Test vozu: Seat Toledo 2.0 TDI

Do rodiny pak přibude v nejbližší době ještě dynamický Seat Leon, jehož test se Vám pokusím taktéž co nejdříve zprostředkovat.

Testovaný vůz skrýval pod kapotou koncernový čtyřválec 2.0 TDI (103kW ve 4000 ot/min a 320Nm v 1750-2500 ot-min), který byl spřažen s obvyklou šestistupňovou, manuálně řazenou převodovkou. Maximální rychlost je výrobcem udávána 201 km/h a kombinovaná spotřeba má činit 5.8 l/100km. Vůz byl v nejvyšší výbavě Sport-Up, která zahrnuje mimo jiné také sportovní sedačky, sportovní volant a snížený podvozek. Sportovní ambice byly ještě umocněny (oproti standardním 16" kolům s ráfky z lehkých slitin) nadstandardními litými koly o průměru 17".

V porovnání s Alteou je Toledo až k zadnímu sloupku stejným vozem. Shodný je interiér i exteriér, rozdíl je teprve v designu zavazadlového prostoru a celkové délce vozu. Opět jsem ocenil ukrytí stěračů v klidovém stavu do předních A sloupků a vyústění trysek ostřikovačů. Výhled z vozu šikmo vpřed je však poměrně špatný a nepomáhají mu ani malá okénka mezi A sloupkem a bočními zpětnými zrcátky.

I přes vyšší a robustnější stavbu vozu se konstruktérům podařilo zdařile skloubit komfort a dynamické vlastnosti. S vozidlem byla radost jezdit jak po dálnicích a rozbitých okreskách, tak ve městě. Koncernový podvozek opět prokázal své kvality a zvládal by ještě daleko silnější motor. A sportovní úpravy podvozku, spolu s nízkoprofilovými pneu, vedly pouze k ještě větší stabilitě, aniž by zásadně utrpěl komfort na příčných nerovnostech, nebo ovladatelnost na nerovnostech podélných. Motor mi tentokrát připadal jako schizofrenik. Byl ochoten s vozem velmi slušně "cvičit", ale nechal si pak za to patřičně zaplatit spotřebou. Naopak při úsporné jízdě nebylo možno čekat zázraky a bez podřazování bylo na patřičné zrychlení (v případě potřeby) nutno docela dlouho počkat - což u dieselových motorů nebývá tak obvyklé. Na vině ale mohla být přece jen vyšší pohotovostní hmotnost, vyšší stavba (a tedy aerodynamický odpor) a širší pneu (a větší valivý odpor) vozu. Při velmi úsporné jízdě a důsledném dodržování rychlostních limitů bylo možno dosáhnout spotřeby 6 l/100km v obci, 4,8 l/100km mimo obec a 5,8 l/100km na dálnici. Pokud jsem ale jel "přirozeně", tak, abych se do ničeho nenutil, byla výsledkem spotřeba kolem 6,5 l/100km. A při maximálním využívání schopností motoru a vozu pak spotřeba vyšplhala až k 8 l/100km. V zatáčkách byl vůz při středním obsazení příkladně neutrální a nechal si opravdu hodně líbit. V krajních mezích byl pak přirozeně nedotáčivý, díky koncepci "vše vepředu".

Při plném obsazení vozu i zavazadlového prostoru se dostavily větší boční náklony a hlavně, charakteristika se změnila na mírně přetáčivou. Ovšem to opět až v mezních situacích. Zvláštní pochvalu si zaslouží sedačky. Ty měly výrazné boční vedení, protiskluzovou úpravu a ideálně vyváženou "tvrdost". Ani při delších cestách jsem se v nich necítil nepohodlně. Drobnou vadou na kráse je, že na zadních sedadlech si cestující, sedící uprostřed, příliš pohodlí neužije. Každopádně, pracoviště řidiče je z ergonomického hlediska vyřešeno skvěle. Doslova do ruky padnoucí byla hlavice řadicí páky. I když - v té ruce občas zanechala svou stopu, protože kulisa řazení byla na hlavici naznačena drážkami a poněkud vystupujícími hranami. Dráhy řazení byly krátké a co víc, řazení bylo tak exaktní a přesné, ža jsem si připadal jako ve skutečném sportovním voze. Chválou nebudu šetřit ani co se volantu týká - tříramenná verze (volant, hlavice řadící páky i táhlo ruční brzdy byly v kůži) se opravdu velmi příjemně drží a tloušťka věnce mi připadala ideální.

Abych jen nechválil, vytknu španělským návrhářům provedení palubní desky. Ta je z tvrdého plastu, sice s poměrně líbivou povrchovou úpravou, avšak na omak to není "ono". Navíc je poměrně rozsáhlá, což ve mně vyvolávalo pocit těžkopádnosti. Vlastní provedení středové konzoly by také mohlo být elegantnější, avšak dosažitelnost ovladačů, přehlednost údajů na rádiu i na přístrojích byla výborná. Prosvětlení přístrojů a ovladačů bylo v červené barvě. Potěšila i funkce sklápění bočních zpětných zrcátek. Zavazadlový prostor měl optimální velikost. Jeho využitelnost byla zvětšena mezipodlahou a posuvnou přepážkou pod ní. Využitelnost je oproti Octavii sice menší, ale rozhodně je na průměru či mírně nad průměrem své třídy. Potěšila také přítomnost plnohodnotné rezervy.

Závěrem lze říci, že Toledo je vyspělým zástupcem vozů nižší střední třídy. V rámci koncernu je jeho konkurentem jen o něco menší Altea, ze zástupců ostatních značek pak snad Renault Scenic, jehož test se Vám pokusím přinést také. Testovaná motorizace je odpovídající hmotnosti vozu a dokáže nabídnout jak úspornou rodinnou jízdu, tak slušnou dávku adrenalinu. Nabízené vlastnosti myslím odpovídají ceně vozu, která je na hranici 700 000 Kč,-.

Foto: Jan Fiala / AUTO NEWS NETWORK