Test Honda Jazz e:HEV Executive, malá MPV ještě nevymřela

Jeden důležitý detail je ale ryze moderní. Jazz už se dá totiž pořídit pouze jako hybrid. A to poněkud nezvyklý, využívá totiž systém nazvaný e:HEV. Pohon obstarává elektromotor u přední nápravy, spalovací motor je zde pouze jako generátor elektrické energie. Jízda v něm tak vlastně docela připomíná elektromobil. Na sedmý rychlostní stupeň se i spalovák umí připojit přímo k hnané nápravě, ve vysokých rychlostech je přeci jen elektromotor již poněkud neefektivní.  To ale platí pouze pro Evropu, v domovském Japonsku, ale třeba taky v Číně se Jazz prodává také s obyčejným spalovacím motorem i-VTEC, a to dokonce jako čtyřkolka. Ta se do Evropy také nedostane, protože by si tu prý nenašla dostatek zájemců.

Exteriér

Jazz nikdy nebyl zrovna lev salónů a to platí i pro černý kousek, který jsem dostal k týdennímu testu. Rozhodně to není škaredé auto, tvary karoserie však jasně formovala jejich funkce, a to nabídnout co možná nejvíc místa na malém základu. Co se  ale velice povedlo je předek, se sympatickým kukučem a decentním úsměvem úzké masky.

Také se mi líbí, že na rozdíl od předchozí generace a hlavně od současného Civicu se Jazz obejde bez zbytečných příkras, rádobysportovních prohybů a podobných doplňků. Naopak je japonsky minimalistický, s čistými liniemi a jednoduchými tvary.

Interiér

Podobné je to i v interiéru. Jako první mě po usednutí upoutala obrovská plocha palubní desky mezi volantem a předním sklem. Kdysi jsme na to byli z MPV zvyklí, v záplavě SUV ale už zapomínáme. Díky rozděleným A sloupkům s trojúhelníkovým oknem je výhled ven opravdu skvělý. Připadám si trochu jako v akváriu, prosklená plocha je fakt velká, další z vlastností, které nám SUV odepírají.

Samotná palubka opět pokračuje  jednoduchými linkami, do kterých jsou zasazeny dva displeje. Infotainment částečně stojí ve svém vlastním rámečku, má hezkou grafiku, rychlé reakce a je docela přehledný, takže nemám problém s jeho ovládáním i za jízdy. Vlastně většinu toho co potřebuji vidím na displeji před řidičem. Analogové budíky jsou pryč, teď už zbývá jen displej s jednoduchou, ale za to přehlednou grafikou. Oceňuji, že stejně jako v Hondě e , i tady zůstávají fyzická tlačítka klimatizace i s vlastním malým displejem, ovládání za jízdy je tak pořád velmi snadné. Zrovna toto je důležité, přeci jen na topení a klimatizaci za jízdy saháme docela často, řešení jiných automobilek, zavádějících ovládání klimatizace do displejů jen dokazuje, že se Honda vydala správnou cestou.

Použité materiály dávají najevo, že Jazz je přeci jen levnějším vozem. Tvrdé plasty naštěstí nevržou a zpracování je také na úrovni. Honda se kabinu snaží ještě zpříjemnit u testovaného kusu kombinací dvou barev. Bílé prvky se prolínají černou palubkou a pokračují i na pohledný a příjemný dvouramenný volant. Aby trochu vyvážila vyšší cenu, nabízí Honda docela vysokou výbavu už od základu. Najdeme tu třeba rozpoznávání dopravních značek, které se zobrazí na displeji, vyhřívaná přední sedadla, automatickou klimatizaci, adaptivní tempomat nebo deset airbagů – jako třeba i kolenní u řidiče, zadní boční a centrální mezi předními sedadly, naprostý unikát v tomto segmentu.

Sedačky jsou velké a pohodlné, vzadu mají pasažéři spoustu místa na nohy i hlavu, a ani u čtvrté generace Jazze Honda nezapomněla na svůj systém vzhůru výklopných sedáků Magic Seats. Když něco potřebujete odvézt v kabině, stačí uchopit sedák, zvednout jej nahoru a z druhé řady sedaček je rázem prostorné úložiště s vysokou střechou, což se může občas hodit více než kufr, který přeci jen nabízí na výšku podstatně méně místa. I tak je ale velký, hybridní baterie se zde na prostornosti nepodepsaly, přestože leží právě pod podlahou kufru.

Jízda

Nejvíce nás ale zajímá jízda. Po nastartování tlačítkem je auto tiché, stačí posunout páku převodovky na D, šlápnout na plyn a s lehkým bzučením se rozjedete. V nízkých rychlostech si vystačí jen s tím, jakmile se ale baterie dostane na příliš nízkou úroveň, nebo více šlápneme na plyn, naskočí spalovací motor. Tedy stejně jako u jiných hybridů. Zde je ale pocit z jízdy jiný, i s tichým zvukem spalovacího motoru si pořád připadám jako v elektromobilu. Rychlé reakce na plyn (samozřejmě zdaleka ne tak dobré jako třeba u Tesly nebo Kony) a plynulost jízdy, dávají jasně najevo, že vozem pohybuje jen elektromotor. Ty jsou v autě mimochodem hned dva. Jeden o výkonu 80 kW pohání kola a druhý se 70 kW slouží jako generátor elektřiny, a je poháněn spalovákem.

Spotřeba

Čtyřválcová patnáctistovka o výkonu 72 kW se ani příliš nevytáčí do vysokých otáček, hlavně při běžné jízdě po městě je auto příjemně tiché. Hlavně je úsporné a občas mě až zaskočí jak moc. Při cestě do práce, což je asi 6 kilometrů, částečně i z kopce, je spotřeba 2,5 litru na sto km. Ani při běžné jízdě po centru, kde často zastavuji, rozjíždím se, šlapu prudčeji na plyn, ať se zařadím do jiného pruhu, se nezvedá nad 4 litry, jezdit se dá za 3,6 – 3,8.

Trochu horší je to na dálnici, kam se auto se svým pohonem až tak nehodí. Zde už se dočkávám onoho vytáčení motoru do vysokých otáček, a to s sebou nese i vyšší spotřebu. Není to až taková hrůza, legálních 130 km/h pořád zvládá s přehledem, ale už se tak neprojevují výhody hybridu. Při této rychlosti je už navíc přes převodovku připojen spalovací motor přímo ke kolům. Stále se ale držíme se spotřebou pod sedmi litry. Trochu mě překvapuje jistá nestabilita vozu, je nutné jej častěji korigovat volantem než jsme zvyklí z jiných aut. S tím trochu pomáhá také systém udržování v jízdním pruhu, který mě osobně spíše otravuje , a proto jej vypínám. Zvýší se také hlučnost, vítr fučící kolem A sloupků je už uvnitř slyšet.

Jízdní vlastnosti jsou celkově dobré, lepší než bych čekal od „obyčejného“ malého MPV. Podvozek je naladěn docela komfortně, na českých cestách příliš neposkakuje, žehlí nerovnosti, zadní náprava nemá tendence skákat do boku a neslyším ani žádné větší rány.

Závěr

Honda Jazz je nezvykle staromilské auto, které stále spoléhá na zastánce čisté praktičnosti, která se nenechala strhnout módou SUV. Zároveň však  opustilo běžné pohony a vydalo se cestou elektrifikace, a to pořádné, vlastně tady máme elektromobil ,který jen místo baterky dostal pořádný generátor. Výsledek je i přesto povedený, hlavně pokud s autem plánujete jezdit primárně po městě a okolí. V takovém případě jen těžko budete hledat úspornější vůz, hlavně pokud neplánujete tahat kabely. Škoda jen vyšší ceny. Základní Jazz totiž začíná přesně na půl milionu, oplastovaný Crosstar pak už na 606 tisících. A to je přeci jen za typ auta, které dříve patřilo k nejnižším patrům trhu, pořádná částka. 

Plusy:

- spotřeba

- pohodlná jízda

Mínusy:

- cena

- obtěžující hluk při jízdě po dálnici