TEST: Kia Sorento 2.2 CRDi - Postup do vyšší ligy

Před dvěma měsíci jsem se v nové generaci Sorenta svezl poprvé a ani jsem neskrýval, jak pozitivní dojem na mě Sorento udělalo. Koho by zajímala minulost, koukněte se na první dojmy, které naleznete v odkazu zde.

Sedmimístných SUV s cenou kolem milionu je na našem trhu překvapivě hodně. Sorento se bude muset poprat s vozy jako je Hyundai Grand Santa Fe, Mazda CX-9, Mitsubishi Outlander nebo pokud si trochu připlatíte Land Rover Discovery Sport. S velkou většinou jsem měl tu čest a mohu s klidným svědomím porovnat Sorento s konkurencí.

Exteriér – Globální design na míru všem a vlastně nikomu

Sorento nevypadá vůbec zle, ba naopak, ostatně, já si myslím, že patří k těm nejhezčím sedmimístným SUV. Design je podřízen především americkému trhu, kde se očekává největší odbyt, to však rozhodně neznamená, že by se zmlsaným Evropanům nelíbil.

Tygří maska, LED diody na denní svícení a LED zadní svítilny připomínající ty od modelů VW, to je jen jeden z důkazů, že se Kia snažila o zajímavé silniční SUV. A ono to skutečně na ostatní zabírá. Zvědavé pohledy kolemjdoucích, ale i řidičů prémiových aut dosvědčují, že Sorento nevypadá jako chudý příbuzný, ale jako elegantní a atraktivní SUV.

Všudy přítomné „ochranné“ oplastování a vyšší světlá výška naopak navozuje dojem robustnosti. A upřímně, je to poměrně funkční, mimo asfalt jsem nikde neškrtl a to navzdory dlouhému rozvoru. Jen škoda lakovaného předního lízátka, které stejně jako u Santa Fe lehce ztrácí  lak (zřejmě na plastu špatně drží).

Interiér – kvalitní interiér kazí jen drobnosti

Uvnitř Sorenta se událo spousta změn. Vnitřek mi hodně připomínal nedávno testovanou Optimu. Kdo četl test, jistě ví, že jsem interiér hodně chválil. Udělat interiér plný kůže, zajímavých textur na plastových částech a s dobrou ergonomií není až tak těžké (například Hyundai Santa Fe či i40). Kia to vzala hodně svědomitě a s kvalitními materiály příliš nešetřlai a tak i když je několik tlačítek stejných jako u Santa Fe, tak Sorento působí daleko lepším dojmem.

Nechci příliš soudit jednotlivé interiéry, ale Sorento má nejlépe provedený interiér za všech modelů Kia, které jsou na tuzemském trhu v prodeji. Ať už mluvíme o skvělých předních sedadlech, která jsou optimálně měkká, skvěle se polohují a rozsah je opravdu široký, nebo o přístrojové desce, která je přehledná, či o volantu, který má optimální průměr i tloušťku věnce.

,

Pokud bych měl zmínit chyby, tak je to nemožnost polohovat loketní opěrku, která je také poměrně tvrdá, nebo nízký sedák ve druhé řadě sedadel, který dospělému zcela nepodpírá stehna.

Asistenční systémy – z vyšší třídy

Nové Sorento můžete dovybavit všemožnými asistenty a technologiemi, které byly do nedávno jen výsadou prémiových vozů. Zmíním to nejdůležitější a co jsem skutečně rád využíval. Jako první uvedu adaptivní tempomat, který má funkci popojíždění v kolonách. Pokud na dálnicích adaptivnímu tempomatu tolik neholdujete jako já, můžete jej kdykoliv jednoduše přepnout do režimu klasického tempomatu. Hlídání mrtvého úhlu funguje velmi přesně a spolehlivě, díky radarům v zadním nárazníku. Jen bych uvítal výraznější světelnou signalizaci, která v případě, že máte sluneční brýle není tak výrazná. Naštěstí vás varuje i zvukový signál. Tento systém také pomáhá při couvání z řady vozidel a upozorní vás na auto, které za vámi přejíždí. Skutečně dobrý pomocník! Skvěle vám pomůže i kamerový systém, který snímá 360° kolem vozu. Pro přesné parkování u obrubníku je nedocenitelný. No a nakonec hlídání jízdy v pruzích. Obecně nemám pasivní asistenty tohoto druhu příliš v oblibě. Takže ani tento mě moc nenadchl. Kdyby aktivně držel vozidlo mezi pruhy korekcí volantu, tak bych ho snad i pochválil.

Dalším „asistentem“ je aplikace Kia Service, která je pro všechny zdarma (ano i pro ty, kteří Kiu nevlastní). Krom dopravních informací online, vám poradí co, vám to zrovna svítí za kontrolku a co máte dělat, najde nejbližší servis, prodejce nebo sjedná návštěvu či poradí číslo na Asistenční službu.

Jízda – cesta k pohodlí je asfaltová

Pod kapotou je dobře známý 2,2 litrový vznětový čtyřválec o výkonu 147 kW (nárůst pouhých 2 kW). Ten sice nevyniká silou, ale je příjemně kultivovaný a poměrně tichý a při vyšších otáčkách vyluzuje docela zajímavý zvuk. Na Sorento výkonem dostačuje, nepočítejte však se závratnou dynamikou. Na závodění ostatně SUV stejně není.

Motor spolupracuje buď se šesti stupňovým manuálem, nebo automatem o stejném počtu stupňů. Během týdne testování jsem automat občas nachytal na švestkách. Stávalo se, že si úplně nebyl jistý co má řadit a na manuální pokyny řadicí pákou reagoval dosti se zpožděním. Pro ty, kteří nechtějí řadit, to špatná volba rozhodně není, já bych možná raději zvolil manuál, a to i kvůli spotřebě paliva.

Apetit Sorenta v reálném provozu se dost lišil od toho udávaného výrobcem, za což neviním jeho, ale metodiku, která prostě neodpovídá reálným podmínkám. My jsme celý týden jezdili se spotřebou 8,3 litru na 100 km. Ve městě se spotřeba šplhala i ke dvouciferným číslům, mimo něj s naprostým sebezapřením mohla klesnout i k 6 litrům nafty. Dálniční tempo rychlostí 110 km/h znamenalo odběr 7,5 litru, v rychlosti 130 km/h o litr více. Ti, kteří spěchají, budou jezdit v průměru za 9, ti kteří naopak jezdí klidnějším tempem, budou vídat na ukazateli spotřeby číslovku 8.

Podvozek byl optimálně tuhý, v zatáčkách jsem cítil dostatek jistoty a opory a to i přes naklánění karoserie, které bylo spíše mírné. I při vyšších rychlostech v zatáčkách se Sorento chovalo nezáludně a stabilně a to do chvíle, než to hodně přežeňte s nájezdovou rychlostí, pak se začne mírně hrnout po tečně ven z oblouku. Nedotáčivost však není alarmující.

Pohodlné Sorento jednoznačně je, ale nastavení je spíše tvrdší, než konejšivě houpavé. Vyjma ostrých nerovností, zvládne Sorento filtrovat všechny nástrahy českých cest. Tvrdší nastavení podvozku je nejvýraznější mimo asfalt, kde si tak dobře neporadí s terénními vlnami.

Řízení má možnost nastavitelného odporu a nejsympatičtější je to sportovní. Není přehnaně tuhé a příjemně supluje mechanický chod řízení. I tak je kolem středové polohy naprosto bez zpětné vazby. Brzdy se velmi dobře dávkují a neslábnou ani při vyšší zátěži.

Resumé – zařaďte ho výš

Sorento decentním způsobem vyčnívá z řady svých konkurentů. Patří k těm neluxusnějším (pokud nebereme v úvahu Dicovery Sport, který je cenově výrazně dražší) a na silnici jízdně nejpříjemnějším s výbavou prémiových vozů. Chyby přesto má, vyšší apetit, neoslnivá dynamika a drobné přešlapy v interiéru v záři pozitiv nebudou tak velkou překážkou při závěrečném výběru. A zcela upřímně, pokud zvolíte Sorento, rozhodně chybu neuděláte. Jen zkuste zapřemýšlet nad manuální převodovkou.

Celkové hodnocení: 91 %

Základní cena vozu:  909 980 Kč

Cena testované verze: 1 264 980 Kč

KLADY

- kvalitní a prostorný interiér

- tichý a kultivovaný motor

- asistenční systémy

- dobré jízdní vlastnosti na silnici i mimo ni

ZÁPORY

- občasné zaváhání převodovky

- vyšší spotřeba paliva

Motorizace:

přeplňovaný vznětový řadový čtyřválec

objem: 2199 cm3

nejvyšší výkon: 147 kW při 3800 ot/min

největší točivý moment: 450 Nm při 1750 - 2750 ot/min

palivo: nafta

Výkon:

nejvyšší maximální rychlost: 203 km/h

zrychlení z 0 na 100 km/h: 9,6 sekundy

spotřeba (město/mimo/kombinovaná): 7,7 l / 6,1 l / 6,7 l

Rozměry:

objem zavazadlového prostoru: 660 litrů

hmotnost: 1842 kg 

objem palivové nádrže: 71 litrů

rozměr pneumatik: 235/55 R19