Panzerkampfwagen 38(t), nebo alespoň jeho raná verze, totiž nebyl ničím jiným než bez boje ukořistěným československým tankem LT vz. 38. Lehký tank vzor 38 byl tank československé konstrukce vyrobený ve spolupráci Škody a ČKD. Bohužel si jej „vypůjčila“ vojska Wehrmachtu po obsazení Československa v roce 1939. LT vz. 38 byl ve své době považován za jeden z nejlepších lehkých tanků na světě.
Vývoj začal v roce 1937, jelikož bylo potřeba nahradit předchozí model LT vz. 35, jehož složitý podvozek trpěl značnou poruchovostí. Zatímco firma Škoda přišla pouze s vylepšeným a upraveným tankem vz. 35, firma ČKD dokázala nabídnout vývozní tank TNH-S, který udělal na armádní představitele dobrý dojem. Po několika drobných úpravách byl tank přijat do výzbroje. První objednávka činila 150 kusů. K jejímu předání československé armádě však nikdy nedošlo.
Po okupaci byla nejdříve výroba zastavena, posléze ale Německo projevilo o vysoce kvalitní lehký tank zájem, a tak se výroba znovu rozběhla. Celkově si objednalo 1396 tanků, které podporovaly německou okupaci v Polsku, Francii, Belgii, Nizozemsku i SSSR. Němci přidělili tanku název Panzerkampfwagen 38(t), přičemž písmeno v závorce bylo standardní součástí značení pro ukořistěné stroje. Vždy reprezentovalo první písmeno národu výrobce, v našem případě tedy „t“ jako „tschechisch“.
V roce 1940 Němci vyhrožovali invazí do Británie. Jelikož v té době neměli žádné vyloďovací plavidla a pěchota potřebovala palebnou podporu, zkoumaly se možnosti úpravy tanků pro vysazení přímo z nákladních lodí. Zde bylo místo pro lehké tanky Schwimmpanzer II a Schwimmpanzer 38(t), (původně také LT vz. 38), které měly být vybaveny čtveřicí plováků dávající tanku člunový tvar.
Mezi lety 1941 a 1942 však byla výroba různých modifikovaných verzí pozastavena. Za zrušením objednávek stály zkušenosti Wehrmachtu z východní fronty. V Sovětském svazu museli Němci stále častěji čelit vyspělým středním tankům, které zcela deklasovaly většinu německý strojů. Německým odborníkům tak bylo zřejmé, že lehké tanky nemají na východní frontě žádnou budoucnost.
Samotný podvozek byl však natolik osvědčený a spolehlivý, že se jeho výroby Němci nechtěli vzdát. I po ukončení výroby samotných tanků tak pokračovala produkce jejich podvozků, které potom sloužily ke stavbě mnoha různých strojů.
