Na začátku je potřeba si říci, na jaké antiradary můžeme na českém trhu narazit. Základním dělením antiradarů je rozdělení na aktivní a pasivní zařízení. Zatímco pasivní pouze zaznamenávají měřící signál od stacionárního rychlostního radaru (či radaru v policejních vozech) a o probíhajícím měření pouze informují řidiče, aktivní antiradar dokáže vysíláním „protivln“ změření rychlosti zabránit.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně č. 361/2000 Sb., § 3 odstavec 4, říká: „Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných policií nebo Vojenskou policií při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen "antiradar").“ Z tohoto znění jasně vyplývá, že zatímco použití aktivních antiradarů (neboli rušiček) je zakázáno, používání pasivních antiradarů upozorňujících na probíhající měření není nijak omezeno.
Dále rozeznáváme antiradary podle způsobu montáže na přenosné a pevné. Zatímco přenosné se umisťují na přední sklo, stejně jako kamery či navigace, pevné antiradarové systémy bývají integrovány do přední masky a složitější systémy obsahují i sady čidel pokrývajících všechny strany vozidla, které sice připomínají parkovací senzory, ale jejich hlavním účelem je snímání laserového signálu od radarových zařízení. Hlavním rozdílem mezi těmito variantami je především cena. Zatímco přenosné antiradary se pohybují kolem deseti tisíc korun, u pevných antiradarů jsou to řádově desítky tisíc korun. Vyšší cena slibuje nejenom diskrétnost namontovaného zařízení, ale především upozornění na větší vzdálenost, díky kterému má řidič více času na reakci a snížení rychlosti.
Zatímco použití pasivních antiradarů policie dlouhodobě tolerovala a vlastně proti takovému jednání ani neměla na základě čeho zasáhnout, aktivní antiradary pro ni byly vždy trnem v oku a jejich používání vyhledávala a sankcionovala. Pomyslný nůž do zad ji ale minulý rok vrazila změna zákona, která nyní policii nařizuje dokázat řidiči, že o použití aktivního antiradaru (neboli rušičky) věděl. A jelikož je sběr takovýchto informací nejen časově, ale zejména finančně náročný, od loňského roku se většina případů použití rušiček buď netrestá vůbec, anebo jako přestupek, za který hrozí pokuta maximálně 10 tisíc korun. Což je trest velmi benevolentní, neboť podle předchozího zákona hrozilo za takové jednání 5 bodů a zákaz řízení na dva roky.
Kdybyste o koupi antiradaru přemýšleli, je třeba dát si pozor na to, zda je přístroj určen pro český trh. Na internetu se pohybuje velké množství levných zařízení, které sice umí detekovat měřící signály v jiných státech, u nás ale budou díky jiným frekvencím nepoužitelné. Další riziko skrývá návštěva zahraničí. Mimo území České republiky může být již samotná přítomnost antiradaru v automobilu zahraničním právním řádem zakázána a sankcionována. Před cestou do zahraničí tedy důrazně doporučujeme seznámit se s platnou právní úpravou konkrétního státu. Postihy hrozí například v Německu, Rakousku a nově také na Slovensku.