V sedmdesátých letech byla samohybná houfnice DANA svým způsobem světovou raritou. Její kanon ráže 152 mm patřil ke standardům států varšavské smlouvy, ovšem svým kolovým podvozkem a automatizovaným nabíjecím mechanismem se řadila k velice pokrokovým strojům.
Většina tehdejších samohybných houfnic spoléhala na pásové podvozky, které jim umožňovaly lepší pohyb v náročném terénu. Tatrovácký podvozek Dany však nezůstával v terénu příliš pozadu a navíc dokázal vyvinout podstatně vyšší rychlost, což zvyšovalo mobilitu a rychlost nasazení celého kompletu. Celkem bylo vyrobeno přes 670 kusů, z nichž řada zamířila na export do Polska, Libye nebo Sovětského svazu, který Dany po rozpadu předal do služby Rumunsku nebo Ázerbájdžánu, kde stále slouží.
Po rozpadu Československa se však DANA dala označit spíše za slovenskou zbraň, neboť zde sídlily výrobní závody. Toho Slovensko využilo a po získání nezávislosti ve vývoji Dany pokračovalo. Jejím nástupcem se stala Zuzana, která disponovala 155 mm kanonem, který na rozdíl od Dany odpovídá standardům NATO. Zuzana pak kromě Slovenska našla uplatnění i na Kypru.
Vývoj samohybných houfnic na Slovensku tím ale neskončil, což se potvrdil příchod modernizované houfnice Zuzana 2, kterou slovenská armáda testovala již od roku 2014 a 23. května 2018 potvrdila zařazení prvních 25 kusů houfnice Zuzana 2 do služby.
Tím na sebe Zuzana 2 upoutala pozornost zahraničních médií, mezi nimiž nechyběl ani web War is Boring, podle kterého se Zuzana 2 navzdory svému zvláštnímu vzhledu, obrovským rozměrům a vysoké váze může řadit mezi nejschopnější samohybné houfnice světa.
Pokud se podíváte na Zuzanu 2 z profilu, pravděpodobně vám bude připomínat československou Danu. Při čelním pohledu by vám však její modifikovaná kabina s ochranou skel mohla připomínat stroje ze Star Wars. Redaktoři War is Boring však její vzhled přirovnávají spíše ke stavebnímu stroji - a jeřáb by i docela seděl.
155mm Samohybná kanonová houfnice ZUZANA 2 | foto: Konštrukta Defence
Pokud se ale na Zuzanu 2 podíváme seriozněji, pak zjistíme, že její bojová hmotnost dosahuje 32 tun, což je o 4,5 tuny více, než kolik váží hlavní americká samohybná houfnice Paladin. Díky kolovému podvozku však Zuzana 2 překonává Paladina v maximální rychlosti o 24 km/h (max. rychlost: 80 km/h) i v akčním rádiu, který má Zuzana o cca 251 km vyšší (celkový akční rádius: 600 km).
Stejně jako první generace Zuzana, i Zuzana 2 je vybavena 155 milimetrovým dělem, které odpovídá standardům NATO. Díky pokročilé automatizaci nabíjení se však posádka zmenšila ze čtyř mužů na tři. Maximální dostřel činí 41 km (se střelou ERFB-BB) a kadence palby v automatickém režimu je 6 výstřelů v první minutě, 16 výstřelů za 3 minuty. Při ručním nabíjení se rychlost omezí na 2 výstřely za minutu. V nabíjecím dopravníku nese Zuzana 2 celkem 40 střel a 40 prachových náplní.
Princip střelby MRSI demonstrovaný samohybnou houfnicí Paladin | zdroj: youtube.com
Jednou z největších a nejdůležitějších schopností Zuzany 2, díky kterým se podle webu WarIsBoring řadí k nejpokročilejším dělostřeleckým systémům světa, je schopnost střelby tzv. salvovým efektem MRSI - tedy "Multiple-round simultaneous impact." Díky téhle schopnosti je Zuzana 2 schopna vypálit rychle za sebou několik ran v různých trajektoriích, které dopadnou na stejné místo ve stejnou dobu.
Zařazení Zuzany 2 do výzbroje je dalším krokem slovenské armády k vybudování modernizované mechanizované brigády, která bude schopna rychle reagovat na jakékoliv ohrožení ať už Slovenska, nebo jiného státu NATO. Slovenská armáda, stejně jako česká, je však stále z velké části vybavena těžkou technikou z dob Varšavské smlouvy, jako jsou tanky T-72 nebo obrněná vozidla BVP-1 a 2. Nedávno však došlo k zařazení do výzbroje i nových finských bojových vozidel Patria, na jejichž vývoji se Slovensko podílelo.
