V segmentu malým městských aut je pořádně natřískáno. Zákazníci mají rozhodně z čeho vybírat, ještě před deseti lety bylo na výběr 8 aut, nyní jich je přes dvacet. Proto se hledí na každičkou odlišnost a všechny chyby jsou tvrdě trestány. Jak si C1 s plátěnou střechou stojí vedle konkurence?
Design – roztomilá střední cesta
Výroba tří aut na jedné lince nenabízí příliš prostoru k odlišnosti. To jsme se mohli přesvědčit u přechozích generací, nebo u koncernové trojky z Bratislavy. Nyní je to v Kolíně o něco lepší a jednotlivé modely, tedy Toyota Aygo, Peugeot 108 a Citroen C1 se od sebe výrazně liší. Zatímco Peugeot 108 je velmi umírněný a naprosto zapadá do designové linie značky, Toyota Aygo je extrém na druhou stranu. Tedy velmi výrazný a trochu extravagantní styl.
Zato C1 je někde uprostřed a zvolila zcela odlišnou cestu. Tedy oblé tvary rozdělení předních světlometů a takový roztomilý kukuč. Především ženská část populace si C1 rozhodně zamiluje.
Nejvíce se mi líbí propojení detailů z exteriéru s interiérem. Například B sloupky nesou stejný motiv, jako boční vedení sedadel a zrcátka jsou ve stejné barvě jako dekor na přístrojové desce. Jsou to maličkosti, ale velmi trefné.
Jedna věc mě ale trochu zklamala. Víko pátých dveří je celé ze skla. Ač to vypadá poměrně zajímavě, praktické to rozhodně není. Otevírání je tlačítkem v nárazníku, které je věčně špinavé a tak se ušpiníte. Na vnitřní straně dveří není madlo, takže při zavírání se ušpiníte znovu.
Interiér – překvapivě zajímavý
Uvnitř vozu nečekejte luxusní materiály, měkčené plasty, příjemné dekory nebo závratnou ergonomii. Původně je to levné auto a to je prostě vidět. Výplně dveří jsou jen z části, pak následuje holý plech. Tvrdé plasty by tolik nevadily, kdyby se občas neozvalo nějaké povrzávání z útrob přístrojové desky.
To však neubírá nic na jeho barevném sladění a poměrně zajímavé kombinaci motivů, barev a textur. Sedadla s integrovanými opěrkami hlavy jsou dostatečně rozměrná a poměrně měkká. Podélné nastavení je poměrně široké a sklon opěradla se otočným ovladačem nastavuje velmi přesně. Bohužel volant je nastavitelný jen výškově a to ještě dosti omezeně. Pozice tedy není vůbec ideální. Navíc vás trochu tlačí středový panel, který je nesmyslně široký v oblasti nohou řidiče.
Nabídka prostoru nad hlavou a v příčném směru je na svou kategorii velmi dobrý. Horší je to vzadu, kam raději posaďte psa, dítě, nebo nákupní tašku, ale dospělého člověka raději ne.
Chválím také rychlost stahování střechy, která se sroluje na jedno stisknutí tlačítka. Zavírání je horší. Na první stisknutí se zavře jen do poloviny, pak až do konce musíte tlačítko držet. Tady se šetřit skutečně nemuselo, je to dosti otravné.
Jízda – živý motor, tuhý podvozek a přijatelná spotřeba
Samotným srdcem C1 byla nová 1,2 VTi PureTech, tedy benzinový tříválec, samozřejmě atmosféricky plněný, ale s poměrně velkým 60 kW výkonem a točivým momentem 116 Nm. Živý motor měl zdravou sílu ve středních otáčkách a zdatně zrychloval až k hranici pěti tisíc. Ostatně, C1 s tímto motorem je C1 velmi živá a to především díky krátkým rychlostem pětistupňového manuálu. Ten sice neoplývá kdoví jakou přesností, za to nepůsobí gumovým dojmem.
Velmi mile mě překvapil podvozek, který byl poměrně stabilní a tuhý. A to díky silnějšímu přednímu stabilizátoru, tužších tlumičů a nové torzní příčce na zadní nápravě. Bohužel, i přesto byly pružiny dost měkké, což mělo za následek větší náklony karosérie. To ale není špatně. Na jakoukoliv sportovní, či výrazně svižnější jízdu stejně zapomeňte. Při rychlém tempu vás rychle omezí ESP, které nelze vypnout ani částečně deaktivovat.
Ve městě vás potěší koncepce „kolo v každém rohu“, kdy je ovládání a kličkování ulicemi velmi svižné, s přirozenou lehkostí a obratností. Velmi lehké řízení s elektrickým posilovačem nepouští k volantu žádné informace, ale zato se s ním pracuje velmi jednoduše.
Brzdy mají rychlý nástup, ale jejich dávkování je poměrně přesné. Při ostrém brždění C1 decentně znervózní, ale směrově je stabilní a nepřekvapí vás žádným nečekaným pohybem.
Plátěná střecha je vítanou částí výbavy a to především v létě. Zcela logicky si vybírá svou daň při vyšších rychlostech, kde i při zavřené střeše je v interiéru hladina hluku poněkud vyšší. To je ale i kvůli nižší hlukové izolaci kolem rámů dveří a oken. Bavíme se však o dálničních rychlostech, na které C1 stavěná prostě není.
Spotřeba se odvíjí od toho, jak rychle se s C1 jezdí. Na dálnici při 130 km/h spálí každých 100 km zhruba 6,5-7 litrů, při 110 km/h to je o litr méně. Mimo město se spotřeba udrží pod 5 litrů a ve městě neroste přes 6. Celkově lze jezdit za 5-5,8 litrů na sto kilometrů, podle toho, jak moc spěcháte.
Závěr
Citroen C1 Airscape je v první řadě městské auto. Od toho se odvíjí vše. Tedy velmi dobré jízdní vlastnosti ve městě, kde je mimořádně obratná, agilní a 1,2 VTi má dost síly v každé situaci. Zároveň je pohodlná a vlastně i tichá. Jakmile se ale vydáte na dálnici, zjistíte, že to není místo, kde by se C1 líbilo.
Pokud bych měl něco vytýkat, nebude to levněji řešený interiér, nebo vyšší hladina hluku ve voze. To jsou neduhy všech městských aut. Má výtka putuje spíše na adresu řazení, které by mohlo být přesnější a ceně, která naší testovanou C1 atakuje do revíru o něco větších a lepších aut.
Na druhou stranu, agilní jízdní vlastnosti ve městě, lákavý design a přehledný a poměrně pěkný interiér naleznete i v základní verzi, která má vše potřebné, tedy klimatizaci, rádio a další výbavu. Je tedy jen na vás, zda si připlatíte za látkovou střechu, která v létě bude rozhodně atraktivním a funkčním prvkem.
Celkové hodnocení: 84 %
Základní cena: 231 900 Kč
Cena testované verze: 343 900 Kč
Klady:
+poutavý hravý design
+přehledný a barevně sladěný interiér
+živý motor
+obratné a agilní jízdní vlastnosti
Zápory:
-nepřesné řazení
-vyšší cena testované verze
Motorizace:
Zážehový atmosférický tříválec
objem: 1199 cm3
nejvyšší výkon: 60 kW
maximum točivého momentu: 116 N.m.
palivo: benzín
Provozní vlastnosti:
Maximální rychlost: 170 km/h
Zrychlení 0 - 100 km/h: 11 s
Spotřeba: město/mimo/kombi 5,4 / 3,7 / 4,3
