V polovině padesátých let se toho ve světě dělo hodně. V Korei vypukla válka, Čína začala okupovat Tiber, válčilo se v Indočíně a špionáž zažívala své zlaté časy. Veškeré válčení a politické napětí mezi východem a západem však bylo pohonným motorem k rozvoji mnoha odvětví průmyslu - včetně toho leteckého. Na letištích se tak začala objevovat stále větší okřídlená monstra, se kterými si pozemní personál pomalu nedokázal poradit.
Máte rádi auta? Hledáme nové lidi do redakce. Napište nám na redakce@autoroad.cz a staňte se naším redaktorem.
Sovětští konstruktéři tak začali navrhovat specializovaný letištní tahač, který by si s mnohatunovými létajícími kolosy poradil. A protože se bavíme o Sovětském Svazu, výsledek jejich snažení je opět jedinečný. Díky tvarům své karoserie by si MAZ-541 snadno mohl vysloužit titul největší sedan světa, ačkoliv jeho technika je kombinací několika různých světů.
Spolehlivých zdrojů ohledně MAZ-541 je bohužel jak šafránu, přesto se podařilo pár informací dopátrat. Hned na začátek vám třeba můžeme prozradit, že kabina nabízela dvě místa pro řidiče, motor pocházel z tanku a kola na obou nápravách z těžkých náklaďáků.
Nicméně pojďme se vrátit na úplný začátek. MAZ-541vznikl jako náhrada za MAZ-535, který byl původně konstruován jako tahač vojenského vybavení - například raket. Na letištích sice také našel své uplatnění, nicméně díky své konstrukci nebyl zrovna nejlepším v manévrování na letištní ploše.
MAZ-541 vznikal v Minských automobilových závodech (Minski Autamabilny Zavod => odtud zkratka MAZ) a dohromady byly vyrobeny pouze tři kusy, přičemž první sjel z pásu v roce 1956. Podle některých zdrojů však mělo být původně sestrojeno tahačů 10 nebo 13. Skutečná čísla jsou tedy nejistá.
Psali jsme
Karoserie ve tvarech sedanu nebyla výsledkem náhody, ale čistě funkčním záměrem. Díky této konstrukci mohl být MAZ-541 připojen k letadlu mnohem kratší tyčí, než jeho předchůdce. Tím se poměrně elegantně vyřešil problém s omezenou manévrovatelností. Navíc byla kabina koncipována pro dva řidiče, takže místo otáčení stačilo přesednout na druhé místo a s krásným výhledem a přehledem o dění kolem vozu vycouvat.
Otáčení se s tímto kolosem na chaotickém letišti totiž nebyla žádná sranda. Tenhle drobek totiž měřil 7.8 metru na délku, 3.4 metru do šířky a 2.8 metru na výšku. Jeho váha se navíc pohybovala okolo 30 tun.
Kromě funkčnosti se však designéři zaměřili i na vzhled stroje. Ačkoliv se jedná o pořádný kolos, jeho křivky jsou vcelku líbivé. Dobové barevné fotografie navíc ukazují výrazné lakování, elegantní blatníky a stylovou masku chladiče, které nechybělo ani chromování.
Podle webu Russian Power byl stroj mimo jiné nasazen na mezinárodním letišti Šeremeťjevo poblíž Moskvy, kde byl na očích řady mezinárodních cestovatelů, kteří se dostali do Moskvy. Možná tak měl vůz za úkol i oslňovat vyspělostí a elegantností sovětských strojů.
Pojďme se ale od vzhledu vrátit opět k technice. Abyste utáhli obří letadla, bylo potřeba umístit pod kapotu něco dostatečně výkonného. Volba nakonec padla na dieselový 38,8-litrový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec z tanku T-34. Ten sice disponoval výkonem okolo 500 koní, ovšem jeho spotřeba se pohybovala okolo 120 litrů na 100 kilometrů. Řidič měl k dispozici 5-stupňovou manuální převodovku, přičemž tři stupně byly pro jízdu vpřed a dva pro jízdu vzad.
Pohon byl přenášen na obě nápravy, nicméně přední se dala odpojit. Když jsme u náprav - na každé byla obutá jinak velká kola, ovšem v obou případě se jednalo o kola z těžkých sklápěček. V případě přední nápravy se jednalo o kola z nákladního vozu KrAZ-214 6x6, zatím co větší zadní pneumatiky pocházejí z nákladního vozu MAZ-525.
Díky své konstrukci a dostatečnému výkonu si MAZ-541 snadno poradil i s nákladem o váze 85 až 100 tun. Na několika propagačních fotografiích se navíc MAZ objevuje ve společnosti nadzvukového Tupolevu TU-144, který byl často označován za "sovětský Concord."
MAZ-541 byl v aktivní službě až do sedmdesátých let, kdy jeho výkon přestával stačit stále větším a mohutnějším letadlům. Všechny stroje tak postupně zmizely z letišť a je velkou záhadou, zda se vůbec nějaký dochoval. V současnosti tak máme k dispozici pouze pár dobových fotografií.