DUNOVSKÝ: Rozum vyhrál titul

Od Dunovského se očekávalo, že na Moravě vynahradí nejen svým příznivcům, ale i celému týmu nevydařenou Rallye Bohemia. Srdce bojovníka se tak během závodního víkendu stavělo především proti strategii a rozumu. Seznamovací jízdy dostaly na Barum Czech Rally Zlín nový formát, což Dunovský kvitoval s povděkem: „Díky pouhým dvěma průjezdům bylo na vše dost času a rozpisu jsme tak věnovali extrémní péči. Také chválím přítomnost tréninkové GPS, díky které se stejně jako při Rallye Bohemia jezdilo v klidu. Nejvíc mě ale nadchla kvanta fanoušků, kteří byli všude již při seznamovacích jízdách.“ V sobotní i nedělní etapě čekalo na závodníky mnoho rozdílných a obtížných rychlostních zkoušek. Dunovský se nechal slyšet, že sobotní a nedělní etapa byly jako dva různé světy. „Sobota, až na šílené a destruktivní Biskupice, měla obrovskou sportovní hodnotu. Troják, Pindula a Semetín je zážitek, navíc po sobě, bez servisu a za daných klimatických podmínek – to budilo velký respekt. Tolik horizontů, jako na Semetíně není koncentrováno snad na žádné jiné RZ. Neděle obsahovala podle mě nerytmický Maják, rychlé Kudlovice a mnou neoblíbené také rychlé Halenkovice. Celkově bylo hodně míst rozbitých a hodně uskákaných – což obtížnost jen zvyšovalo.“ Poděbradsko-zlínská posádka ocenila právě i kvůli obtížnosti jednotlivých vložek shakedown. Dunovský tak měl možnost se se „Suzankou“, jak familiárně přezdívá závodnímu speciálu Suzuki Ignis S1600,  na místní trati pořádně zahřát, navíc během nepřekonatelné atmosféry. Diváci byli téměř na každém místě. Nejen na velmi příjemném představení všech posádek na slavnostním startu, ale i při přejímkách ve sportovní hale. Na Dunovského ale ve Zlíně nečekaly pouze události příjemné. Po prvním přímém srovnání s mezinárodním jezdcem při Rallye Bohemia, se na něj chystalo srovnání další. Do Zlína přijeli například Ital Albertini a Francouz Mauffrey, oba s Renaultem Clio R3. Domácí konkurence však skýtala také nemalé překážky. Minařík a Brynda s Renaultem Clio R3, nebo Smékal s Citroënem DS3 R3T. Zcela právem se tak na městské RZ v ulicích Zlína tísnily davy lidí, neboť v každé skupině i třídě bylo oč bojovat. Množství diváků hnalo bez výjimky každého pilota kupředu. Přesto jsme mohli pozorovat jisté rezervy, které si soutěžící nechávali na sobotní etapu. Dunovský začal sobotní ráno pozvolna, což se podepsalo i na jeho časech. RZ Pindula byla následovně zrušena, takže zbývalo správně rozvrhnout RZ Troják. „Nehoda kluků byla smůla, držíme palce Pavlovi se Zdendou při rekonvalescenci a přejeme jim brzký návrat,“ dodává na adresu Valouška s Hrůzou Dunovský. „Na Semetíně jsme měli slušnou krizi a pak jsme ještě těsně před cílem po jednom z horizontů vypochodovali do louky a jen s trochou štěstí se neporušeni vrátili zpět,“ vysvětluje Dunovský časovou ztrátu po pěti RZ. Za opravami do servisu vyrážel Dunovský se ztrátou pěti vteřin ze třetího místa ve třídě 5. Před ním se dle očekávání slunili Ital Albertini a Bulhar Slavov. Ve stejném rytmu pokračovala posádka i v odpolední sekci. Největší zajímavostí sobotního dne byla jistě opětovná krize ve stejném místě v RZ Semetín, jako v dopoledním průjezdu. „Oprava rozpisu po prvním průjezdu zafungovala pouze částečně... Takhle jsme ztratili dalších téměř 20 vteřin,“ vysvětluje s lehkým úsměvem spolujezdec Machů. Úsměv byl na místě, protože i přes časovou ztrátu kvůli chybám usínala posádka na prvním místě s náskokem 3 vteřin na druhého Albertiniho. Sobotní noc se podle předpovědí meteorologů snesl nad Zlínskem déšť, který znamenal jediné: nikdo netušil, v jakém stavu bude povrch v lesních pasážích. „Čekal nás hladký asfalt na první RZ Maják. Byli jsme extrémně opatrní, protože to šíleně klouzalo. Ale test jsme projeli, byť do tempa jsme se úplně nedostali,“ vzpomíná Dunovský nedělní ráno. Pilotovy pocity potvrdily dosažené časy, které byly všechno, jen ne hvězdné. Dunovský v ranní sekci ztratil téměř pět vteřin na prvního Albertiniho. Časy prvních čtyř jezdců byly neuvěřitelně vyrovnané. Pátý Brynda pak ztrácel již půl minuty. Po sobotní etapě už nepokračovali v Barum Rally Smékal se Šmeidlerem, a i přesto zůstávalo ve třídě 5 ještě 17 posádek. V závěrečné sekci zlínské soutěže měl Dunovský s Machů jediný cíl: dojet a získat tím co nejvíce. Dunovského poněkud trápilo závodnické srdce, které ho hnalo k ještě vyšším výkonům. Naštěstí ale vyhrál rozum nad srdcem. Posádka ve svižném tempu došla cíle a navíc ke svému překvapení poslední rychlostní zkouškou vyhrála. Dunovský s Machů si tak odvezli poháry za vítězství ve skupině A, třídě 5 i 2WD. Pole bylo neuvěřitelně vyrovnané, a tak jsme po celou soutěž zažili mnoho zvratů a viděli krásné průjezdy. „Dopadlo to, jak to dopadlo. Nebudeme skrývat spokojenost s dokončením tak těžkého podniku. Povedlo se nám vtěsnat mezi špičkové posádky ME. Časové ztráty jsme za ty tři dny absolvovali všichni, takže z tohoto pohledu je to vyrovnané. Barum rallye je pojem a účast hvězd současné soutěžní scény, desítky tisíc skvělých diváků a celkové vysoké rychlostní průměry jí dávají atraktivní tvář. Měli jsme stanovený jasný plán na celý průběh jednotlivé části soutěže a ten jsme přesně dodrželi. Jeli jsme hlavou a tlačili jen v určitých fázích – ovšem stále s dostatečným odstupem od jízdy na hraně rizika,“ hodnotí uplynulou soutěž Václav Dunovský a jedním dechem dodává: „Obrovský podíl na výsledku mají naši mechanici – vše fungovalo na velikou 1. Sice jsem bojoval s nastavením zadních tlumičů, ale to byla spíš otázka mých pokusů a inovací. Celý Sparrow racing team odvedl maximálně profesionální práci, takže mnohokrát díky! Stejně tak děkujeme vedení našeho týmu a našemu zázemí. Veliké poděkování patří i fanouškům, kteří nás podporovali a tlačili dopředu podél všech tratí. Díky vám všem se letošní Barum pro nás stala nezapomenutelná.“Po Barum Czech Rally Zlín má posádka Václav Dunovský - Petr Machů již jistý titul MMČR ve skupině A a 2WD. Pouze ve třídě 5 může Dunovského dohnat Lubomír Minařík, který má prozatím o deset bodů méně. Je tak ještě pořád co vyhrávat, těšme se na poslední závod do Příbrami, kde bude vrcholit sezóna 2011.