Automobily ze sovětské a ruské produkce se často mohly pochlubit velice jednoduchou a díky tomu i odolnou technikou, k jejímuž provozování a údržbě stačí jen elementární znalosti, kladivo, kleště a kus drátu. Na přelomu tisíciletí však v Rusku ze zbytků sovětských aut vyrobili stroj, který z dnešního pohledu předběhl svou dobu. A to poměrně výrazně.
Zatím co dnes patří automobily z kategorie SUV a crossovery k tomu nejoblíbenějšímu na trhu, v devadesátých letech si teprve vyšlapávaly svou cestičku ke slávě. Do experimentů s nimi se postupně pouštěla celá řada automobilek, mezi kterými poněkud překvapivě nechyběla ani Lada.
Ta samozřejmě již desítky let vyráběla klasický off-road Lada Niva, který byl však stvořen převážně pro tvrdou práci v extrémních podmínkách a do města se moc nehodil. Proto přišla automobilka s modelem Tarzan, který je vlastně dokonalým příkladem crossoveru, tedy kombinace běžného hatchbacku s terénním vozem.
Designem vozu byla pověřena designová společnost Decon, která se však příliš nepředvedla. Jako základ si zvolila třídveřovou kabinu sovětského hatchbacku Lady Samara (VAZ 21083), jejíž interiér nechali s výjimkou ovládacích prvků pohonu všech kol naprosto identickým. Exteriér pak dostal nafouklé blatníky, podběhy a prahy, které měly zakrýt hlavní technické řešení celého vozu.
Rusové totiž možná předběhli dobu svým modelem, ovšem nikoliv svým přístupem k jeho zpracováním. Karoserii Samary totiž uchytili přes silentbloky ke speciálnímu rámu, ve kterém byla poskládána technika z Lady Niva - tedy motor, převodovka, řízení a samozřejmě kompletní podvozek.
Většina techniky zůstala původní, ovšem například kardany se musely kvůli kratší délce rámu vyrábět nové. Stejně tak došlo k použití nových tlumičů a pružin. V podbězích byla instalována 15-palcová kola, za kterými se na obou nápravách ukrývaly kotoučové brzdy.
Díky rámu a technice použité z Nivy se však Tarzan mohl pochlubit naprosto vynikajícími vlastnostmi v terénu. Osvědčený 1.7 litrový benzínový čtyřválec, spojený s manuální převodovkou, posílal na kola rovných 80 koní. Řidič měl navíc možnost využít uzávěrku mezinápravového diferenciálu a k dispozici byla i redukční převodovka.
Během výroby se objevily i modely s pětidveřovou karoserií VAZ 21093 a nakonec dorazil i koncept Tarzan 2, který nabízel podstatně praktičtější, elegantnější a hlavně dospělejší karoserii kombi. Karoserii navíc lemovaly ochranné trubkové rámy, díky kterým dával Tarzan ostentativně najevo svou dobrodružnou povahu.
Výroba Tarzanu probíhala od roku 1997 až do roku 2003 a to pouze na objednávku. Výraznějšího úspěchu se Tarzan nedočkal, přesto se podle informací z LadaMoscow.com prodalo okolo 2500 automobilů. Prodejní cena se podle katalogu z roku 2000 pohybovala okolo 220 000 až 230 000 rublů, tedy cca 77 360 až 80 880 korun.
Navzdory nepříliš velkým prodejním úspěchům, pochybnému designu a tradičně ruskému zpracování je však třeba uznat, že Tarzan svou koncepcí skutečně předběhl dobu. Stal se totiž předchůdcem moderních SUV i crossoverů, oproti kterým dokázal nabídnout i skutečně působivé vlastnosti v náročném terénu.
Modely úspěšné automobilky Cupra prošly v nedávné době faceliftem, který se týká i pohledného kombíku Leon Sportstourer. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná jen o lehké omlazení designu, jak to u faceliftů bývá zvykem, jenže to je omyl. Změněna byla jedna velice podstatná věc, která tento sportovní kombík posunula do vyšší ligy.
Extrémní výkon přes 1.000 kW byl na běžný provoz až příliš – alespoň podle Xiaomi, které svůj hypersedan SU7 Ultra softwarově omezilo. Po silné kritice uživatelů ale automobilka otočila a výkon hodlá znovu uvolnit. Informoval web Carnewschina.
Do naší recenze tento týden zavítala modernizovaná Toyota ProAce Verso v prodloužené verzi L2, která vychytala drobné nedostatky starší verze. Jedná se o víceúčelového parťáka, který je překvapivě komfortní. Početnější rodiny, které si nemohou dovolit Multivan či Mercedes-Benz třídy V, budou dost možná překvapeni, že se jedná o konkurenceschopného rivala.
S příchodem elekromobility jsme byli svědky vzniku hned několika opravdu rychlých aut na baterky, která na semaforu sice potrápila kde jaký supersport, ale při řízení chyběly emoce a ani v zatáčkách to mnohdy nebyla moc zábava. Rychlost zkrátka neznamená automaticky zábavu a proto vznikl Ioniq 5 N, který se rozhodl zbořit mýty o tom, že elektromobil nemůže být zábavný. Jak se to podařilo?