TEST: Citroën C3 Picasso 1.4 VTi (2016) - Stále pohledná francouzská krabička

I po sedmi letech se líbí

Po stránce vzhledu se i dnes jedná o pohledný vůz, který se správně zvoleným lakem karoserie vypadá víc než dobře. Bylo až překvapením, jak moc pozornosti na sebe strhával tmavě fialový odstín karoserie testované specifikace. Dalo by se říct, že i kdyby byl C3 Picasso na „plecháčích“, v případě naleštěné fialově zářící karoserie by to vůbec nebyl problém.

Citroën C3 Picasso 1.4 VTi (2016) | foto: Roman Havlín

Kde koho jistě zaujmou chromované rámečky okolo předních mlhových světel, nebo černě lakované rámečky A-sloupků. Cílovou skupinou se pak nejspíše stanou ženy, mladé páry anebo i lidé v důchodovém věku, které ostatně v tomto typu auta občas potkávám na silnicích.

Zobrazit fotogalerii (12 fotografií)

Místa je zde všude víc než dost

O něco horší je to v interiéru vozu, kde jsou prožité roky znát. Již postarší tlačítka na středovém panelu, zvláštní zvuk zaklapnutí schránky v přístrojové desce před spolujezdcem anebo design příplatkového koženého volantu, to jsou tři věci, které jsou důkazem, že C3 Picasso není úplným nováčkem na trhu.

Naopak nás hodně zaujala přístrojová deska s poměrně masivními plasty a displeji. Tři z nich se přitom nachází hned vedle sebe pod předním sklem. Za příplatek je možno dokoupit navigaci, u které je ale ovládání celkem složité. V dnešní době dotykových obrazovek se totiž již moc nevidí zadávání adresy pomoci miniaturního kolečka u ovládání autorádia. Za pozornost stojí i displej rychloměru, který mění svou intenzitu podsvícení podle vnějších světelných podmínek. Při prudkém slunci doslova září (ale ne stále tak, aby vás to rušilo) a v noci má příjemnou oranžovou barvu.

Citroën C3 Picasso 1.4 VTi (2016) | foto: Roman Havlín

Co se týče sedadel a komfortu v kabině, u C3 Picasso najdeme tradičné měkká sedadla, ve kterých se dá bez problému strávit například delší jízda po dálnici Bohužel, jejich boční tvarování není z nejlepších a držení těla v zatáčkách je zde pouze zbožným přáním. Sedadla navíc mají celkem úzký a krátký sedák a jejich opěrky nejsou úplně dobře tvarované.

Hlavní předností testovaného vozu je však prostornost. Ve všech směrech je v autě místa požehnaně, i osoby s výškou 190 cm se budou moci posadit na jakékoliv místo ve voze a snad jen zadní sedadla by nemusela být až tak „plochá“ a chybí jim nějaké výraznější tvarování. Alespoň, že jsou dělitelná v poměru 1/3 nebo 2/3 a lze je posouvat nezávisle na sobě. Kdo si pak potrpí na odkládací prostory, toho potěší hned několik úložných prostor v palubní desce, vyklápěcí stolečky a rozměrné kapsy ve dveřích.

Zobrazit fotogalerii (7 fotografií)

Stačí mu základní jednačtyřka?

Pod kapotou námi testovaného C3 Picasso pracoval benzinový atmosférický čtyřválec 1.4 VTi s výkonem 95 koní a točivým momentem 136 Nm. S ním je spojena pětistupňová manuální převodovka a kdo chce, aby auto pořádně jelo, musí tuhle pohonnou jednotku točit až do maxima.

To je položeno o hranice 6000 ot./min a špička točivého momentu se nachází už ve 4000 ot./min. Motor je ale velmi tichý a když jedete v normálním spektru otáček v rozmezí 1500 až 3000, do kabiny se nedostává skoro žádný projev. Velká změna pak nastane v případě, že si chcete zahrát na závodníka a z malého Citroenu vyždímat všech 95 koní. To se totiž najednou ukáže, že vůz nemá zas tak silnou zvukovou izolaci motoru a už při dálničním tempu 130 km/h budou vaše uši poměrně trpět.

Citroën C3 Picasso 1.4 VTi (2016) | foto: Roman Havlín

Bylo pak s podivem, že si motor leckdy ukazatelem řazení přál, abychom zařadili šestý převodový stupeň. S radostí bychom ho tam dali, to by jsme ale nesměli mít pětikvalt. Na druhou stranu, motor velmi dobře táhl už z nejnižších otáček, ovšem jak přijde jen větší stoupání, nevyhnete se častému podřazování, a to někdy až o dva převodové stupně.

Právě převodová skříň je taková rozpačitá. Její dráhy nejsou úplně přesné, na druhou stranu vám pětka může s klidem posloužit pro jízdu ve městě. V rychlosti 50 km/h totiž motor točí 1500 otáček a nehrozí zde jeho dušení. S vysokými otáčkami ale souvisí i spotřeba, která nám leckdy vyrazila dech. Při snaze jezdit úsporně, jsme se dostali na 5,5 litru v kombinovaném režimu, ovšem jak jsme na to šlápli, rázem jsme na palubním počítači viděli hodnoty blížící se devíti litrům.

Jízdní vlastnosti naopak velkým kladem testovaného Francouze. Současný C3 Picasso se totiž na okreskách umí pěkně rozdovádět a i přes vyšší karoserii nás překvapili její pouze minimální náklony v prudkých zatáčkách. Pokud by pod kapotou bylo něco silnějšího než základní jednačtyřka, pak jsme si jisti, že by se jednalo o velmi zábavné mini MPV. Podvozek auta filtruje nerovnosti celkem dobře, tu a tam se občas do kabiny dostane drcnutí nebo tupá rána, ale to zažijete i u větších a dražších vozidel.

Testovaný vůz nabídne i celkem lehké řízení. To vyhoví požadavkům nežné části našeho pohlaví. Posilovač řízení se navíc chová progresivně, tedy že při vyšších rychlostech tuhne a při parkování dokážete naopak otočit volantem skoro jedním prstem.

Závěr

Malý a přitom velký model C3 Picasso je ukázkou toho, jak se dá za celkem solidní cenu nabízet prostorné mini MPV pro pět lidí. Nestárnoucí vzhled je kladem i po sedmi letech výroby a dobře naladěný podvozek dovolí i leckdy sportovní jízdu. K tomu si připojte proměnlivý posilovač řízení, variabilitu zadních sedadel, celkem solidní výbavu a máte ideální druhé auto do rodiny. Co na tom, že vzhled volantu a středového panelu není zrovna nejmodernější, nebo, že při plném obsazení vozu žere motor skoro osm litrů v průměru, tyhle chyby se mu dají v určitém smyslu odpustit.

Celkové hodnocení: 80 %

Základní cena: 333 400 Kč

Cena testované verze: 349 600 Kč

KLADY

- vzhled

- prostornost

- podvozek

- cena

ZÁPORY

- tvrdé plasty v kabině

- odhlučnění motoru