GAZ 61-73 (1941 – 1945) - Automobilka GAZ, založená v roce 1933 ve spolupráci s Fordem, první roky vyráběla vozy jen na základě modelů amerického výrobce. Druhým vozem nové továrny se stal GAZ M1, založený na Fordu Model B a který rusové začali vyrábět v roce 1936. V roce 1940 ale napadlo rusy něco originálního, co doposud zřejmě nikdo další nezkusil. Karoserii standardního sedanu vylepšené verze M2, GAZu 11, posadili na zvýšený podvozek s pohonem všech čtyř kol. Tím se vůz, nazvaný GAZ 61-73, stal prvním sedanem s pohonem 4x4 a jedním z prvních sériově vyráběných aut s tímto pohonem. Původní plán přitom počítal s využitím otevřené karosérie, ta se nakonec dostala jen na šest prototypů.
Vůz se standardní karosérií předválečného sedanu dostal šestiválec inspirovaný motorem Dodge D5, a označený jako GAZ-11, s objemem 3.5 litru a výkonem 63 kW, což stačilo k dosažení maximální rychlosti 100 km/h. Další díly byly využity z jiných modelů GAZ, jen pro vůz byla vyvinuta nová přední náprava. K vyšší světlé výšce pomohly i nové pneumatiky určené do terénu.
V těžším terénu se vůz nakonec příliš neosvědčil, a to zejména kvůli vyššímu těžišti a příliš velkému rozvoru náprav. Většina z téměř dvou set vyrobených kusů našla využití jako důstojnický vůz v armádě, kde jej využívali mimo jiné i Georgij Konstantinovič Žukovy a Ivan Stěpanovič Koněv. Vojenský vůz se dodával obvykle v matně zeleném vojenském laku ruské armády, k dostání byla ale i černá a modrá verze. Kromě sedanu bylo vyrobeno i několik prototypů pick-up a 36 vojenských verzí s protitankovým kanonem.
Podobný nápad s jiným provedením byl GAZ-VM, který vznikl ještě před GAZem 61-73 a pod otevřenou karosérii modelu M1 posadil místo zadních kol pásy. Vznikly však jen dva prototypy, kromě phaetonu i s karosérií pick-up.
GAZ M72 (1955 – 1958) - I přes relativní neúspěch svého prvního crossoveru se GAZ nenechal odradit a deset let po ukončení výroby GAZ 61-73 přišel nový model se stejným konceptem. Tou dobou už devět let vyráběný sedan GAZ M20 Poběda dostal pohon 4x4 z legendárního GAZ 69, se kterým už standardní vůz sdílel motor a převodovku. Jen pro nový vůz, nazvaný GAZ M72, vznikla nová zadní náprava a karosérie byla vyztužena na 14 místech, aby vydržela větší namáhání v terénu. Takto vzniklé vozidlo se stalo prvním vozem s pohonem 4x4 se samonosnou karosérií na světě. Mimochodem se také stal prvním ruským vozem s ostřikovačem oken, ovládaným pedálem na podlaze.
Standardní motor o výkonu jen 38 kW stačil na maximální rychlost 90 km/h, tedy ještě méně, než u předchůdce. Nakonec však bylo vyrobeno 4677 kusů zvýšené Pobědy, přežívající kusy jsou dnes ceněným sběratelským artiklem.
GAZ 24-95 (1974) - Následující osobní model GAZu, M21 Volga, terénní verzi nikdy nedostala. Až následující Volga GAZ-24 byla tři roky po počátku výroby využita pro sérii prototypů. Sériová karosérie sedanu dostala modifikovaný podvozek, zadní tuhá náprava se otočená o 180 stupňů dostala i dopředu, spolu s listovými péry. Další díly podvozku, včetně diferenciálu a řízení byly využity z terénního UAZ 469.
Dohromady bylo vyrobeno jen pět prototypů, všechny v zelené barvě se zeleným interiérem. Dva byly dodány armádě, jeden komunistické straně Sovětského svazu, jeden šéfovi zkušebny GAZu a poslední dostal Brežněv pro svůj lovecký zámeček v Zavidovu. Do dnešních dnů se dochovaly jen dva kusy, jeden v muzeu automobilky, a druhý vlastněný soukromníkem.
Moskvič 410 a 411 (1957 – 1961) - GAZ však nebyl jedinou ruskou automobilkou, která zkoušela vyvinout komfortní automobil s pohonem všech kol. Moskevský MZMA, tvůrce vozů známých pod značkou Moskvič, se pokusil o stejný formát se svým modelem Moskvič 402. Kompaktní sedan, jenž se začal vyrábět v roce 1956, dostal zvýšený podvozek s pohonem 4x4 a vyztuženou karosérii už o rok později. Moskvič 410 se sériovým motorem o objemu 1.2 litru a výkonu 26 kW vydržel ve výrobě pouhý rok, než přišla vylepšená verze 410N s motorem o výkonu 34 kW, z Moskviče 407. Dohromady bylo vyrobeno přes deset tisíc kusů.
Své terénní varianty se dočkala i kombi varianta Moskviče 407. Vůz označovaný jako Moskvič 411 dostal vylepšený motor s výkonem 45 kW a v roce 1960 i čtyřrychlostní převodovku. Tento vůz se na západě přezdívá jako první Sovětský crossover. Vyrobeno bylo 1515 kusů a jeden prototyp třídveřového kombíku.
Tyto vozy měly i díky pneumatikám do terénu světlou výšku 220 mm, dokázaly projet brod až půl metru hluboký a vyjet stoupání 33 stupňů. Kvůli vyššímu těžišti se však také zvýšila náchylnost k převrácení ve vyšších rychlostech.
O mnoho let později se o podobný koncept pokusila i největší ruská automobilka VAZ, s vozem Tarzan, jenž se vyráběl ve dvou sériích, založených na sériových modelech Samara a 111. O tomto voze jsme psali v článku před pár dny.