Počátkem března jsem si připadal jako schizofrenik. Coby obyvatel téhle země jsem si přál, aby už konečně přišlo jaro, jako zapálený řidič naopak sledoval oblohu doufaje, že alespoň na chvilku vyzkouším na sněhu opěvovanou subarovskou symetriku. Jak to nakonec dopadlo?
EXTERIÉR
Odlišností od standardní Imprezy odhalí i nezkušené oko celou řadu. Pryč jsou doby, kdy byly šedé plasty výsadou těch úplně nejlevnějších modelů aut a za lakované nárazníky se připlácelo. Trend dnešní doby je naprosto opačný a sáhnout hlouběji do kapsy musí každý, kdo se chce stát pseudodobrodruhem a alespoň na první dobrou působit dojmem větrem ošlehaného muže s mozoly na rukou. Ano, pseudodobrodruh, to je to správné slovo, které celkem přesně vystihuje většinu moderních oplastovaných rádoby terénních nesmyslů typu Fabia Scout.
Asi nejpodstatnější změnou u Imprezy XV jsou rozšířené lemy blatníků, na něž navazují černé nástavce prahů a spodní části obou nárazníků s náznakem difuzorů. Pak tu máme přepracovanou čelní masku s větším počtem horizontálních lemů po vzoru Outbacka a Forestera a jakýsi uměle naordinovaný nástavec nad zadním oknem. A pokud byste i po tom všem nepoznali, že jde o Imprezu XV, hlásá tuto skutečnost nalepená fólie při spodním okraji dveří, která slouží i coby ochrana od odletujících šutříků.
INTERIÉR
Subaru znalého motoristu útroby Imprezy nepřekvapí. Vyznačují se tvrdými a co je horší i léty profláknutými lesklými plasty. Ne, nejsou vyloženě špatné, ale konkurence je dnes zkrátka daleko vpředu. Testovaný vůz navíc dostává co proto, jelikož v jindy celkem bytelném interiéru po přejezdu nerovností povrzávalo a ozývaly se z různých míst pazvuky. Pokud jde o výbavu, najdete tu jen to nejnutnější, byť inovované audio s bluetooth handsfree a ovládáním na volantu rozhodně potěší a svým zvukem se konečně vytáhlo z podprůměru. Spárování mobilu je ale běh na dlouhou trať, nebo ještě lépe vytrvalostní maratón. Kvůli zaplněné paměti navíc nebylo možné nové zařízení připojit a muselo přijít na řadu mazání, kde už by se zamyslel i Sherlock Holmes. Nakonec jsem se poníženě chytil až díky heslu „Když selžou všechny pokusy, je načase přečíst si návod“.
Sedadla z modelu WRX nejen dobře vypadají, ale skýtají i slušný komfort a oporu zad, i když boční vedení hlavně v oblasti ramenou by mohlo být o chlup výraznější. Pozice za volantem bude jen těžko v téhle třídě hledat konkurenci, pakliže ale chcete sedět blízko volantu, vadí pravému kolenu klenutý tvar palubní desky. Ovládání všech prvků je jednoduché a intuitivní, tradičním kostlivcem ve skříni zůstává jen kolíček přepínání palubního počítače. Kdyby se někdo v Subaru rozhodl změnit jeho umístění alespoň k levému okraji otáčkoměru, kde by byl mnohem lépe po ruce, nezlobil bych se. Zaplaťpánbůh za ty dary tu zatím najdeme i klasickou páku ruční brzdy a modleme se společně, aby zůstala na svém místě i v nové generaci, která se představí už příští týden.
V pětimístném uspořádání je v kufru Imprezy XV pro zavazadla nachystáno rovných 300 litrů. Na tomto místě obvykle používám příměr s domácí Fabií, která je na tom nachlup stejně. Na zástavbu složitý pohon všech kol si zkrátka právě tady vybírá své úroky. Sklopením zadních opěradel vznikne rovná podlaha. Pod ní bohužel nenajdeme rezervní kolo, ale jen a pouze jedněmi milovanou a druhými zatracovanou sadu s kompresorem.
MOTOR A SPOTŘEBA
Ano, já vím, už zase naftový boxer. V redakci jsme jej zkoušeli už čtyřikrát a Impreza XV zakulatila naše zkušenosti na rovnou pětku. Vynechejme proto tentokrát ty otřepané technické fráze, jako že jde o první diesel s protiběžnými písty na světě, a soustřeďme se výhradně na uživatelskou přívětivost. 110 kW není na auto nižší střední třídy vůbec špatné číslo, což se do puntíku potvrzuje i v praxi. Motor se sbírá možná o něco výš než u obdobných konkurenčních dieselů, ale zase se rád roztočí. Kolem 1800 otáček razantně ale plynule zatáhne a díky ploché momentové křivce nepoleví až někam nad čtyřtisícovou hranici. Reakce na přidání plynu jsou velmi rychlé a turboefekt téměř nepoznáte. Paráda. Stovku pokoří „iksvéčko“ za rovných 9 sekund, tedy o 0,4 sekundy pomaleji než neoplastovaná verze. Při teplotách kolem 5 stupňů se ale motor zahřál až po nějakých sedmi osmi kilometrech a stejně tak vytopit interiér mu chvíli trvalo.
Pokud jde o spotřebu, v pohodě jsme se na zimním obutí vešli do sedmi litrů. S trochou snahy pojedete lehce nad šest a plynulou jízdou mimo město se dostanete i na pět a půl. Ani když budete jezdit „full gas“, nepřekročíte devítilitrovou metu. My jsme po týdenním střídání svižných i úsporných pasáží skončili s průměrem 6,6 l/100 km.
JÍZDNÍ VLASTNOSTI
Největším lákadlem Imprezy jsou tradičně jízdní vlastnosti, což beze zbytku platí i u „iksvéčka“. Přestože sněhu jsem se nakonec nedočkal, poctivé symetrické pohonné ústrojí s nediskriminačním rozdělením výkonu 50:50 mezi obě nápravy, nízké těžiště, přirozeně dávkovatelné brzdy, dobře poskládaná převodovka a přesné řízení dokážou i tak dohromady namíchat adrenalinový a hlavně návykový koktejl. Ovládání Imprezy vám brzy přejde do krve a naučíte-li se využívat jejích předností, například jízdu pod plným plynem z utažených zákrut, budete se neskutečně bavit. Tak moc, že budete nevědomky jezdit rychleji než dosud a po přesednutí do vozů běžné konfekce vám tahle „Confidence in Motion“ bude chybět. Pohodu na palubě kazí jen horší odhlučnění podvozku a podběhů.
Jenže tohle všechno dovede i obyčejná Impreza, tak v čem tkví kouzlo XV verze? Bohužel téměř v ničem. Světlá výška totiž zůstala kvůli splnění emisního limitu EURO 5 na standardních 15 cm, takže mimo zpevněné silnice neumí o nic víc než Impreza neoplastovaná. Jedinou výhodou jsou právě ochranné plasty pod prahy a kolem podběhů a pak také polep na dveřích jako ochrana laku před kamínky. Na podvozku pak byly lehce přitvrzeny stabilizátory a použity tužší tlumiče.
VERDIKT
Celý týden strávený za volantem Imprezy XV jsem se snažil přijít na její cílovou skupinu. A za celý týden jsem na ni nepřišel. Ne, že by byla Impreza špatné auto, právě naopak. Když pomineme nepříliš útulný interiér, ve kterém se nezabydlíte tak snadno jako u evropské, ale i některé asijské konkurence, máme tu čest se skvěle ovladatelným vozem s velmi poddajným, ale přitom jistým a předvídatelným podvozkem. Jenže XV varianta bez zvětšené světlé výšky nedává smysl. Gilotinou ale není, stejně jako v případě nedávno testovaného Forestera 2.5X, auto jako takové, nýbrž na hlavu postavená „eko“ byrokracie Bruselu. Takhle vám nezbude nic jiného, než na Imprezu XV pohlížet jako na stylovku na běžné silnice, nebo si připlatit a objednat třeba zrovna Forestera.
