Pokud jste se o jihoamerický kontinent a jeho historii nikdy příliš nezajímali, je vcelku pochopitelné, že vám jméno Juan Perón příliš neříká. (Nám také ne, proto jsme se dali na rychlo-studium) Je to ale škoda, neboť tento člověk svým způsobem ovlivňoval dění i v Evropě. Není totiž náhodou, že po druhé světové válce se řada válečných zločinců a nacistických vědců uchýlila právě do Argentiny.
Němečtí přistěhovalci totiž hojně osidlovali Argentinu již od druhé poloviny 19. století. A nevedlo se jim vůbec špatně, díky své pracovitosti a píli si rychle vytvářeli bohaté a vlivné komunity. Nejlépe to mělo být vidět krátce po připojení Rakouska k nacistickému Německu, kdy na domech visely nacistické vlajky hned vedle Argentinských.
Ve 40. letech, před chopením se moci, navíc Juan Perón pobýval na stáži v Evropě, konkrétně v Itálii, kde se stal svědkem slavného vystoupení Mussoliniho, který právě vyhlašoval válku Francii. Právě v těchto letech se pak Perón údajně nechal ovlivňovat Hitlerem i Mussolinim ve vytváření svého vlastního politického postoje.
To už ale příliš zabíháme do historie. Mnohem důležitější pro nás je, že Perón se moci v Argentině chopil v roce 1946 a díky válkou zdecimované Evropě, která odebírala produkty i z Argentiny, se mu podařilo víceméně nastartovat hospodářství a jeho vláda vypadala slibně. Z trosek Německa dokonce přivedl vědce, kteří měli z Argentiny vytvořit technologickou a průmyslovou velmoc.
Zprvu se Perónovi dařilo dobře, pracují třída si polepšila, průmyslníci byli spokojeni a země měla nakročena dobrým směrem. V roce 1951 navíc Perón obhájil svou prezidentskou pozici, což si zasloužilo náležitou odměnu.
A tou se měl stát vůz, kvůli kterému jste sem pravděpodobně přišli. Elegantní Ferrari 212 Inter Coupe by Ghia ve speciálním laku si Perón pořídil v roce 1952 na oslavu svého znovuzvolení do prezidentského úřadu. Nejednalo se však o obyčejné Ferrari, byl to totiž 43. z celkem 73 vyrobených exemplářů, který byl navíc určen speciálně pro autosalon v Paříži.
Už krátce po pořízení vozu však Peróna začal přecházet úsměv. Evropa se vzpamatovala z poválečných hrůz a Argentinský průmysl se nedokázal dostatečně rychle transformovat. Přicházela inflace, stávky, lidé si stěžovali. Perón však zaujal poněkud autoritativní přístup, během kterého opozice znenadání mizela a všechny problémy s ní. Alespoň zdánlivě. Pohádka o Argentině jako velmoci skončila v roce 1955 emigrací do Španělska.
Nádherné Ferrari však zůstalo v Argentině. Co se s ním několik let dělo nevíme, ovšem začátkem sedmdesátých let se vůz dostal do dealerství kde čekal na nového majitele. Tím se v roce 1973 stal italský sběratel, který žil poblíž Buenos Aires. Ten byl majitelem vozu celých 14 let, než vůz v roce 1987 prodal do Evropy. Zde se vozu dostala kompletní renovace, během které se svým vzhledem i stavem opět vrátil přesně do roku 1952.
Psali jsme
Další zájemce o vůz se našel až v roce 1999, kdy se jedinečné Ferrari dostalo do rukou pečlivého sběratele. Ten s vozem navštívil celou řadu veteránských a výstavních akcí, přesto se se mu podařilo udržet vůz v téměř perfektním stavu. Ze všech akcí, kde byl vůz vystaven a uspěl, můžeme jmenovat například Pebble Beach, Concourso Italiano nebo Cavallino Classic.
Příští akcí, na které jedinečné Ferrari jistě sklidí úspěch, bude dražba vozidel pořádaná společností Sotheby's v Arizoně, která se koná od 18. do 19. ledna. Na aukci bude řada dalších zajímavých vozidel, nicméně toto historicky významné Ferrari vzbuzuje největší pozornost. Jeho historie je nebývale pestrá, počet ocenění široký a technický stav až neuvěřitelný.
Tomu samozřejmě odpovídá i cena, která je odhadována v rozmezí 1,6 až 2 miliony dolarů, tedy cca 37,7 až 43,3 milionu korun. Podobný pocit z jízdy jako právě v tomto voze si však bude moci užít málokdo. Není proto pochyb, zda se pro úchvatné Ferrari nový majitel najde.