TEST: Kia Optima 1,7 CRDi - kouzelně nedokonalá

Kia Optima není žádný nováček. Současná verze tu je od roku 2010, přičemž dvě předchozí generace se prodávaly v USA již od roku 2000, kde je o tento vůz logicky největší zájem. Ostatně na našem trhu se prodává Optima v řádech desítek a to z velké většiny jako fleet. Přitom v přímém srovnání s Hyundaí i40 vychází jako vítěz. Další důkaz o tom, že auta prodává především marketing.

Design – vystupuje z davu

Vozu dominuje svažující se linie střechy, připomínající tvar vozu kupé. Ostré hrany, čisté linie a jasná myšlenka při navrhování vozu tvoří elegantní promyšlený celek. Jeho působivost umocňují světlomety s xenonovými výbojky a zadní svítilny s LED diodami, stejně jako mlhovky nebo LED pás pro denní svícení. Na ulicích se stává Optima autem, které strhává pozornost a i já bych se za takovým autem rád ohlédl.

Interiér – nečekaně prémiový

Velkým překvapením byla kabina vozu. Respektive její provedení a hlavně zpracování. Svou kvalitou a zhotovením může hrdě vévodit korejským vozům na evropském trhu (vyjma prémiové limuziny Hyundai Genesis). Počínaje úhledně zpracovanou a přehlednou přístrojovou deskou s kvalitními plasty a dekory, přes velmi atraktivní tříramenný volant v designu dosti podobnému volantům ze současných BMW M modelů.

I sedadla nabídly nečekaný komfort, ač si příznivci sportovní jízdy budou stěžovat na menší oporu těla, tak bych je hodnotil velmi kladně. Jednu výtku bych však měl, ta se týká rozsahu nastavení a ovládání, ideální pozici za volantem jsem hledal trochu déle, než je u vozů podobné třídy zvykem. To nic nemění na tom, že z vozu byl velmi dobrý výhled a to i díky vyššímu posezu nebo větším zpětným zrcátkům, které zabíraly velkou část prostoru za vozem.

V oblasti nabídky prostoru razí Optima zlatou střední cestu. Rozhodně nebude konkurovat v prostornosti na zadních sedadlech domácí Škodě Superb, ale například v příčném směru bylo místa dostatek. A nakonec ani cestující vzadu si nebudou stěžovat. Díky rozměrnější karoserii vozu, nebudou trpět ani vzrostlejší pasažéři, i když nebudou příliš nadšeni z délky sedáků.

Ruku v ruce s velmi podařeným interiérem jde i technika, kterou ve voze nalezneme. Od velmi podařeného systému hlídajícího mrtvý úhel, přes povedenou a inteligentní navigaci, po značkový audio systém Infinity. Za co bych si zřejmě nepřiplatil je hlídání jízdy v pruzích. Jedná se totiž o pouhou pasivní ochranu, tedy pouze zvukovou signalizaci, která i přes nastavení na „dřívější upozornění“, přichází poměrně pozdě. Preferuji aktivní asistent, který přímo zasáhne do řízení, eliminuje se zpoždění reakce řidiče a tím i riziko kolize.

Zavazadlový prostor pojme všechny zavazadla, která si čtyřčlenná rodina bere na klasickou dovolenou nebo prodloužený víkend. Jeho neduhem, stejně jako jakéhokoliv sedanu, je malý nakládací otvor a trochu vyšší nákladová hrana. Stejně tak mi chyběla úchytka pro zavření i na levé straně víka.

Motor a jízda – koně chybí podvozek stíhá brilantně

Pod kapotou hlučně pracoval dieselový čtyřválec známý z již zmíněné i40. Ten měl i stejný objem, 1,7 litru, i výkon rovných 100 kW (136 koní) a maximum točivého momentu 320 N.m. To nejsou úplně špatné papírové hodnoty, ale právě točivý moment je úskalím této pohonné jednotky. Je dostupný při, pro vznětový agregát, poměrně vysokých 2000 až 2500 otáčkách. To se odráží nejen na trochu letargičtějším jízdním projevu, ale také na trochu vyšší spotřebě.

Dynamika rozhodně není devízou vozu. Předjíždění si vyžaduje předvídavost, je ale pravdou, že na dálnici není nutné v táhlých kopcích podřazovat a to i při vyšším nežli zákonem dovoleném tempu.

Bohužel i kultivovanost trochu pokulhává za konkurencí a zvláště pak hlučnost motoru. Neskrývá svůj vznětový projev a za studena při středních a především vyšších otáčkách, v kterých pracuje, pokud chcete jet trochu rychleji, téměř nepřetržitě, je jeho projev dosti nepříjemný. Pokud se však pohybujete mimo město nebo na dálnici, kde můžete jet konstantní rychlostí, vše je jinak a motor téměř neslyšíte, to samé platí při velmi klidné jízdě, kdy se motor drží v nízkých otáčkách.

Z výše uvedeného je jasné, za kterých podmínek je auto nejlepší. Buďto při umírněnější jízdě, nebo při dálničních přesunech. To však neznamená, že by ostatní disciplíny nezvládal, jen na tom nebude tak dobře jako konkurenti.

Překvapivě i k sportovní jízdě má jisté předpoklady. Především velmi dobře naladěný podvozek, který umí velmi zdatně kopírovat profil silnice a držet stopu i při ostřejším tempu a v drtivé většině případů dojdou síly motoru, nežli schopnosti podvozku. Ten je i dostatečně komfortní a až na velmi ostré nerovnosti zvládá, i při obutí na 18-ti palcových kolech, filtrovat vše s jistotou a grácií.

Paradoxně i ovládání, tedy řízení a celkové přenášení informací skrze volant a sedadlo řidiče je na velmi dobré úrovni. Chválím především citlivé řízení, které by si však zasloužilo trochu více zpětné odezvy. Když už jsem u toho chválení, zmíním i brzdy, které se dobře dávkují a i při razantnějším zacházení nevadnou.

Šestistupňový automat s hydrodynamickým měničem logicky nepatří k těm nejrychlejším, zato dokázal velmi jemně a plynule přeřazovat. Na druhou stranu mi moc nesedí jeho nastavení a řídící jednotka, která občas zmatkovala a často nechávala hydrodynamický měnič prokluzovat.

Zklamáním pro mě byla spotřeba, která se při klidném jízdním stylu a s využitím „eko“ režimu, který umí přemapovat řídící jednotku a především prodloužit odezvu na plyn a omezit spotřebiče na palubě, nedostala výrazně pod 7 litrů nafty na 100 km. Kdo jezdí rychleji a nebude se chtít omezovat eko režimem, může se podívat i k hranici 8 litrů, což je jen o trochu méně, než jaká je hodnota při městském provozu. Mimo město se k hodnotám kolem 6 litrů dostanete, ale kombinovaně počítejte spíše se spotřebou začínající 7. Na druhou stranu, Kia si stále drží velký objem nádrže a tak vám palivo vystačí i na 1000 km. Za to si zaslouží pochvalu.

Resumé – optimum, ale pro koho?

Mezi manažerskými vozy musí mít každý model velmi ostré lokty. Přichází nový Passat, staronové Mondeo, brzy dorazí nejsilnější český hráč, Škoda Superb, a do toho všeho tu jsou silní zástupci Japonska, tedy Mazda 6 nebo Toyota Avensis, či v závěru všeho vzdálený příbuzný Hyundai i40.

Ten kdo by se měl nad Optimou při výběru auta pozastavit více, je ten, kdo uvažuje nad i40, ale chce něco víc, především lepší interiér, umírněnější a elegantnější design, větší pocit výjimečnosti a pohodlí. Kdo hledá dynamický vůz, s výraznějším jménem aby ohromil souseda, ať se poohlédne jinde.

Celkové hodnocení: 90 %

Základní cena: 574 980,- Kč

Cena testované verze: 855 980,- Kč

 

Klady:

+kvalita a zpracování interiéru

+nabídka výbavy a 7 leté záruky

+zdařilé nastavení podvozku

+nabídka prostoru

Zápory:

-hlučný a slabší diesel

-zastaralejší převodovka

Motorizace:

Vznětový přeplňovaný čtyřválec

objem: 1685 cm3

nejvyšší výkon:100 kW při 4000 ot/min

největší točivý moment: 320 Nm při 2000 - 2500 ot/min

palivo: nafta

Provozní vlastnosti:

Maximální rychlost: 197 km/h

Zrychlení 0 - 100 km/h: 11,6 s

Spotřeba: město/mimo/kombi 7,9/4,9/6,0 l

Rozměry:

Zavazadlový prostor: 505 l

Objem nádrže: 70 l

Pohotovostní hmotnost: 1581 kg

Rozměry pneumatik: 225/45 R18