DUNOVSKÝ: A SEN SE ROZPLYNUL

„Rallye Bohemia je podle mě nejtěžší a nejkrásnější soutěží tuzemského kalendáře. Veškerá příprava proběhla maximálně svědomitě, nechtěl jsem ponechat nic náhodě,“ popisuje vztah k Ralllye Bohemia Václav Dunovský.

 

Dunovský podrobil veškerý čas přípravám, aby ho nemohlo nic překvapit. Stejně jako sám na sebe spoléhal i na techniku, jež ho obklopuje. Ta ho bohužel těsně před odjezdem do Mladé Boleslavi zradila. Tréninková Fabia RS přestala fungovat: „Narychlo jsme tak v Poděbradech v půjčovně sehnali VW Golf a konečně mohli začít psát ty nádherné úseky RZ,“ doplňuje Dunovský a dále komentuje situaci při seznamovacích jízdách: „Program byl vymyšlen velmi dobře, vše hezky navazovalo. Díky GPS sledování jsme co nejpřesněji dodržovali dopravní předpisy a stádo létajících šílenců nalepených na zadním nárazníku se tak téměř vynulovalo. Kéž by se toto sledování stalo povinností pro všechny soutěže.“

 

Je zřejmé, že Václav Dunovský má pro mladoboleslavskou soutěž jistou slabost. Ve stejném duchu popisuje i rychlostní zkoušky, které letos pořadatelé připravili: „Jsou to jednoduše ty nejlepší RZ v úchvatném horském prostředí. K tomu klasika v podobě Vince a divácké zkoušky Bondy a Sosnová, které byly letos v nové podobě. Za celou dobu seznamovacích jízd jsme neprojeli snad žádnou dírou, nikde nebyly rozmlácené úseky, prostě bomba! Jinde můžou opravdu jen závidět.“

 

Na domácí soutěži Václava Dunovského se ve třídě 5 sešlo čtrnáct závodníků, mezi které patřili například Ital Andrea Crugnola či Polák Jan Chmielewski, oba s Citroënem DS3 R3T. Cizinci se na tratě obzvlášť těšili a troufali se setkat s místními borci. Ti v soutěži samozřejmě nechyběli. Lukáš Pondělíček se na start postavil obligátně s Citroënem C2 S1600, avšak větší převahu zaznamenaly vozy Renault Clio R3. Do nich usedli Lubomír Minařík, David Štefan, David Tomek i Milan Kneifel.

Páteční krátkou etapu představovala městská RZ okolo obchodního centra přímo v Mladé Boleslavi. Dunovský takovým erzetám příliš neholduje, nakonec však musel změnit názor: „Po pravdě se mi to kroužení úplně nezamlouvalo, ale nakonec jsem z něj měl obrovský zážitek. Pocit z jízdy těsně podél několika řad fandících diváků byla strhující.“ Okruh nejrychleji prokličkoval Crugnola, jež byl stíhán Chmielewskim. Dunovský zajel 5. čas a na prvního Itala ztratil necelé čtyři vteřiny.

Samotný závod ale skutečně začal sobotním suchým ránem. Konečně tu byla ta pravá výzva: Bzí, Smržovka, Šumburk a večerní Vinec a Sosnová. Program, který čekal na nažhavené piloty na Mladoboleslavsku. Dunovský začal první ranní RZ v tempu a s energií, ale bohužel se mu na trati podařilo pravým předním kolem najet na nějaký předmět: „Něco jsme trefili. Kolo se potom rozvibrovalo a roztahovalo tak brzdové desky, což způsobovalo měknutí brzdového pedálu. Stálo nás to nějaký čas, ale hlavní ztráta přišla na RZ 2, nestihli jsme kolo vyměnit, málo jsem si to pohlídal a sklouzli jsme mimo asfalt. Nechali jsme tam 15 – 20s. Jinak jsme byli spokojení, protože jsme jeli časy na úrovni Andrey.“ Dunovský s časy ani trochu nepřeháněl. V RZ 2 ztrácel na prvního Crugnolu pouhých 6 desetin vteřiny, které se však po RZ 3 okamžitě rozmnožily. Do prvního servisu tak posádka Dunovský - Machů jela sice z druhého místa ve třídě 5, ale se ztrátou 25,7s. Třetí příčku prozatím držel 13,3s za Dunovským Minařík s Ryšánkem.

Do třetí sekce odjel Dunovský na suchých pneu, ale na Malé Skále už předek přezouvali na mokré, které si vezli sebou. Tou dobou už diváky podél tratě i piloty v autech začal provázet déšť. „Klouzalo to hodně, ale pohlídali jsme si to a až na RZ Smržovka, kde jsem si nebyl úplně nejjistější, jsme jeli v solidních časech a bez problémů,“ dodal k situaci Dunovský. S Crugnolou se poděbradský jezdec skutečně handrkoval o každou RZ. Hoši vzorně střídali systém: jedna pro tebe, jedna pro mě. Rozdíl mezi nimi byl tak před RZ Vinec menší, ale stále necelých 16s ve prospěch italsky mluvícího jezdce. Letní počasí sebou na start Vince přineslo pro změnu sucho, a tak se všichni mohli trochu odvázat. „Z Vince jsem měl velmi dobrý pocit, byť v mnoha místech by šlo ještě dost zrychlit a několikrát jsme se dostali až do omezovače. Proto mě výsledný čas překvapil nemile,“ svěřuje se Dunovský. Překvapení bylo jistě na místě, Crugnola totiž Dunovskýmu, i přes jeho spokojený pocit z jízdy, „nadělil“ na RZ Vinec 13s. O to víc se jistě jak fanoušci, tak Václav s Andreou, těšili na přímý souboj na okruhu v Sosnové, který v přímém přenosu přenášela TV, takže i slabší povahy diváků, kteří nevydrželi nápor sobotního deště, ho mohli v suchu a teplu kdejaké hospody sledovat. V Sosnové se potvrdila vyrovnanost obou jezdců, Dunovský porazil Crugnolu o 2 desetiny vteřiny. Dunovský tak v sobotu ulehal se ztrátou 28, 7s na prvního Crugnolu. Na třetí místo se vyšplhal Polák Chmielewski, čtvrtá příčka po sobotě patřila Štefanovi a na páté místo se vyhoupl Egon Smékal. V absolutním pořadí Dunovskému náležela prozatímní šestnáctá pozice.

Ani v neděli se mraky neumoudřily a lijáky tak přešly už i nad Mladou Boleslav. Bylo jasné, že se pojede na velké vodě. Náročné podmínky na ještě náročnějších pověstných rychlostních zkouškách - Chloudov, Návarov a Sychrov. „Začali jsme velmi umírněně a na času to bylo vidět, nicméně jsme nehodlali nic měnit a soutěž pokud možno dokončit. Klouzalo to všude hodně, nicméně jeli jsme absolutně bez chyb, bez smyků, naopak, na Návarově vše fungovalo až moc dobře,“ popisuje Dunovský až podivný klid před bouří. Mnoho posádek odstoupilo, drobné i větší problémy potkávali kde koho. Chyba neminula ani Dunovského: „Po přejezdu legendárních Návarovských mostů začalo pomalé stoupání, v tu chvíli opět došlo k naší slabině – zamlžilo se přední okno. I tak jsme ale pokračovali naprosto v klidu až do osudné, jedné jediné chyby... Přesný důvod se už nikdy nedozvíme, možná jsem byl rychlejší, možná jsem netrefil stopu... Prostě utekl zadek, což jsem dostal hned pod kontrolu. Okamžik už jsem si byl jistý, že je vše v pohodě, ale bohužel. Levé zadní kolo se dostalo na krajnici, kde žulový patník vystavil stop. Auto se přetočilo do protisměru a zůstalo viset na okraji cesty na podlaze nad srázem do lesa. V tento moment mi bylo jasné, že sen, který byl už jen kousek od cíle a od splnění je pryč.“

Pojďme si to shrnout: před osudnou RZ 11 byl Dunovský na 14. místě absolutně, druhý ve třídě 5, v MMČR by „bral“ body za první místo ve dvoukolkách i ve zmíněné třídě 5. Na dosah byl skutečně hvězdný výsledek. Ovšem i taková je rally. Jízda naplno přináší své oběti. Není umění projet trať bez sebemenších rizik. Skuteční sportovci jedou stále na hraně, s tím rizikem, že občas se ta pomyslná hrana překročí na nesprávnou stranu. Dunovskému a mnohým jiným se to bohužel stalo na domácí a vysněné Bohemii. O to víc to tíží, nezbývá než se odrazit z neúspěchu a s novým odhodláním vyrazit na další podnik MMČR, kterým bude Barum Czech Rally Zlín. První pozici ve třídě 5 nakonec s přehledem získal Ital Crugnola před druhým Polákem Chmielewskim. Třetí pozice po mnohých odstoupivších zůstala domácímu Minaříkovi. Smékal si i přes problémy dojel pro místo čtvrté.

„Osud nám nepřál. Je mi to moc líto už jen kvůli fanouškům, kteří o sobě dávali po celé tři dny vědět opravdu hodně. Zklamali jsme určitě mnoho lidí. Práce našich mechaniků i vedení přišla vniveč. Dosahované časy a průběžné umístění na tom nic nezmění. Touto cestou se všem ještě jednou omlouváme. Nechci ale házet flintu do žita. Pokusíme se to, vám všem, vynahradit a vrátit vám vaši péči a podporu,“ uzavírá se smutkem v očích Václav Dunovský.