TEST: Peugeot Rifter GT Line 1.5 BlueHDi 130 - Mistr v praktičnosti, který se neztratí ani na dálnici

Nesmírně populární dvojice sourozenců od PSA, Citroën Berlingo a Peugeot Partner, se poprvé dostala na trh v roce 1996, jako jedni z prvních zástupců kategorie MPV. Oba modely patří mezi nejprodávanější vozy svých značek a není tak divu, že první generace obou vozů se ve výrobě drží dodnes. V Evropě se ale v roce 2018 začala prodávat už třetí generace, kterou nově doplnil i třetí sourozenec, Opel Combo. Další změnou je také změna názvu Peugeotu, který si nově v osobní verzi říká Rifter, zatímco název Partner zůstal užitkové verzi.

Mnohem výraznější než dříve je designová příslušnost vozů ke svým značkám, jak Berlingo tak Rifter přijaly moderní designový jazyk. Citroěn se zdvojenými světlomety a ochrannými airbumpy na dveřích je z dvojice ten extrovertnější, zatímco Peugeot si tradičně zachovává spíše konzervativnější design.

Je sympatické, že i v nejnovější generaci zůstává Rifter naprosto tradičním MPV, teď už pro svojí značku jediným, ačkoliv některými detaily se Peugeot snaží lehce zamaskovat svůj dodávkový původ.  Nemůžeme se tak divit výraznému oplastování na blatnících a spodní části dveří, po vzoru populárních SUV. Tento prvek však vozu jen přidá na praktičnosti, přeci jen je lepší škrábnout kus plastu, než dřít lak z karosérie. SUV dojem dále doplňují výrazné ližiny na střeše. Příď zcela zapadá do nejnovějšího designového jazyka Peugeotu a vedle typické vertikální masky s logem i nápisem Peugeot se k dalším modelům snaží přiblížit také světly s výraznou diodovou linkou zakrojenou do nárazníku, jenž má evokovat lví tesáky. Stejně tak na zádi si Peugeot u Rifteru, na rozdíl od užitkového Partneru, neodpustil zakomponovat do podlouhlých světel typické tři linky, jenž mají připomínat lví drápy.

Námi testovaná verze dostala nejvyšší výbavu GT Line, která se od nižších verzí liší tmavým provedením masky místo chromu a několika málo detaily. Je poněkud zvláštní vidět písmenka GT na hranaté dodávce, tady však jde opravdu jen o úroveň výbavy a ne o pokus o sportovní verzi. Testovaný kus dostal navíc také příplatkovou multifunkční střechu Zénith s panoramatickým střešním oknem s elektrickou sluneční clonou a průhledným středovým panelem.

Uvnitř je vše tak, jak je člověk zvyklý z nových Peugeotů, i Rifter si totiž na rozdíl od Berlinga a Comba osvojil interiér i-Cockpit s malým volantem a kapličkou přístrojů v pozici vysoko nad ním, ve velmi minimalistickém a lehce futuristickém interiéru. Toto pojetí mnoho lidí považuje za kontroverzní, zejména kvůli poloze přístrojů, které se hlavně v menších modelech snadno schovají za vrchní část volantu. Já osobně tento problém neměl ani v menší 308, v Rifteru jej snad vzhledem k vyšší pozici nebude mít nikdo, v pohodlné poloze za volantem se mi nikdy nestalo, že bych neviděl na displej přístrojovky. Vysoká poloha kapličky přístrojů navíc umožňuje kratší intervaly bez výhledu na vozovku.

Na rozdíl od ostatních modelů se v Rifteru nachází samostatné ovládání klimatizace, které se jinak v Peugeotech musí poněkud zbytečně ovládat na displeji infotainmentu, což není zrovna ideální činnost při řízení. Ovladač klimatizace je sdílený s Citroënem a Oplem a není nejmenší problém jej intuitivně používat bez nutnosti spuštění očí z vozovky. 8“ displej infotainmentu stejně jako v 5008 trčí vysoko z přístrojové desky, na rozdíl od SUV s malým klavírem ale tady zůstalo ovládání přímo na rámu displeje. Infotainment je dostatečně rychlý a umožňuje také funkce Android Auto a Apple CarPlay.

Oproti svým číselně značeným sourozencům nabízí Rifter o poznání více odkládacích míst v kabině. Těch je třeba v 308 nebo 108 naprostý nedostatek a ani velké 5008 není zrovna velmistr v praktičnosti. V Rifteru ale najdete tolik odkládacích prostor, že vám bude spíše dělat problém odloženou věc zase najít. Zejména gigantický prostor ve středovém tunelu, zakrytý roletou, dokáže pohltit i celé PET lahve a najít v něm v noci třeba odložený klíč vyžaduje pomoc svítilny. Připojený mobil si můžete odložit do výklenku před řadící pákou, v našem voze navíc vybaveném také podložkou s bezdrátovým nabíjením mobilu.

Další kapsy se nacházejí před kapličkou přístrojů, za displejem infotainmentu, nad čelním sklem a držáky nápojů po stranách palubní desky. Na praktičnosti přidá i příplatková stropní schránka, která také díky diodovému osvětlení po celém obvodu dodává interiéru na vzhledu kabiny letadla. Součástí multifunkční střechy Zénith je i stropní schránka o objemu 60 litrů, zavěšená v zavazadlovém prostoru. Do té se dá dostat jak ze zadní strany po otevření výklopných zadních dveří nebo jen samostatného okna, tak i z druhé řady sedadel.

Vylepšení oproti předchozí generaci se dočkali pasažéři ve druhé řadě sedadel. Ta nabídne více komfortu, díky třem sedačkám s výraznějším vedením a také více připomíná běžnější osobní vozy, poprvé je například možné zcela stáhnout okna, místo pouhého vyklápění u předchozích vozů. Praktičnosti přidávají stolky přichycené na předních sedačkách a dvě velké odkládací kapsy v podlaze. Na středové konzoli je kromě ovládání klimatizace také USB port pro nabíjení mobilu, praktický detail, který se hodí při cestách na delší vzdálenosti. Místa pro nohy je více než dostatek a i cylindr můžete klidně nechat na hlavě, i přes přítomnost stropního panelu. Dveře jsou opět samozřejmě posuvné, bez jakýchkoliv elektrických pomocníků, takže slabším pasažérům může činit potíže uzavření po usednutí do sedaček.

Testovaná verze Riftera disponuje jen dvěma řadami sedadel, vzadu je tak plnohodnotný kufr o kapacitě 775 litrů. Dostupný je výklopnou stěnou nebo také jen výklopným oknem. Druhá řada sedaček jde samozřejmě sklopit, čímž vznikne téměř rovná plocha a kapacita kufru se zvedne až na 3500 litrů.

Po usednutí do sedačky řidiče se jasně projeví dodávkový původ vozu. Vysoko umístěná řadící páka a celkový dojem z vysokého posezu a široké stavby vozu se velmi liší od pocitů za volantem podobně velkého SUV 5008. Výhodou je samozřejmě skvělý výhled z bohatě prosklené kabiny. Zejména na šířku vůz působí větší, než opravdu je, o poznání více než v 5008, které je přitom jen o 4 mm užší. Jinak je ale jízda s Rifterem velmi podobná většímu osobáku nebo SUV, i přes vyšší stavbu karosérie se totiž vůz chová velmi civilně. Dodávkové pocity navozuje ještě převodovka, umístěná vysoko na středovém panelu. Ta má navíc dosti krátké převody, je tedy potřeba s ní častěji pracovat, zejména v nižších rychlostech. Podvozek je naladěn komfortněji než předchozí generace a opět se o něco více přiblížil osobákům, kvůli tomu se ale také více naklání v zatáčkách. Při jízdě po méně kvalitním povrchu se do interiéru přenáší jen větší rázy.

Čtyřválcový diesel BlueHDi o objemu 1.5 litru si zachovává typický drnčivý zvuk nafťáku, uvnitř kabiny však díky skvělému odhlučnění o tuto zvukovou kulisu přijdete. Nejvyšší verze s výkonem 130 koní je pro 1580 kg těžké vozidlo více než dostatečná, motor plynule táhne už od nízkých otáček a vždy poskytne dostatek výkonu i pro předjíždění ve vyšších rychlostech. Reakce na plyn je také docela bryskní, na rozdíl od méně dodávkových modelů Peugeotu ale Rifter nemá tlačítko pro sportovní režim, který by citlivost ještě upravil. Průměrná spotřeba během týdenního testu s poměrem cest po Praze a mimo město asi 50:50 zůstala někde kolem sedmi litrů, přičemž jsem se vůbec nesnažil o úsporný styl jízdy.

I přes pokus s SUV prvky asi většina majitelů nikdy nezjistí, jak se Rifter chová v terénu a vůz s tím příliš nepočítá, i když nabízí výběr několika jízdních režimů systému Advanced Grip Control. Ten pomocí otočného ovladače na středovém tunelu mění nastavení podvozku například pro sníh nebo bláto. Další tlačítko hned vedle ovladače zase pomáhá s kontrolou jízdy ze svahu. Když se ale s vozem vydáte alespoň na polní cestu nebo kousek mimo asfalt do lesa, překvapí vás hlavně nekonečné pípání a varování systému, který každé vyšší stéblo trávy považuje za stejnou překážku jako betonová zeď.

Za cenu 540 tisíc v testované verzi jde o velmi dobře vybavené a univerzální vozidlo, do kterého naložíte celou rodinu i s veškerou potřebnou výbavou na dovolenou. I přes původ u dodávky se ale s Rifterem GT Line 1.5 BlueHDi 130 nestanete brzdou provozu a nebudete se cítit jako za volantem dodávky. Jde tak o velmi vyvážený poměr mezi osobním a velkoprostorovým vozidlem, který se na rozdíl od konkurence stále nenechal strhnout k trendu SUV.