Toyota Avensis 2,0 D-4D SDN

Může se ale pochlubit vůbec nejlepším výsledkem cash testu ve své třídě. Během redakčního testu sedanu s dieselovým motorem jsme zjišťovali, zda má i další přednosti či nějaké pihy na kráse.

Druhá generace Toyoty Avensis nese prvky, které jsou povědomé už z jiných aktuálních modelů této japonské automobilky. V Toyotě tomu říkají Toyota DNA a praktickým výsledkem tohoto rodokmenu je fakt, že po usednutí do vozu se hned cítíte příjemně. Přístrojový štít je podobný tomu z corolly, ale například středová konzole je řešena ještě o něco lépe a přehledněji. Narozdíl od corolly je podsvícení Optitronových přístrojů a středové konzole v jedné barvě, v případě avensisu v jantarově žlutooranžové. Velmi praktický je display palubního počítače, který je umístěn v malé kapličce uprostřed palubní desky a dokáže zobrazovat dva měřené údaje najednou. Přepínat je pak můžete tlačítky přímo pod displayem nebo zjednodušeně na volantu. Ten je kůží potažený volant, stejně tak i hlavice řadící páky a dekorace z v imitaci karbonu dávají vnitřku vozu šmrnc. Příjemná je i duální klimatizace.

Interiér avensisu však je nejen útulný a prostorný, ale také velmi bezpečný. O ochranu posádky se stará celkem 9 airbagů, přičemž jedním z nich je unikátní kolenní airbag. Ten je standardní součástí všech stupňů výbavy. O bezpečnosti vozu nevypovídá jen test EuroNCAP, kde Avensis dosáhl na pět hvězdiček a 34 bodů z celkových 36 možných, ale už pouhý pohled na karosérii avensisu. Mohutný ponton a na dnešní dobu možná nezvykle mnoho oblin, to jsou základní charakteristické znaky. Ty ovšem navozují pocit solidnosti.

Avensis si na nedostatek soupeřů ve třídě rozhodně stěžovat nemůže. Co do objemu zavazadlového prostoru ale představuje naprostou špičku. 520 litrů jako Toyota nenabízí ani Opel Vectra ani VW Passat ani Ford Mondeo nebo další dva „japonci“ Mazda 6 a Honda Accord. A to je pod ním v Avensisu uložena plnohodnotná rezerva! Výhodou zavazadlového prostoru je kromě objemu také poměrně nízko položená hrana, mínusem pak jednoduché uchycení víka, které už je dnes spíše nepraktickým přežitkem. Pantograf by avensisu rozhodně slušel.

Testovaný vůz byl poháněn dvoulitrovým vznětovým čtyřválcem D-4D common-rail s výkonem 81 kW a točivým momentem 250 N.m. To je ovšem ve třídě pouze průměr. Motory konkurentů dokáží ze stejného objemu vydolovat sto třicet i více koní a točivé momenty přes 300 newtonmetrů. Tady by tedy měli u Toyoty popřemýšlet o nějakém nástupci či další generaci.

Avensis ale není auto, které by svádělo ke sportovním hrátkám, důraz klade především na pohodlí posádky. V tomto směru mu pak i s testovaným dieselovým motorem může poskytnout velmi příjemné a celkem rychlé svezení. Na vyloženě dravou jízdu v zatáčkách je ale podvozek přece jen měkký. To ale ani není parketa, se kterou by se počítalo pro novou generaci avensisu počítalo. Toyota Avensis je totiž auto pro řidiče, který ví, co od něho přesně chce. V tomto případě by to měl být pohodlný, vysoce bezpečný automobil s vynikajícím dílenským zpracováním, jehož image je podpořena úspěchy předchůdců a dalších modelů značky v průzkumech spokojenosti zákazníků. Za vynaložené prostředky pak toho nabídne od všeho měrou vrchovatou. Škoda jen, že těch prostředků musí být nepatrně více než u jejich konkurentů… Foto: Toyota