TEST: Mitsubishi Space Star Invite 1.2 MT - Japonský tříválec překvapuje živostí

Mitsubishi Space Star je poněkud nečekanou novinkou na českém trhu. Do prodeje se dostal teprve v půlce loňského roku a to i přesto, že jde o vůz vyráběný v této generaci již od roku 2012 a nabízený na téměř všech světových trzích, včetně USA. Mitsubishi způsobilo evropským pojmenováním vozu trochu zmatek, předchozí generace se totiž prodávaly i na našem trhu a to pod známým jménem Mitsubishi Colt. Pro šestou generaci minivozu si však v Evropě Mitsubishi vybralo název dříve používaný pro MPV, kde dával poněkud větší smysl.

V Americe se vůz mimochodem nazývá Mirage a představuje vůbec nejlevnější plnohodnotné auto, které se tam dá koupit. To má za následek bohužel i poněkud nelichotivou pověst vozu, v tamních médiích se totiž pravidelně umisťuje na žebříčku nejhorších vozidel na trhu. Američané jsou však známí svou nelibostí k malým vozům a pro Evropana tak má taková informace nulovou informační hodnotu.

Námi testovaná verze dostala nejvyšší výbavu Invite a tříválec 3A92 Mivec o objemu 1.2 litru. U verze Invite je na výběr manuální nebo automatická převodovka, přičemž náš oranžový kousek disponuje pětirychlostní manuální převodovkou.

Oproti předchozí generaci evropského Coltu se nový Space Star mnohem více zaoblil a připomíná spíše předchozí generaci Nissanu Micra. Verze uvedená na náš trh je už s faceliftem z roku 2017, který již lehce zastaralou karosérii úspěšně osvěžil. Především při pohledu zepředu tak nebudete mít pocit, že máte co do činění se sedm let starým vozem. Na konzervativnější zádi zaujme především dosti mohutný spoiler nad zadním oknem, zbytečně ale působí falešné a laciné černé kusy plastu pod mlhovkami, která snad mají evokovat difuzor. I přes cenu startující na 239 000 Kč nepůsobí Space Star vysloveně lacině, snad až na bizarní zámek na dveřích řidiče, který působí jako z vozu z 80. let. Jako plus bych považoval také výběr barev, Space Star je totiž dostupný i v jasnějších barvách, jako je třeba právě metalická oranžová Sunrise na testovaném kousku.

Při nástupu do vozu jsem se snažil oprostit od vědomí, že jde o velmi levný vůz se starším původem. I tak je první dojem z palubní desky poněkud nepřekvapivý. Zatímco vrchní část se nevymyká průměru a dá se porovnávat i s modernějšími vozy jako Toyota Aygo nebo Škoda Citigo, spodní část působí poněkud lacině a zastarale. Jde však jen o subjektivní první dojem, který se po delším pobytu v interiéru začal měnit spíše k lepšímu. Středový panel s displejem infotainmentu je vyroben z lesklého tvrdého plastu, který je zpracován hezky, ale až příliš přitahuje náhodné patlance.

Ovládání klimatizace a topení se třemi kruhovými ovladači považuji za plus, léty ověřený koncept je velmi snadný na ovládání i při jízdě a není potřeba spouštět oči z vozovky. Určité detaily dojem z interiéru shazují, například plechový zvuk při zavření dveří a především pohyb výplně dveří při stahování oken, není to však nic podstatného. Nelíbilo se mi ani umístění klíče zapalování, v pohodlné poloze za volantem jsem totiž o něj občas zachytával kolenem. 

Oranžové vozítko mile překvapilo svojí výbavou, testovaná verze Invite, která začíná na částce 277 850 Kč totiž dostala i příplatkovou obrazovku infotainmentu o velikosti 6.5 palce. Za tu se ale připlácí 29 900 Kč a nejde zrovna o výstřelek moderní technologie. Odezva i rozlišení jsou ale dostatečné, největším problémem ale bylo na testovaném kuse připojení k Android Auto. Ve voze jsem postupně vyzkoušel tři mobily, každý z nich však při spuštěném Android Auto po chvíli spadl, zejména starší OnePlus X se nedokázal udržet déle než pár minut. iPhone pro vyzkoušení Apple CarPlay jsem bohužel neměl k dispozici. V jiných testovaných vozech se stejnými mobily nebyl nikdy problém, může však jít jen o chybu testovaného kusu.

Výhodou infotainmentu ve Space Star je ale kvalitní GPS navigace s mapami Evropy, čímž padá nutnost propojení s mobilem. Audio lze stále streamovat z mobilu pomocí Bluetooth. Výbava Invite má navíc kůží obšitý tříramenný multifunkční volant, který umožňuje ovládání audia tlačítky. Malý monochromatický displej na palubním štítu ukazuje jen nejzákladnější info, chybí například i průměrná či okamžitá spotřeba. Příjemným bonusem suplujícím nedostatek odezvy ale může být ukazatel Eco, inspirující k ekonomičtějšímu provozu.

Odkládacích míst vepředu není zrovna nadbytek, kapsy ve dveřích i schránka před spolujezdcem jsou ale docela velké. Spolujezdec má navíc k dispozici odkládací kapsu na palubce a před řadící pákou se nachází dva držáky nápojů spolu s menší odkládací kapsou ideální pro mobil.

Nabídka místa je ve voze překvapující a částečně ospravedlňuje název Space Star. Sedačky vepředu jsou tvrdší ale pohodlné s dostatečným vedením, problémem tak není ani delší jízda. Zadní sedačky jsou na tom o poznání hůře, boční vedení zcela chybí. I tak ale nabízí dostatek místa a pohodlí, ani zhýčkaná pozadí tak nebudou mít problém vydržet delší cesty napříč republikou. Třetí pasažér uprostřed zadní lavice to bude mít horší a delší cestu v takové konfiguraci bych asi nedoporučoval. Kufr nabízí průměrnou kapacitu 175 litrů, ve verzi Invite je však na podlaze 10 centimetrů hluboká schránka, kterou lze v případě potřeby celou vyjmout a zvýšit kapacitu na celých 235 llitrů. V případě potřeby převozu většího nákladu pak samozřejmě můžete sklopit sedačky, čímž vznikne až překvapivě rovná plocha, při ponechání schránky navíc bez výrazného schodu.

Benzínový tříválec o výkonu 80 koní a 100 Nm při 4000 ot/min má po nastartování typicky tříválcový a lehce naštvaný zvukový projev, který se ale do interiéru až tak nepřenáší. Pro někoho nelibý zvuk je ale jinak jedinou potenciální slabinou motoru. Ve spojení s manuální převodovkou je totiž malý tříválec až překvapivě živý a táhne plynule od nízkých otáček. Problém s nedostatkem výkonu není ani na německých dálnicích, na 160 km/h se vůz dostane až překvapivě snadno a dokáže se stále držet v přijatelných otáčkách. Ve vyšší rychlosti se navíc Space Star drží statečně a neotravuje ani přehnaným aerodynamickým hlukem. Předjíždění ani při vyšších rychlostech nevyžaduje strategické plánování hodiny dopředu a brzdou provozu tak většinou nebudete.

Spotřeba při kombinovaném provozu po Praze a Ostravě s delšími cestami mimo metropole v poměru asi 30:70 se udržela kolem 6 litrů. Většinu doby jsem se však vůbec nesnažil o úspornou jízdu, naopak mě Mitsu svojí překvapivou živostí tlačilo ke svižnější jízdě. Menší výhrady bych měl k řadící páce, která nemá zrovna přesný chod. Podvozek samozřejmě se živější jízdou vůbec nepočítá, Japonci jej naladili spíše do komfortní polohy. A to úspěšně, přes nerovnosti se vůz přenáší plynule a s lehkostí, s čímž ale souvisí také větší nahýbání v zatáčkách.

Ve výsledku je Mitsubishi Space Star Invite 1.2 MT velmi zajímavou alternativou pro řidiče poohlížející se po levném vozidle. Místa nabízí Space Star dostatek, ve verzi Invite s vhodně vybranou příplatkovou výbavou navíc majitele nepřipraví ani o modernější výbavu. Testovaná verze disponovala i parkovací kamerou, automatickými stěrači a světly, což cílová skupina ocení asi více než propojení s mobilem.  Za cenu kolem 300 tisíc v testované verzi jde o kvalitně vybavené vozidlo, které nezahanbí ani vzhledem, navíc se vám nestane tak často, že byste na parkovišti před supermarketem potkali další stejný kus.