Hyundai Santa Fe se na trhu velkých SUV pouští do souboje s takovými jmény, jakými jsou Nissan X-Trail nebo námi nedávno testovaná Toyota RAV4. Dokáže se bratříček Kie Sorento vyrovnat své konkurenci?
Exteriér Hyundai Santa Fe patří rozhodně mezi ty nejlepší, které můžeme v daném segmentu vidět. Designerům se povedlo nebývale vyvážit vzhled velkého rodinného SUV s agresivními rysy, které jsou dnes v módě. Bílá barva na testovacím voze navíc skvěle zdůrazňovala jeho velikost, v provozu tak bylo auto prakticky nepřehlédnutelný.
InteriérPo nasednutí do vozu vás jistojistě zaujme nebývalá prostornost kabiny v oblasti nohou a ramenou, což platí pro první i druhou řadu sedaček. Kde bych naopak uvítal více místa, to je nad hlavou. Při mé výšce 185 centimetrů jsem pociťoval nedostatek místa nad hlavou v přední i zadní řadě sedadel, a to i při nejnižší možné poloze.
Interiér prosvětluje obrovské panoramatické okno, s otvíratelnou přední částí, která při letních dnech dokáže i z jízdě po městě udělat skutečný požitek. Při vyšších rychlostech ale již do vozu proniká nepříjemný aerodynamický hluk.
Palubní deska působí velice líbivě. Designeři si s ní rozhodně vyhráli. Nezklame ani co se týče použitých materiálů a dílenského zpracování. Nikde nic nepovrzává ani neskřípe. Co je ovšem Sante Fe zcela cizí, je ergonomie. Volant je naprosto zbytečně poset tlačítky, hlavně ve spodní části. To by se dalo jistě vyřešit i jinak. Co ale rozčiluje více než přeplněný volant, je skupina tlačítek, ukrývající se za levým ramenem volantu. Tato tlačítka nejsou při jízdě vůbec vidět. Přitom se ale nejedná o nějaké bezvýznamné ovladače. Nachází se zde vypínání systém Stop/Start nebo volič jízdních režimů vozu. Jediným způsobem, jak tlačítka za jízdy ovládat je naučit se je rozpoznávat po hmatu. Jinak zkrátka nemáte šanci zbavit se otravného systému Stop/Start, ani si zapnout sportovní režim řízení, což je prakticky jediný použitelný jízdní režim, který vám jakž takž napovídá, co se děje s předními koly. O ostatních režimech a jejich extrémně necitlivém řízení snad ani nemá cenu se zmiňovat.
Motorizace a jízdní projevPřeposilovaným řízením se pomalu a jistě dostáváme k jízdnímu projevu velkého korejského SUV. Ten, jak by se dalo očekávat, ničím nepřekvapí. Přeplňovaný dieselový motor 2,2 CRDi a šestistupňová, automatická převodovka skvěle pracují především ve spodních otáčkách, kde se projevuje točivý moment 440 Nm. Jedinou výtkou, která směřuje k chodu převodovky, je její výrazné škubání při podřazování.
Při troše předvídání a umírněné jízdě, dokáže motor navíc pracovat poměrně úsporně. Na udávaných 6,6 litru paliva na 100 km se sice dostane jen těžko, ale ani hodnota lehce převyšující 7 litrů nezní příliš špatně, vezmeme-li v potaz, že Santa Fe váží bez 35 kilogramů celé 2 tuny. Při ostřejší jízdě se spotřeba na okreskách šplhá k hranici 10 litrů. To může být ale jeho majitelům jedno.
Santa Fe vám totiž při jakékoli snaze o sportovnější jízdu dá patřičně najevo, že toto opravdu není její šálek kávy. Podvozek těžkého a vysokého SUV dynamickou jízdu příliš nezvládá. Santa Fe je při ostré jízdě silně nedotáčivé a celá karoserie se výrazně naklání. To mu ovšem za zlé mít nemůžeme. Santa Fe je přirozeně orientováno na rodiny a snaží se jim dopřát maximálně pohodlnou jízdu. Ta je bohužel narušována vyšším hlukem od zadní nápravy, častým povrzáváním panoramatického střešního okna a tvrdším naladěním podvozku.
Při krátkém testu jízdy mimo silnici se skvěle osvědčil systém pohonu všech kol s funkcí Lock, která pevně rozdělí točivý moment na všechny čtyři kola. Ačkoli se tedy Santa Fe v 90 procentech nedostane do kontaktu s terénem. Pokud k tomu ovšem dojde, rozhodně se není čeho bát.
ZávěrHyundai Santa Fe patří se svým bratříčkem Grand Santa Fe mezi to největší a nejluxusnější zboží v současné nabídce Hyundai. Korejci se rozhodně nemají za co stydět a Santa Fe se může hrdě rovnat svým vyzyvatelům. Zaujme především designem, prostorností a variabilitou interiéru i zavazadlového prostoru. Při jízdě potěší silný a zároveň úsporný motor, stabilita na dálnici a výkonné brzdy. Co naopak zamrzí, je zmatečné rozložení ovládacích prvků v interiéru, povrzávání střešního okna při jízdě, naladění podvozku, vyšší spotřeba nebo vysoká cena.
Celkové hodnocení: 89 %Základní cena testovaného vozu: 899 990 Kč
Cena testované verze s příplatky: 1 179 990 Kč
KLADY
- prostornost kabiny v podélném a příčném směru
- originální vzhled
- vysoká stabilita při jízdě i na brzdách
- úsporný motor
ZÁPORY
- naladění podvozku
- necitlivé řízení
- špatné rozložení ovládacích prvků
- vrzání panoramatického okna
Motorizacevznětový čtyřválecobjem: 2 199 cm3nejvyšší výkon: 200 koní při 3 800 ot./minnejvětší točivý moment: 441 Nm mezi 1 750 - 2 750 ot./min Výkonnejvyšší maximální rychlost: 203 km/hspotřeba (město/mimo/kombinovaná): 7,6 l / 6.0 l / 6.6 lzrychlení z 0 na 100 km/h: 9,6 sekundyobjem palivové nádrže: 64 litrů
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.