TEST: Citroën C1 1.2 Pure Tech 82 - ženská kabelka

Design

Céjednička nové generace vypadá na první pohled roztomile. Nebál bych se slov jako je beruška či brouček, takové pojmy totiž vycházely z úst ženského pohlaví potom, co jsem jim vůz namátkově ukázal. Design světel a přední masky je sice trochu zamračený, ale celkově spolu s červeným lakem karoserie jde o miniauto, o kterém snad nikdo neřekne, že je vyloženě ošklivé.  

Škoda je, že naše provedení nebylo vybaveno efektními polepy karoserie, zrcátek a nebo litými koly. Spokojit jsme se tak museli s obyčejnými plechovými koly s poklicemi či hezkým ač nudným lakem Sun Rise. Kdo si tak bude chtít nový C1 koupit, rozhodně bych doporučoval si při výběru vozu trochu pohrát s nabídkami laků a doplňků. 

Interiér a výbava

Kabina nové generace C1čky odpovídá tomu, v jaké kategorii je vůz zařazen. Nečekejte zde žádné luxusní prvky či atmosféru. Tohle je autíčko do města, pro převoz dětí do školky, na nákupy a podobně. Testovaný model měl vzhledově celkem povedený tříramenný volant, u vyšší výbavy je navíc potažen kůží. Středový panel nabízí v nižším stupni výbavy malý displej, který bych však osobně hned vyměnil za příplatkovou multifunkční dotykovou obrazovku. 

Interiér prostě ukazuje, že se tady dost šetřilo. Hned po usednutí jsem si nemohl zvyknout na absenci loketní opěrky, na absenci plastové výplně pod hranou bočního okna (o kterou bych si mohl při delší trase opřít ruku) a nebo na odhalené šrouby a také tvrdé plasty. Nízká cena automobilu se musí někde projevit a prostě kdo chce víc, model C1 pro něj úplně není, a to ani v „nejvyšší“ výbavě. 

Velký rychloměr mi za začátku testu připadal podivný, ale časem jsem si na něj zvykl, protože otáčky motoru se zobrazují na vedlejším na stojato postaveném displeji. Na něj je hlavně při slunečných dnech špatný výhled kvůli jeho nedostatečnému podsvětlení. V jeho jasné čitelnosti pomůže až rozsvícení potkávacích světel, ale při denním režimu to je trochu problém. Stranou nesmím nechat ani látková sedadla, která naopak překvapila a jsou velmi pohodlná. Po delší absolvované trase mě z nich nebolela záda a jejich provedení a podpora těla je překvapivě dobrá.

Místa v interiéru je pro kolena a hlavu tak akorát, postavy do výšky 185 cm se vpředu usadí ještě dobře, kdo má nad tuto hranici, bude si muset sedadlo posunout hodně dozadu a v tu chvíli se zadní cestující musí rozloučit téměř s veškerým prostorem pro kolena. Dozadu se pro změnu posadí jen dvě průměrně vzrostlé osoby, které navíc asi překvapí absence stahování oken. Klasický mechanismus zde totiž chybí, místo něj jsou zde "páčky", díky kterým okénka částečně vyklopíte směrem ven. Kdo by tohle vše však vozidlu vyčítal? Je to malé, levné městské auto a budu se znovu opakovat, kdo by vyžadoval „něco víc“, v nabídce výrobce je přehršel větších a lépe vybavených modelů.

Motorizace a jízda

V úvodu je zmíněno, že testovaný Citroen C1 byl  vybaven nejsilnějším motorem v nabídce, který má objem 1.2 litru a nabízí výkon 82 koní a točivý moment 116 Nm. Jedná se o maličký tříválec, se kterým je spojena manuální pětistupňová převodovka, která je občas dost gumová a její dráhy nepatří k těm nejpřesnějším. I tak to není taková hrůza, jakou někteří z nás znají ze starých Citroenů a Peugeotů, u nichž se zařazení správného převodového stupně rovnalo trefě správného čísla ve Sportce...

Výkon 82 koní je velmi dostačující, a to hlavně vzhledem ke hmotnosti vozu čítající jen 887 Kg. Céjednička se díky tomu proplétá městskou džunglí s nevídanou mrštností a lehkostí. Výborný poloměr otáčení a omezovač rychlosti byly taktéž prvky, které mi proplouvání městem ulehčily. Kdo ale nemá rád město a tu a tam se vydá na cestu mimo něj, ani tam ho C1 nezklame. Je pravdou, že na několika set kilometrové dálniční výlety tenhle prcek není úplně stavěn, ale delší okresní jízdu o délce několika desítek kilometrů zvládne bravurně. 

Tím se dostáváme ke dvěma věcem, spotřeba a komfortu na palubě. Začal bych asi tím lepším, a to je spotřeba. Za dobu testu sem se i přes veškerou snahu nedostal přes spotřebu 6,5 litru na 100 km. Tento test znamenal „ostré“ tempo na okresce, kdy sem motor doslova ždímal a stabilizace byla neustále v činnosti. Rozumné hodnoty se mi podařilo dosáhnout při běžném denním ježdění v polovičním obsazení a lehkou ekologickou jízdou. Během několika dnů se kombinovaná spotřeba ustálila na 5 litrech a to je dle mého názoru tak akorát. Nesnažil jsem se o naprostou Eko rally, nýbrž sem myslel na denní stání v kolonách, občasné výlety mimo město a nebo předjetí pomalu jedoucího kamionu do prudšího stoupání.

Co se týče komfortu na palubě, s ním je to tak 50 na 50. Levné řešení a výroba si totiž vyžádali minimum hlukové izolace a tak při vyšších rychlostech slyšíte naprosto vše, i stříkající vodu v podbězích kol.. Ve městě je v interiéru klid, kdo ale překročí na dálnici rychlostní limit 110 km/h, začne se k němu dostávat svist větru a okolní ruchy, které vás po delším čase začnou pěkně otravovat.

Abych ale jen nekritizoval, nová generace C1 mě naopak potěšila skvělou ovladatelností a reakcemi na volant. Lehká váha a vyšší výkon z něj dělají motokáru a neodpustil sem si ani efektní otočky s ruční brzdou na mokrém rozhlehlém parkovišti.  I přes některé nedostatky prostě z C1 sálá život a zábavnost, která je hlavně pro mladší řidiče drogou. O bezpečnost se pro změnu starají výborně odladěné brzdy s ostrým nástupem, ale přesnou dávkovatelností a nebo šestice airbagů.

Resumé

Závěrečné hodnocení zní tak, že nová generace C1ky je stylovým a hezkým autíčkem, které má také svoje mouchy a proto není určeno pro každého. Ve srovnání například s dříve testovaným Hyundaiem i10 je to však o dost lepší auto a chyby v interiéru zase nejsou zas tak obrovské, abych za to výrobce pohřbíval. Vůz mě překvapivě bavil, s motorem 1.2 Pure Tech je až náramně živý a přitom si neřekne o přílišné množství paliva.

Celkové hodnocení: 80 %