S vývojem svého prvního tanku, někdy také označovaného za dělostřelecký traktor, začala československá armáda již v první polovině dvacátých let. Kolohousenka, jak se stroj nazýval, disponovala vskutku netradiční technickou koncepcí: kombinovala totiž klasický kolový podvozek s podvozkem pásovým.
Zatímco kola měla sloužit zejména k přesunu či k boji na silnicích, pásový podvozek (housenkový) měl sloužit zejména k bojové činnosti v terénu. Tato koncepce měla samozřejmě velké výhody, přičemž těmi zásadními byla rychlost přesunu na kolech ale také omezená životnost tehdejších pásů.
Tou dobou již existovalo několik odlišných principů kolopásových podvozků, ovšem československá armáda zakoupila komplikovanější systém od firmy ing. Vollnera. Tento systém kombinoval sklápěcí kolový podvozek s pásovým podvozkem z dělostřeleckého traktory Hanomag WD-50. Záměna mezi podvozky trvala cca 15 minut a vojáci k ní potřebovali speciální rampy umístěné na bocích tanku.
Realizací této zakázky pověřila čs. armáda rovnou tři společnosti: Ringhoffer (Tatra), Laurin & Klement (Škoda) a Breitfeld-Daněk (ČKD). Tyto společnosti pak společně vytvořily první dva prototypy KH-50, označované jako dělostřelecký traktor. Ty si převzal k testování Vojenský technický ústav, který s nimi však nebyl příliš spokojen.
První prototyp byl již poměrně brzy vyřazen pro úplné opotřebení, zatímco druhý byl upraven do tankové podoby a dostal věž s dělem ráže 37 mm. Po dalších úpravách však Kolohousenka dostala menší věž s dvojicí těžkých kulometů vz. 24 ráže 7,92. V tomto stavu byla nakonec Kolohousenka zařazena do armády pod označením KH-60.
Už v té době se ovšem jednalo o zastaralou koncepci koncepci, takže se sériovou výrobou se ani nepočítalo. Stroj nakonec většinu času sloužil pouze pro výcvik vojáků ve Vyškově. Po pouhých pěti letech ho ovšem kompletně vyřadili.
To však trojici firem nebránilo ve výrobě dalších tří kusů na export. Dva modely KH-60 odcestovaly v roce 1927 do Sovětského svazu a později modernizovaný jeden kus KH-70 do Itálie.
Kolohousenka KH-60 tak nepatří zrovna mezi úspěchy československého strojírenství, ovšem každé začátky jsou těžké, což ostatně dokázala československá armáda a její technici v následujících letech.