TEST: MINI One (2017): Čertík z krabičky

Design

Třídveřové provedení MINI One vypadá se správnou volbou laku karoserie a litých kol velmi elegantně. Námi testovaný kus dostal lité 16" disky, které podtrhovaly jeho už tak jistou dávku pohlednosti. Německá stylovka je pak vhodným kandidátem do města. Jeho délka totiž činí 3 821 mm a díky jeho rozvoru náprav 2 495 mm se v kabině budete cítit až nečekaně vzdušně.

Mini One (2017) | foto: Roman Havlín

Aktuální generace vypadá i v naprostém základu (s pár příplatky) vážně dobře a mnoho lidí se ptalo, co to vlastně označení One znamená. V překladu je to jednička a musíme uznat, že tohle MINI jedničkou vážně je, a to nejenom po vizuální stránce. Mimochodem, až někde uvidíte označení MINI One D, už budete vědět, že se jedná o naftovou verzi téhož vozu.

Zobrazit fotogalerii (20 fotografií)

Interiér

Jelikož zde padla zmínka o vnitřním prostoru, je od věci vše vysvětlit. V kabině je hlavně vpředu tolik místa, že se to jednomu nechce věřit. Je fakt, že při pohledu na druhou řadu sedadel hned každý pozná, že tohle auto je spíše pro dva. Kdo chce od MINI víc, možná by měl sáhnout po verzi s pěti dveřmi. Za poslední měsíce, kdy jsme projeli nespočet nových vozidel, je pak právě testované MINI One tím, kde jsme si okamžitě našli ideální řidičskou pozici.

Mini One (2017) | foto: Roman Havlín

Zkrátka je vidět, že odnož bavorské značky BMW je tady dost znát. Kratší třídvířko pak nabídne zavazadelník s objemem 211 litrů, což není mnoho, ale na druhou stranu, kdo by ve verzi One chtěl vozit obří skříně, že? Tohle je malá sexy stylovka, u níž i 102 koní dokáže na silnici mnohé. Zpátky ale k samotnému interiéru.

Když pomineme hromadu místa a intuitivně pořešené odkládací prostory, musíme ocenit zpracování a přehlednost všech tlačítek. Ty si zaslouží známku jedna plus, jelikož ani jedno z nich nevypadá lacině a majitelé korejských nebo japonských aut, byť i těch nejnovějších, mohou jen tiše závidět. Krom toho je řidiči po ruce také multimediální systém iDrive, a to skrze otočný volič u madla ruční brzdy. Odezva systému byla v testovaném exempláři doslova bravurní, stejně tak jeho ostrá grafika. Tady by se mohl učit i Volkswagen.

Zobrazit fotogalerii (15 fotografií)

Díky velkým bočním oknům jsme měli dokonalý výhled do všech stran, čemuž nevadily ani o něco tlustší A sloupky. Trochu úzké vnitřní zpětné zrcátko pak naopak nedovede přenést dostatek dění za vozem k očím řidiče, což je škoda. Poněkud nezvyklým (leč chytrým prvkem) jsou také páčky na ovládání stěračů a blikačů. U nich nečekejte, že se budou posouvat ve své ose. Místo toho stačí zatlačit nahoru / dolu a rázem se páčka vrátí zpět do své středové polohy, přičemž aktivuje příslušnou funkci.

Motorizace

Co se týče motorů pod kapotou vozidel MINI, v nabídce je celkem 7 motorizací s výkonem od 75 do 170 kW. Tři jsou vznětové a zbylé čtyři zážehové. Nás zaujala nejzákladnější verze One, která slibuje 102 koní a točivý moment 180 Nm. S motorem byla spojena manuální převodovka se šesti stupni a podle technických údajů se tenhle prcek dokáže rozjet až na 195 km/h! Na tříválec dobré hodnoty, co říkáte?

Především tím, co je ukryto pod kapotou, nás MINI dostalo do kolen. Naše prvotní očekávání o líném uřvaném tříválci byla rozprášena ihned po přebrání vozu v garážích obchodního centra. O motoru totiž takřka nevíte a kdyby se otáčkoměr nepohyboval na jednom tisíci otáček, pak bysme zřejmě mačkali do nekonečna červené startovací tlačítko na středu palubní desky.

Mini One (2017) | foto: Roman Havlín

Vše bude způsobeno nejspíše tím, že krom bohaté zvukové izolace jednotka dostala vyvažovací hřídel. Díky tomu je chod motoru klidnější a vibrace jsou pro verzi One cizím slovem. Až když začnete motor vytáčet k červenému poli, dostane se do kabiny zvuk "polovičního" šestiválce. Ten zní celkem lahodně a některé tříválce jiných značek k němu mají daleko.

Okolo dvou tisíc nabídne pohonná jednotka ty pravé grády a začně pořádně tahat. Naopak nejvyšší výkon čekejte už u hranice 4 000 ot./min, po překročení však prakticky nemá smysl, abyste motor dál ždímali. V tu chvíli jsme ale byli rádi, že auto mělo manuál s naprosto přesnými a krátkými drahami. Ten totiž oproti automatu za příplatek 45 tisíc Kč dokáže řidiči poskytnout mnohem víc zábavy a lepší jízdní požitek. Zaroveň si MINI připravilo doplněk výbavy, kterým je osvícená obruč okolo středového velkého displeje. Podle otáček motoru totiž obruč nabírá na světelné intenzitě, což je poměrně hezký zábavný prvek.

Mini One (2017) | foto: Roman Havlín

Možná vás zajímá, za kolik tenhle prcek vlastně jezdí. Narovinu musíme řici, že pro spořílky je vhodnější verze One D, takže kombinovanou spotřebu 4,6 až 4,7 litru (což udává výrobce) tady určitě nečekejte. V běžné realitě počítejte spíše se šesti a půl litry na 100 kilometrů. Nebýt malé nádrže na 40 litrů, tak si na nic nestěžujeme. Za dynamičtější projev a zábavu za volantem se zkrátka platí a kdo bude z verze One ždímat první poslední, nedostane se přes devět litrů v průměru.

Asi to bude znít podezřele, ale i podvozkově je na tom MINI One velmi dobře. Ano, někteří by mohli po svezení v něm prohlásit, že je moc tuhý a na každé větší nerovnosti dokáže z posádky vytřást duši, jenže ona to není zas tak úplně pravda. Je faktem, že testovaný kus se tu a tam na ostřejší nerovnosti projevil tvrději, než by bylo zvykem, jenže!... Na druhou stranu se MINI chlubí tím, že staví řidičsky zábavná auta a tenhle fakt se ukáže hned, jak vjedete na točivou okresku. Auto se takřka nenaklání, díky své větší šířce drží jak přilepené k silnici a vcelku komunikativní elektrický posilovač řízení dává řidiči dostatek informací o tom, co se děje u přední nápravy. K tomu si připočtěme zcela vypínatelnou elektronickou stabilizaci a máte zde extra velkou motokáru s airbagy, klimatizací a dokonalými sedadly s velkou boční oporou.

Závěr

Co říci ještě víc k modelu One? Už toho moc není. MINI nepatří k zrovna k těm nejlevnějším, jenže ono ví, proč to tak je. Za své těžce vydělané peníze dostanete v případě téhle verze One neuvěřitelně zábavné a komfortní třídvířko s benzinem pod kapotou. Možnosti příplatkové výbavy jsou nadmíru bohaté, ale už v základu toho dostanete celkem dost. Tohle auto prostě nemá žádné větší nedostatky a za cenu okolo 580 tisíc se jedná o velmi dobře zpracovaný vůz, který by navíc v případě silnějšího motoru ukázal svou buclatou záď mnohem větším soupeřům s podobně slavnými jmény.

Celkové hodnocení: 92 %

Základní cena: 489 138 Kč

Cena testované verze s příplatky: 592 436 Kč

KLADY 

- požitek z jízdy

- sebejistý podvozek

- projev motoru

- kvalitní zpracování interiéru

- výbava a komfort

ZÁPORY

- vyšší cenovka a příplatky

- menší kufr v třídvéřové verzi

- dozadu skoro nikoho neposadíte