Interiér
Nejvyšším překvapením při usednutí do vozu je jeho prostornost. Místa je tu dost a to jak v první, tak i ve druhé řadě sedadel. Já se svými 181 cm nemá problém sednout si sám za sebe a necítit se stísněně. Také nad hlavou je místa tolik, že kdybych se dal na myslivost, ani bych si nemusel sundávat klobouk. Jediné kde by mohl nastat problém by bylo zkusit na zadní sedadla trojici urostlejších chlapů, což u našeho testovacího exempláře není pro jízdu legislativně možné. Suzuki nabízí dva druhy zadních sedel a to buď pevná a nebo posuvná. Pevná nabízí místo pro tři osoby, zatímco posuvná jakou máme v našem Ignisu mohou přepravit jen dva pasažéry. Volba zadních sedadel se podepíše také na velikostí zavazadlového prostoru. Testovaný Ignis se čtyřmi místy a pohonem 4x4 má nejmenší možný prostor a to 204 litrů. Naopak pětimístný "předohrab" má o více než 60 litrů pro zavazadla víc.

Pojďme se ale podívat na místo řidiče. Přístrojová deska je z černého plastu na dotek, ani na pohmat nenadchne, ale ve své cenové hladině ani neurazí. Za tříramenným volantem se nachází kaplička s jednoduchým analogovým otáčkoměrem a tachometrem. Analogové budíky jsou doplněny displejem palubního počítače, který mimo jiné umí informovat i o práci hybridního ustojí. Jeho grafika také rozhodně není žádný hi-tech, ale společně s analogovými bodíky je přehledný a ty nejdůležitější informace řidiči poskytuje.

Trocha moderny se nachází uprostřed palubní desky. Barevný dotykový displej infotimentu složí k přehrávání radia, vlastního audia přes bluetooth, či USD. Pak dále slouží jako obrazovka k zadní kameře a má v sobě zabudovanou navigaci. Chválu si inženýři u Suzuki zaslouží za to, že ovládání topení a klimatizace nechali postaru na trojici otočných ovladačích, které jsou hned po ruce a jejich ovládání řidiče nerozptyluje.

Pohonná jednotka
Malé Suzuki sází na dnes již raritní zážehový čtyřválec s atmosférickým plněním. Motor o objemu 1197 ccm je naladěn na výkon 61 kW (83 koní) při 6000 ot./min a točivý moment 107 N.m. při 2700 ot./min. Benzínovému motoru zdárně sekunduje elektrické zařízení ISG, které přidává výkon 2,3 kW a dosahuje točivého momentu až 50 Nm. Díky těmto parametrům pomáhá zrychlování z nízkých otáček, kdy se benzinový motor teprve rozebíhá. Kompaktní akumulátor pracuje s napětím 12 V jako zbytek elektroinstalace ve voze. Má kapacitu 10 Ah a nachází se pod sedadlem řidiče, tedy blízko těžiště a v místě, kde neomezuje vnitřní prostor. Elektrické zařízení ISG je kompaktní a lehké, celkové hmotnosti vozu přidává necelých 10 kg.

Výkon obou motorů putuje prostřednictvím 5 stupňové manuální převodovky na přední kola. V případě ztráty adheze se automaticky do práce připojí i kola zadní a teď pozor, tuhé nápravy.

Jízda
Ač Suzuki Ignis sází na atmosféricky plněný motor, při jízdě díky zařízení ISG působí spíše jako motor přelomový. Motor není nutné zbytečně vytáčet aby Ignis jel. Oněch 50 elektrických N.m. je k dispozici kdykoliv a malému vozu s pohotovostní hmotností pod 1 tunu dodává na mrštnosti. Společně s benzínovým motorem umožňuje malému SUV zrychlit z 0 na 100 km/h za 12,8 s. Není to parametr, který by někoho oslnil, ale pocitově je Ignis živý a rozhodně není brzdou provozu.

Jízda po městě je díky jeho rozměrům a vyvýšenému posedu s dobrým výhledem příjemná. Díky ISG není potřeba stále řadit a není problém jezdit je na třetí, případně čtvrtý rychlostní stupeň. Podvozek je trochu tvrdší, než bych očekával a na větších nerovnostech Igis poskakuje.

Jízda po okresních silnicích je lepší, než bych očekával. Ve městě bych uvítal měkčí naladění podvozku, ale při jízdě na okreskách tvrdší naladění společně s nízkou váhou kralují. S Ignisem, který je pomalu vyšší, než širší se dají projíždět zatáčky v daleko vyšších rychlostech, než bych před usednutím do vozu vůbec hádal.

Kde už Ignis ztrácí, je dálnice. Udržet 130 km/h mu velké problémy nedělá a ani do kopce není nutné podřazovat. Také 3500 ot./min které motor při této rychlosti točí není až tak moc, aby to nějak přehnaně obtěžovalo. Co obtěžuje je aerodynamický hluk a horší směrová stabilita. Ignise je na dálnici potřeb řídit a často korigovat jeho směr.

Když máme SUV s pohonem všech kol, co se takhle podívat do terénu? Suzuki terénní vozy umí, o tom není pochyb a i maličký Ignis má dobré předpoklady pro jízdu mimo zpevněné komunikace. Minimální světlá výška 180 mm, téměř žádné převisy a náhon na všechna kola jsou zárukou, že na odlehlou horskou chatu dojedete za každého počasí. Na co je si ovšem třeba dávat pozor je hloubka vyjetých kolejí od traktoru. Ignis má pod předním nárazníkem plastovou lištu, kterou není problém urvat o zvýšený obrubník u nákupního střediska. Naštěstí se dá celkem snadno nacvaknout zpět. Mít Ignise doma, šla by lišta ihned pryč a nahradil bych ji hliníkovým plechem pro ochranu motoru. S ním by pak malé Suzuki umělo v náročnějším terénu potrápit i chlapecké offroady, které to díky váze přes 2 tuny a velkým rozměrům nemají v terénu tak snadné jako testované auto.

Spotřeba
Ve prospěch Ignisu, co se týče spotřeby hraje malá váha a hybridní pohon. V jeho neprospěch pak na první pohled ne zcela ukázková aerodynamika, pouze 5 stupňová převodovka a pohon na všechna 4 kola. Suzuki tvrdí, že průměrná spotřeba Ignise 4x4 je 4,2 litrů a Ignise s pohonem předních kol úžasných 3,9 litrů benzínu na 100 km. Jaká je skutečnost?

Ve městě, kam se svými rozměry Ignis hodí jsme jezdil v průměru za 5,3 litru. Na okresních silnicích šla spotřeba dolů a méně, než bych čekal. Zde hybridní systém očividně nepřináší tolik výhod jako ve městě. Spotřeba tak byla v průměru 4,9 litrů. Příjemně mě naopak překvapila spotřeba při jízdě po dálnici. Ač je 5 stupňová převodovka , při rychlosti 130 km/h točí motor ještě rozumných 3500 ot./min. Při dálniční jízdě si Suzuki řekne v průměru o 6,1 litru. Konečná průměrná spotřeba na konci testu byla 5,5 litrů benzínu na 100 km.

Nutno říci, že test Ignisu probíhal v teplotách okolo 0°C, což se negativně projevilo na spotřebě. Dále konečný průměr zkazily jízdní testy v lehčím terénu. Osobně považuji proměnou spotřebu 5,5 litrů za slušnou, ale oproti udávaným 4,2 litrům je 30% rozdíl velký.

Cena
Suzuki Ignis začínám se základní výbavou COMFORT a náhon na přední kola na sympatických 298 900 Kč. Nejlevnější čtyřkolku, což je i náš testovací vůz koupíte s výbavou PREMIUM za 377 900 Kč. Nejdražší provedení v sobě obsahuje výbavu ELEGANCE, pohon pouze předních kol, ale zato automatickou převodovku CVT. Za ní si v dealerství Suzuki účtují 422 900 Kč.

Plusy:
- cena
- manévrovatelnost
- spotřeba

Mínus:
- zavazadlový prostor
- materiály v interiéru
- uskákaný podvozek