Test ojetiny: Mazda 6, pověstná japonská kvalita

Výroba i prodej šestky se rychle rozšířili napříč kontinenty. Nejdříve do Austrálie, v roce 2003 do spojených států a o rok později si tento vůz našel své místo i v Kanadě. Na silnicích dnes můžeme šestku běžně potkat ve verzích sedan, liftback i kombi. Za zmínku stojí především bohatá výbava, například přídavné topení (neplést s nezávislým), které má každá naftová šestka již v základu a které pomáhá v zimním období (při teplotách pod 8°C) k rychlejšímu ohřevu motoru.

Nabízené hnací agregáty obsahují benzinové motory o obsahu 1.8, 2.0 a velmi oblíbenou 2.3, nejprve s pětistupňovou manuální nebo čtyřstupňovou automatickou převodovkou s možností sekvenčního řazení. Ve spojených státech se dále Mazda 6 nabízela s motorem DURATEC 30 3.0 V6, což je motor známý především z Fordu Mondeo ST 220. Evropské a australské verze používají dále čtyřválcový turbodiesel, který je dodáván s šestistupňovým manuálem. Po faceliftu přišly nové šestistupňové převodovky pro vybrané benzinové a všechny naftové motory. 

Nejlevnější Mazdy 6 se dnes na internetových portálech pohybují od 30 tisíc korun a podle stavu, roku výroby a výbavy šplhají až ke 160 tisícům. Reálná spotřeba benzinové 1.8 se pohybuje kolem 8 litrů, 2.0 si vezme o půl litru více a 2.3 jezdí v průměru za 9,5l/100 km. U nafty je situace o něco příznivější, průměrná spotřeba se pohybuje kolem 7 litrů.

Mazda 6 se po letech provozu ukázala jako velmi spolehlivý automobil, ať už po stránce motorů, převodovek či elektroniky. Jedním z nejpozoruhodnějších prvků tohoto vozu je podvozek. V předu používá lichoběžníkovou nápravu, vzadu čtyřprvkovou, která dala název e-type. Na rozdíl od soudobých Passatů či Audin ale neměla Mazda problém s životností přední nápravy, jistě i díky použití oceli místo lehkého hliníku. Co však předfaceliftovou Mazdu trápí nejvíce je koroze, kterou můžeme hledat v nejtypičtějších místech, tedy prahy a zadní lemy. Mazda o tomto problému věděla v podstatě od začátku a tak se jej nejdříve snažila odstranit přidáním ochranného nástřiku. Situace se ale zlepšila až v roce 2005, kdy došlo k úplným změnám antikorozní úpravy.

U naftových verzí po faceliftu, tedy od poloviny roku 2005 budete bojovat s filtry pevných částic. Většina z nich už má své nejlepší období za sebou a špatnou funkci či ucpání poznáte kromě příslušné kontrolky i ztrátou výkonu. Dalším úskalím, které filtr pevných částic od Mazdy skrývá, je přibývání (ředění) oleje naftou, při jeho regeneraci. Kritické množství oleje, je na měrce označeno jako X a signalizuje nutnou výměnu. Pokud tak neučiníme, riskujeme fatální poškození motoru a jelikož šestka první generace nemá příslušné čidlo, které by nám  v tomto pomohlo, je v našem zájmu otevírat kapotu častěji, než u jiných vozů. Nezřídka se u šestky objevil problém s nízkou životností vstřikovačů a vadným SCV ventilem, projevujícím se zhasínáním motoru a kolísáním otáček. Servisní manuál předepisuje výměnu rozvodů po 120 000 km, olej po 20 000 km. 

U benzínových verzí je potřeba dávat si pozor na spotřebu oleje. Zejména u motorizace 2.3, kde Mazda použila velmi malou olejovou náplň (pouze 3,5 litru) hrozí přidření motoru. Obecně je doporučováno se právě kvůli tomuto problému motorizaci 2.3 vyhnout, i když jinak nabízí velmi zábavné a sportovní svezení. Za zmínku stojí i další obvyklý problém, spojený se zanášením škrtící klapky, což je známá bolest nejen japonských agregátů. Zpravidla postačí její vyčištění, neobvyklé ale nejsou ani případy, ve kterých došlo k přidření klapky v jejím uložení. Závada se projevila nemožností sešlápnout plynový pedál a řešila se výměnou škrtící klapky. Jinak jsou ale všechny benzínové verze označovány za spolehlivé, konstruovány pro velký kilometrový nájezd s minimálními náklady, k čemu dopomáhá i rozvod řetězem. 

Mezi příbuzné vozy řadíme Ford Mondeo a Volvo S60, dalšími konkurenty jsou pak VW Passat, Renault Laguna, Škoda Superb či Peugeot 407. Mazda 6 je přesně ten automobil, který oceníte zejména na dlouhé cesty. Uvnitř pohodlné, s dostatečně výkonným motorem a dobře naladěným podvozkem. Plné odkládacích schránek, držáků na kávu a dalších japonských vychytávek, jako je například sklápění zadních sedaček přímo z kufru jednou páčkou. Je to automobil, který si své místo ve střední třídě ojetin zaslouží s respektem.