TEST: Hyundai i10 1.0i Family LPG - Malý spořílek

Tou se rozumí nová kombinace zážehového tříválcového motoru společně s pohonem na LPG. Právě tato varianta se stala naším dalším objektem zájmu a přinášíme vám proto dojmy z týdenního testu malého korejského prcka, který se chlubí velmi solidní spotřebou a nízkými provozními náklady. 

Design 

Vylepšený Hyundai i10 jsme mohli vídat už před lety v jeho první generaci, tehdy se jednalo taktéž o velmi roztomile vypadající model  a jeho popularitu nešlo přehlédnout. Hlavní klientelou se stali začínající řidiči a nebo ženská část populace, která se jednoduše nepotřebuje vozit v pětimetrovém SUV. Současná druhá generace se ovšem nepatrně změnila ve všech směrech, kdy na délku narostla o 80 mm, na šířku o 65 mm a na výšku se naopak zmenšila o 40 mm.

Vzhledově si taktéž nový Hyundai i10 nevede vůbec špatně, jeho usměvavá přední maska a světlomety byly do jisté míry zachovány, stejně tak zadní partie, která i přes výrazné změny v designu světlometů a víka kufru, stále budí přátelský dojem. Celkově tedy po stránce designu není malému i10 co vytknout, rozhodně vás neurazí ale nějaké moderní ultra karosářské kreace u něj taktéž nečekejte. 

Interiér a výbava

Hned po usednutí do kabiny nové i10 jsme si všimli větší vzdušnosti a prostornosti, než tomu bylo u předchozí verze. Dle automobilky zde přibylo 40 mm navíc v oblasti kolen a 16 mm prostoru v oblasti ramen, my musíme potvrdit, že tomu opravdu tak je a mezigenerační nárůst je opravdu znát. I přes délku 3,6 metru tak může být nový Hyundai i10 používán i jako menší, druhé rodinné auto. 

Na místě řidiče i spolujezdce jsme se cítili poměrně komfortně, nikde naše nohy netlačily žádné ostré hrany a při své výšce 180 cm mi stále zbývalo dostatek prostoru nad hlavou. Zpracování palubní desky a ovladačů je typicky korejské, o žádnou modernu se nejedná, ale historické ovladače, jaké ještě dnes stále najdeme u některých japonských značek, se zde naštěstí neobjevily. 

Celkově si všechna sedadla zaslouží pochvalu, i na delších trasách se v nich sedí pohodlně, větší měkkost zde není na škodu a na kategorii minivůz si model i10 u nás v průběhu testu vedl velmi dobře. Výhled z vozu je vynikající, užší A-sloupky nepřekáží ve výhledu a i pohled vzad při couvání je dostatečný, což se dalo ovšem tak trochu předpokládat, přeci jenom i10 je stvořena hlavně do městské džungle. Vzadu je místa taktéž dostatek, a to jak v podélném tak i v přímém směru. Bohužel, hodně místa si v takto malém voze muselo někde vzít svou daň, kterou je zavazadelník. Ten nabídne ve svém základním uspořádání pouze 252 litrů. Kdo by snad chtěl z i10ky udělat stěhovák, musí sklopit zadní sedadla, pak se vám už naskytne plocha o objemu 1046 litrů. 

V testované výbavě Family nechybělo nic z podstatných prvků výbavy, nám testovací týden zpříjemňovala manuální klimatizace, kompletní elektrické ovládání všech oken a zrcátek, autorádio s MP3 přehrávačem, o naší bezpečnost se pro změnu starala šestice airbagů. 

Motor a jízdní dovednosti

Námi testovaný Hyundai i10 ukrýval pod svou kapotou 1.0-litrový tříválcový motor s výkonem 66 koní při 5.500 ot./min a točivým momentem 95 Nm. S ním se nám podařilo zrychlit z 0 na 100 Km/h za 15 sekund a maximální rychlost činí vcelku slušných 155 Km/h. Specialitou naší verze ovšem bylo zkombinování s pohonem na LPG, což slibovalo, že v průběhu týdne do nádrže vozu neinvestujeme ani korunu. 

Instalace systému na LPG je čistě tovární záležitostí a tak se není třeba bát rizik, jako je neodborné umístění nádrže, těsnost atd. Plynová nádrž je umístěna pod dnem zavazadelníku, což ovšem znamená, že přijdete o rezervní kolo. Spokojit se tak v případě koupě budete muset jen s opravnou sadou, která vám opraví pneumatiku jen do určitého¨stupně poškození. Jak tomu bývá i u konkurence, po otevření víčka palivové nádrže, na vás čekají dva otvory, jeden menší na plyn, druhý klasický na benzín. Objem nádrže na LPG je zhruba 20 litrů a na jednu nádrž jsme ujeli přesně 240 Km, což není zrovna málo. K tomu se přidává nádrž na benzín s objemem 40 litrů a rázem máte mini vozítko, se kterým se dá na jeden „zátah“ ujet i 700 Km. 

Ostatně spotřeba je tím hlavním, proč jsme si i10 LPG vzali na test. Výrobce slibuje kombinovanou spotřebu 4,7 litru na 100 Km, tu se nám splnit nepodařilo, za týden testování se nám dle propočtů podařilo dosáhnout spotřeby 5 litrů. Ano, čtete správně, dle propočtů, verze na LPG totiž nemá plnohodnotný palubní počítač. S vozem bylo ježděno ze 60 % po dálnici a za vyšší spotřebu může i plné obsazení a tu a tam ostřejší tempo na okresce. Motor se rád nechá vytáčet a od 4 tisíc otáček jsme se dočkali i živějšího zvuku motoru. 

Základní tříválec se nejlépe cítí ve městě, kde se ochotně a rychle dostává do otáček, městem jsme s ním proplouvali svižně a brzdou provozu jsme tedy určitě nebyli.  I řazení je přesné, dráhy padnou přesne do svých pozic a jen občas nás zazlobila zpátečka, která tu a tam „vypadla“.  Malá karoserie a mrštnost pomáhají i na pozemních komunikacích mimo město, kde se dají s i10 hravě krájet zatáčky a na limit vůz dostanete až při opravdu drsném zacházení a krájení zatáček. Kdo by snad přecenil své řidičské dovednosti, toho zastaví stabilizační systém, který je Hyundaiem naladěn na citlivou notu a nedovolí žádné větší nekalosti. Na nerovnostech a dírách se ovšem i10 chová dost neklidně, podvozek až moc odskakuje a do interiéru se k nám hodněkrát dostalo nemilé návštěvy v podobě slušné rány od podvozku.  

Resumé

I druhá generace Hyundaie i10 se stává oblíbeným vozítkem v českých rodinách, dle našeho názoru bychom si ho dovedli představit nejlépe jako vůz pro naší drahou polovičku, popřípadě pro začínající mladé řidiče, kterým i malý i10 s tříválcem dokáže poskytnout slušnou porci zábavy. Celkově je i10 do jisté míry povedeným vozidlem a varianta LPG mu navyšuje kladné body, a to díky nízké spotřebě a velkému dojezdu na obě nádrže.

Druhý pohled - Jan Zýka

Zvenku se mi nová i10 opravdu líbí. Přestože nám do garáže nepřijela s Premium Paketem, který by okouzloval denními LEDkami nebo litými koly, je vnější design jednou z hlavních zbraní malého hyundaie. Oproti předchozí generaci vypadá daleko vyváženěji, solidněji a skoro bych řekl i volkswagenověji než samotný Up! A to platí i o interiéru. Tam, kde posádku kupříkladu v Citigo zamrzí strohost některých řešení a ne vždy dokonalá ergonomie nebo čitelnost přístrojů, překvapí „í-desítka“ designovou i funkční dotažeností. Pravda, volant není teleskopicky nastavitelný a na soubor tlačítek vlevo pod volantem není téměř vidět, ale to jsou asi jediné nevýhody. Bohatě dimenzované sedačky mají plnohodnotné opěrky, skvěle podepírají celá záda a dokážu si v nich představit i delší cestu. Přístrojový štít s velkými číslicemi je dobře čitelný, ovladače s rozměrnými tlačítky logicky uspořádané a řadicí páka našla své útočiště na vyvýšeném místě v blízkosti volantu. Za ergonomii má ode mě nečekaně malý hyundai palec nahoru a koncernoví sourozenci se mají co učit.

Nižší stavba i široký rozchod se podílejí na solidních jízdních vlastnostech. Krátký rozvor je na nerovnostech přirozeně neklidný, tlumení samotné je ale vcelku dobré. Jen na ostrých nerovnostech přenese rány k uším přítomného osazenstva. Bohužel řízení mnoho na přesnosti ani jistotě nepobralo, což je trochu škoda. Vypínatelné ESP, relativně úzké pneumatiky, malé rozměry a jiné než suché silnice totiž mohou znamenat překvapivě zábavné svezení. Stabilizace je jinak nastavena citlivě a zasahuje poměrně brzy.

Pravda, 67 koní a 90 Nm se v kopcovitém terénu rychle zadýchá, na dálnici ale není velkým problémem dosáhnout maximální rychlosti 155 km/h. Za studena tříválec autem nehezky klepe, po zahřátí však zaujme klidným chodem i odhlučněním. Jen ve vyšších otáčkách počítejte s typickým tříválcovým soundtrackem rozzuřeného vysavače.

Kombinace Naturalu s LPG funguje prakticky bez zásahu řidiče. Auto startuje vždy na benzín a teprve po zahřátí dojde k přepnutí pohonných hmot. Výhody zástavby jsou zřejmé – nižší provozní náklady a v kombinaci s benzínovou nádrží i vysoký dojezd. Nevýhod plynoucích z LPG řešení je ale povícero. Samozřejmě nesmíte do podzemních garáží, auto s přestavbou Vás přijde na víc peněz a v případě této konkrétní i10 přijdete o ukazatel spotřeby a dojezdu v palubním počítači, indikaci teploty chladicí kapaliny nebo rezervní kolo. Ale o tom se už zmínil Roman. Další z konkurenčních výhod malého hyundaie je záruka 5 let bez omezení kilometrů.

Celkové hodnocení: 80 %

Základní cena: 229.990 Kč (1.0i, Classic)

Cena testované verze: 269.980 Kč

KLADY

- příjemný design karoserie

- vnitřní prostor a pohodlnost

- jízdní vlastnosti a spotřeba

- výbava

ZÁPORY

- tvrdší a nervozní podvozek

- absence palubního počítače