TEST: Citroën C3 1.4 HDi - Elegance a úspora v jednom

Do naší redakce zavítal na týdenní test malý francouzský automobil, kterým je faceliftovaný Citroën C3 pro rok 2013. Pod jeho kapotou pracovala naftová motorizace o objemu 1.4 HDi s výkonem 75 koní, spolupracující skrze 5. stupňovou manuální převodovku.  

Vzhled

Citroën C3 druhé generace vstoupil do prodeje už před 3 roky, a tak jeho postupný facelift byl již nezbytný. I přesto se tento prcek stále těší velké oblibě hlavně u ženské části populace, a to i přes fakt, že současná konkurence má také co nabídnout. 

Omlazená C3ka se může pyšnit ještě větší porcí elegance a přitažlivosti, než tomu bylo doposud. Tato kombinace ale rozhodně není standardem u každého výrobce, díky čemuž C3 získává cenné body a je mírně napřed oproti konkurenci.

Při pohledu na exteriér námi testovaného vozu, jsem byl nucen vyslovovat snad jen samá slova chvály. Vůz nesl perleťově bílý lak karoserie Nacre a musím uznat, že v kombinaci s chromovanými prvky, jako jsou například chromované kryty zrcátek, kliky dveří či lišta na víku kufru, mu to náramně slušelo. Přední část vozu se vyznačuje novými světlomety, jejichž tvar připomíná „bumerang“. Mezi nimi je umístěno chromované logo výrobce, jež svým protáhnutím do stran zároveň vyplňuje mřížku chladiče. Ve spodní části předního nárazníku si lze všimnout po stranách umístěných LED diod a mlhovek. Záď vozu zdobí zadní světlomety, které mají dravý nádech a oproti první generaci jsou více roztáhnuty do stran. Při pohledu na C3ku z boku, vás díky jeho kulatému tvaru karoserie mohou napadat slova jako „bublina či „brouk“. To však není v žádném případě urážka, vůz je svým stylem výstřední a jsem si jistý, že ani po letech nebude jeho design stále okoukaný. Námi testovaná C3 navíc dostala povedená 16“ litá kola se zimními pneumatikami o rozměrech 195/55 R16.

Interiér a jízdní komfort

Při přesunu do interiéru je k vidění typická francouzská atmosféra. Interiér je u těchto vozů vždy komfortní a vyniká i svou prostorností a vzdušností. Při usednutí mě zaujala hlavně prostorná sedadla, disponující širokým, avšak poněkud více měkkým bočním vedením. I přes to se v sedačkách sedí celkem slušně a také vám rozhodně nehrozí, že by jste ve voze seděli až tzv. „na zemi“. Dalším zajímavým prvkem je tříramenný volant se zploštělou spodní částí a chromovaným logem výrobce. Volant i přes zvyk dnešních automobilek nedisponuje ani jediným tlačítkem, takže veškeré ovládací prvky si našly své místo na páčkách pod volantem, což se mně osobně líbí. Na levé straně pod volantem tak najdeme jak ovladače blikačů a světel, tak i ovládání tempomatu. Na pravé straně pro změnu nalezneme vše pro ovládání audia a stěračů. Palubní deska s analogovými ukazateli je pokryta měkčenými materiály a i při jízdě po velkých nerovnostech se neozývá žádné vrzání či skřípání.

Středový panel, na kterém je přítomný displej palubního počítače a trojice otočných ovladačů klimatizace, je zabalen do leskle černého plastu, jenž má za úkol poskytnout posádce co největší dojem luxusu. Tento lesklý plast je přítomný i na madlech dveří a na orámování řadící páky. I přes dojem luxusu má však tento „doplněk“ jednu velkou nevýhodu, kterou je to, že je na něm vidět každé smítko prachu a otisk prstu. Mít malý čistící ubrousek v boční kapse u dveří, by proto možná nebylo od věci.

Námi testovaný Citroën C3 byl ve střední výbavě Tendance, u které překvapivě chybí některé podstatné prvky výbavy, jenž bych zde bral jako samozřejmost. Tak například ve výbavě chybí loketní opěrka nebo typické osvětlení ve slunečních clonách. Ovšem na druhou stranu, v této výbavě naleznete velké množství prvků, jako je kompletní elektrické ovládání oken a zrcátek, manuální klimatizace, tempomat, hudební vstup AUX, šestice airbagů nebo zadní parkovací senzor, který častokrát zabránil kolizi při městském parkování v Praze. 

Co se týče jízdního komfortu, tak ten je u tohoto malého francouze na přijatelné úrovni. Nejvíce si jízdu užije řidič se spolujezdcem, protože přední sedačky vynikají dobrým tvarováním, jsou příjemně měkké a místa pro kolena je zde dostatek. To vzadu je to už o něco horší.  Místa pro kolena je o poznání méně, a tak je zde vhodné vozit především jen osoby menšího vzrůstu. Po stránce místa nad hlavou je na tom C3 též velmi dobře. Při mé výšce 182 cm mi stále zbyla 8 cm rezerva, za což uděluji Citroënu pochvalu. Velikost kufru činí v základu slušných 300 litrů, což je na chlup stejně, jako nabízí tuzemská Škoda Fabia II. generace. 

Motorizace a jízda

Již v úvodu jsem naznačil, pod kapotou testovaného Citroëna pracovala naftová motorizace 1.4 HDi, která disponuje výkonem 75 koní a točivým momentem 160 Nm. To vše při hmotnosti 1070 kg dělá z tohoto vozu vcelku rychlý a přitom úsporný automobil.

Naftové motorizace HDi jsou známé tím, že jejich spotřeba je opravdu více jak skvělá, což platí i u naší testované verze. Za dobu testování jsem se snažil s vozem střídat různé styly jízdy, takže stranou nezůstala jak sportovnější jízda na dálnici, tak i tzv. Eko Run, při níž jsem se snažil vůz opravdu šetřit. Výsledkem mi bylo, že při opravdu sportovní jízdě si C3 1.4 HDi řekne klidně o 9 litrů na 100 Km, naopak při klidném tempu a včasném řazení v nízkých otáčkách  (vůz je vybaven indikátorem včasného řazení) jsem se dostal na průměrnou spotřebu čítající 4,6 litru na 100 Km. Při faktu, že vůz má palivovou nádrž o objemu 48 litrů, je tak teoreticky možný dojezd až okolo hranice 1000 Km, což je velmi slušná hodnota, která spoustu potenciálních zájemců v dnešní době přesvědčí o případné koupi. 

Po stránce jízdních vlastností se malý Citroën C3 chová tak nějak průměrně. Řízení je komunikativní a elektrický posilovač je nastaven na optimální účinek s ohledem na pohyb hlavně ve městech. Podvozek C3ky je příjemně měkký, ale větší výmoly na silnici někdy žehlí s velkými rezervami. V zatáčkách jsou náklony karoserie na přijatelné úrovni a vůz drží pevně svou stopu. Takovou malou chybkou je nedostatečné odhlučnění vozu, kdy jízdu po horším povrchu opravdu „slyšíte“, svůj podíl však na tom měly i zimní pneumatiky.

Celkově všechny zmíněné nedostatky jsou ale zcela prominutelné, a to hlavně s ohledem na fakt, že se nejedná o žádný dálniční expres, nýbrž o automobil do města, popřípadě na středně dlouhé jízdy po okreskách. 

Resumé

Po dobu testovacího týdne jsem si faceliftovanou C3ku velice oblíbil. Jedná se o povedený malý vůz, který není přecpán zbytečnou elektronikou, je v něm poměrně dost místa a nabízí solidní bezpečnost. Navíc, při zvolení naftové verze, se vám malý francouz odmění nízkými provozními náklady, které jsou zvláště v dnešní době cenným kritériem při výběru nového automobilu. Pokud bych měl vůz srovnat například se Škodou Fabia současné druhé generace, Citroën C3 jí v mnoha ohledech překonává. Na závěr je vhodné dodat, že Citroën C3 1.4 HDi pro modelový rok 2013 je jako stvořený hlavně pro toho, kdo touží po skvěle fungujícím, elegantním a přitom úsporném malém automobilu.

Druhý pohled -  Jan Zýka

S druhou generací Citroënu C3 jsem jezdil už v polovině roku 2010, tedy krátce po uvedení na český trh. Tehdy šlo o vrcholnou výbavu Exclusive s dieselovou „jedna šestkou“ pod kapotou. Auto mě zaujalo svým stylem a odvahou vystoupit z davu, méně pak odvážnou cenovkou atakují 460 tisíc korun. O to více jsem byl zvědavý na faceliftovanou C3 v lidovější verzi bez panoramatického čelního skla Zenith, automatické klimatizace a dalších pro nenáročného smrtelníka postradatelných vychytávek. Přestože mám u malých aut raději hravé barevné odstíny, uznávám, že bílá perleť doplněná chromovanými kryty zrcátek dodala zpět něco ztraceného francouzského šarmu. Uvnitř jsem si všiml pozměněné grafiky přístrojové štítu, jinak se zdá být vše při starém a modernější konkurence je na to lépe materiály i zpracováním. Nabízené rádio má nejlepší léta dávno za sebou, stejně jako ovládání tempomatu a audia páčkami pod volantem. Ale osobně nejsem kritikem, i při zatáčení jsou stále na svém místě a zorientuji se v nich i po paměti lépe než u přetlačítkovaných volantů některých konkurentů.

Základní naftové srdce o výkonu 50 kW je dostatečné a díky točivému momentu vhodné zejména pro pohyb po městě, při potřebě předjetí ve vyšších rychlostech nebo kopcovitém terénu bych koníky či newtonmetry navíc uvítal. Starší koncepce pohonné jednotky se projevuje hlučností pod zátěží i při běžné jízdě a motor je slyšet více než u objemnější šestnáctistovky. Pozitivem je spotřeba, několik desítek kilometrů převážně městského provozu jsem zakončil s průměrem 4,9 l/100 km. V džungli výmolů a vystouplých nebo propadlých kanálů jsem s povděkem kvitoval komfortní podvozek, který se ale jízdou po klikatých a rozbitých cestách za městem nechá vcelku rychle znejistět. I proto se mi zdá ceníková cena 342 tisíc poněkud sebevědomá. Se započtením akčních slev se ale můžete dostat i o 80 tisíc níž. Přesto bych osobně dal přednost benzínovému tříválci 1.2 VTi. Je výkonnější, jen o papírových 0,7 litru méně úsporný a auto B segmentu jen málokdy najezdí tolik kilometrů, aby byl čtyřicetitisícový příplatek za naftu ekonomicky obhajitelný. Snad jen při každodenním dojíždění po dálnici. Nepočítaje kostlivce ve skříni v podobě hrozby pozdější či (v případě městského provozu) spíše dřívější výměny filtru pevných částic.

Celkové hodnocení: 80%

Základní cena vozu: 189 900 Kč (verze 1.0 VTi 68 Attraction) 

Cena námi testované verze vč. akční slevy: 259 900 Kč

Klady:

- spotřeba

- bezpečnost

- vzhled

- prostornost

- výbava

Zápory:

- lesklý plast na středovém panelu

- absence systému ESP

- podvozek