TEST: Citroën C3 Picasso 1.6 HDi – Made in Slovakia

Pokud nepatříte mezi zarputilé šachisty, po přečtení názvu „C3“ se vám zřejmě vybaví už postarší zakulacené buclaté malé auto, které dnes oslní jen málokoho. A jestliže nepatříte mezi pracovníky galerie výtvarných umění, po přečtení slova „Picasso“ se vám vybaví designově odvážné Citroëny s velkorysým vnitřním prostorem, kterými nás výrobce s dvojitým šípem poslední léta zásobuje jak pan Karfík. Jak ale funguje dohromady spojení C3 + Picasso? Má vůbec smysl na základě B-segmentu tvořit MPV?

EXTERIÉR

Zvenku Picasso určitě nepřehlédnete a chcete-li se schovat v davu, tak si v téhle třídě kupte cokoliv, jen ne Citroëna. Na první pohled sice trnavský Citroën vypadá jako připosražená krabice na kolečkách, která se ocitla v místě nehody čyř nákladních aut a to přímo uprostřed mezi nimi. Ale jak jinak postavit prostorné rodinné auto na ploše 7 m2, že?

Díky mohutnému předku a do šířky roztáhlým světlometům se ale tyto disproporce daří úspěsně maskovat. Ještě více to pak platí o choulostivých zadních partiích (ženy by mohly vyprávět). Tady zafungoval jak zčásti černě lakovaný nárazník, tak hlavně tmavé orámování koncových svítilen, které tvoří zdání jednolitého celku se zadním oknem a záď opticky rozšiřují. Nepřehlédnutelným faktem Picassa je obrovská prosklená plocha, jíž hraje do karet i tenký zatmavený A sloupek tvořící zdání oblého čelního skla. Jedna moje známá dokonce auto při prvním pohledu komentovala slovy: „Dyť je to jak vitrína“. S vysokým a úzkým sklem souvisí i jeden neduh – krátké stěrače. Zvlášť nadprůměrně vysocí lidé by uvítali o pár centimetrů vyšší dosah. To by si ale nejspíš vyžádalo změnu jejich konstrukce na protiběžné po vzoru větší C4.

Designéři si zkrátka vyhráli s každým detailem a neponechali nic náhodě. Za pozornost stojí třeba komplikovaná grafika předních světlometů. Karoserii navíc zdobí řada chromovaných doplňků, které šikovně spojují retro design s moderním funky stylem. Takže nudná krabice na kolečkách? Ani omylem!

INTERIÉR

S krabicoidním tvarem souvisí nadprůměrně prostorný interiér. A to jak fakticky, tak díky bohatému prosklení i pocitově. Samozřejmě v letních vedrech už to tak příjemné není, ale klimatizace se s tímhle skleníkem pere statečně. Design interiéru ve vás probudí stejné emoce jako exteriér. Obliny, obliny a zase obliny vyšperkované kovovými rámečky kolem výdechů ventilace opět vzbudí směs pocitů retro a moderny. 

Je až s podivem, kolik místa pro cestující lze vytěžit z podvozkové platformy Peugeotu 207, na které konstruktéři C3 Picasso postavili. Díky posuvným i polohovatelným zadním sedadlům děleným v poměru 40:60 nebude mít s místem problémy ani čtveřice dospělých cestujících. Že jste v malém autě poznáte snad jen podle menší šířky. Naopak nad hlavami je místa až až. V seznamu příplatkové výbavy totiž najdeme i panoramatickou střechu, která jinak ubere asi 6 cm. Přední sedačky jsou pohodlné a k dokonalosti chyběla jen loketní opěrka. Bohužel sedadla naprosto propadla v nezávislých testech euro NCAP, kdy za tzv. whisplash náraz zezadu obdržela nelichotivý výsledek 0,3 bodu a nejhorší možné hodnocení „Poor“, přičemž ve dvou ze tří testovacích nárazů odjelo Picasso s nulovým kontem. Hůře dopadl už jen Peugeot 308CC, Suzuki Splash a Daihatsu Terios.

Výtečný je naopak tříramenný volant obšitý kůží. Má skvělý tvar i příjemně silný věnec a ihned po nasednutí dokonale padne do rukou. Stejně tak řadicí páka je umístěna výš, než bývá obvyklé a je tak skvěle po ruce. Odkládacích přihrádek je na první pohled dostatek, při blížším zkoumání ale zjistíte, že spousta z nich není zrovna nejpraktičtějších a většinu věcí budete stejně strkat do prostoru pod rádiem. V rádoby užitečných vaničkách v palubní desce vám mobil, klíče či brýle vydrží nejdéle do první zatáčky. Možná by pro příště pomohl protiskluzový povrch. Při osahávání všemožných plastů nás překvapil utržený kryt předního A sloupku. Těžko říct, zda se uvolnil sám, nebo jen některý z novinářů před námi zkoušel, co (ne)vydrží.

Zavazadlový prostor má objem solidních 385 – 500 litrů (podle polohy zadní lavice) a díky prostorově nenáročné zadní nápravě můžete k dobru přičíst dalších několik litrů pod dvojitou podlahou stejného půdorysu. Sklopením zadních sedadel se pak dostanete až na 1506 litrů s rovnou podlahou o délce 167 cm. Aktivní mladí lidé, na které C3 Picasso míří, si mohou připlatit rozumných 6.000 Kč za paket Cestování, který kromě „tajných“ přihrádek v podlaze před zadními sedadly, otvoru na lyže v zadním opěradle a dalších vychytávek nabídne i sklopné opěradlo spolujezdce, takže se jinak logisticky náročné převážení dlouhých předmětů stane hračkou.

MOTOR A SPOTŘEBA

Pohon našeho Picassa obstarávala vznětová šestnáctistovka v koncernu PSA známá pod označením 1.6 HDi. Přesněji řečeno její slabší verze o výkonu 66 kW (90 k). Je škoda, že se český importér nerozhodl i pro dovoz 80 kW varianty. Komu je 66 málo, musí pro ni třeba na Slovensko. Ale zpět k testovanému autu. 90 k je na nenaložené auto tak akorát, při obsazení více osobami a pár věcmi v kufru už to není tak slavné a Picassu začíná docházet dech. Motor samotný je příjemně kultivovaný, že za principem jeho fungování stojí pan Diesel, ale přesto nepřeslechnete. Táhne solidně už od nízkých otáček, takže můžete bez obav řadit dřív než u jiných podobných aut. Točivý moment 215 Nm totiž vrcholí už v 1750 otáčkách.

Za to se vám odmění i královskou spotřebou. Když mi po ujetí zhruba 250 testovacích (a tudíž nijak důchodcovských) kilometrů ukazoval palivoměr ještě 3/4 z padesátilitrové nádrže, začínal jsem věřit, že skutečnost bude od papírové kombinované spotřeby 4,7 litru vzdálená méně, než by se mohlo zdát. S lehkou nohou opravdu není problém jet za méně než 5 litrů a když se chvílemi objeví na displeji údaje začínající trojkou, budete nevěřícně kroutit hlavou.

S Picassem jsem v obsazení jednou osobou absolvoval 70 km okruh takzvaně „na spotřebu“ zahrnující i průjezd okrajových částí Prahy včetně jedné asi pětiminutové kolony. Ukazatel spotřeby se na konci zastavil na pohádkové hodnotě 3,8 l/100 km! Ale to je extrém, do kterého se dostane málokdo málokdy. Při běžné jízdě bez sebeovládání počítejte s apetitem mezi 5 a 6 litry. A v těchto mezích se budete pohybovat i na dálnici. Při rychlosti 130 km/h žádá auto za své služby něco málo přes 6 litrů a motor točí cca. 2800 otáček. Zpomalením na 110 km/h spadne spotřeba asi o litr níže a otáčky na 2500.

JÍZDNÍ VLASTNOSTI

Daní za velký zavazadelník o pravidelném tvaru a dvojité podlaze je jednoduchá zadní náprava, jejíž nedostatky odhalíte už po pár kilometrech. Na rozbitých silnicích má tendenci odskakovat a příliš jistoty za volantem vám rozhodně nedodá. Přestože je odpružení naladěno francouzsky na komfort, utlumení podvozku není úplně přesvědčivé a zejména na krátkých příčných nerovnostech přenáší skutečně nepříjemné tupé rázy až k uším posádky. Až jsem se párkrát vylekal a divil se, že jsou všechna čtyři kola na svém místě.

Nepřítelem svižné jízdy je také doslova tragické řazení. Řadicí páka je sice příjemně při ruce, ale tím všechna pozitiva končí. Její dráhy jsou dlouhé jak týden před výplatou, vůle v kulise obrovské a přesností zůstala někde na konci minulého století. Dokonce i řazení v devět let starém Berlingu je proti Picassu procházka růžovým sadem. Řečeno slovy klasika: „Tudy ne, přátelé!“ Rovněž brzdy jsou poněkud přeposilované a plynulé zastavení vyžaduje hlavně zpočátku od řidiče více pozornosti, než by bylo zdrávo.

Naproti tomu řízení je poměrně přesné, byť elektrický posilovač by mohl hlavně v malých rychlostech klást větší odpor. Jestliže ale nepatříte k řidičům závodníkům a vrcholem svižné jízdy je pro vás předjíždění zemědělských strojů, najdete v „cé trojce“ zalíbení. Skutečně, pokud auto neženete blízko limitům a pochopíte jeho zaměření na pohodlné cestování oproštěné od řidičské vášně, najdete v něm zalíbení.

ZÁVĚR

Celkově mě C3 Picasso příjemně překvapilo a je jasným důkazem, že u Citroënu umí bez větších kompromisů postavit prostorné auto na jakékoliv platformě. A že honba za co největším součtem vnitřních rozměrů nemusí znamenat auto nudné na pohled budiž potvrzením, že se ve Francii této role zhostili se ctí sobě vlastní. O to víc ale zamrzí méně jistý podvozek na rozbitých cestách a katastrofální řazení. Naopak výtečný je motor. Neoplývá sice kdovíjakou dynamikou, ale zato je kultivovaný a navzdory vyšší karoserii i příkladně úsporný. Bohužel rozhodnutí importéra dovážet naftovou verzi jen pro vyšší stupeň výbavy SX znamená, že nejlevnější vznětové Picasso seženete momentálně za 415 tisíc korun. A to je částka na hony vzdálená nejnižší propagované ceně "již od" na hranici 300 tisíc.

Zobrazit fotogalerii (40 fotografií)