Donedávna šlo o modely Peugeot 206 a 206 SW, které přímo konkurovaly první verzi Fabie a Fabie Combi, nicméně vloni přišly na trh inovované modely Peugeot 207 a 207 SW, a ty mají za úkol soupeřit s novou generací Fabie i Fabie Combi.
My jsme získali k testu právě vrcholnou verzi nového kombi Peugeot 207 SW, tedy s výbavou Premium, pod kapotou pak bilo nejsilnější srdce z nabídky - benzinový čtyřválec o zdvihovém objemu 1.6 litru, se šestnácti ventily v hlavě válců, výkonem 88 kW/120 koní a maximálním točivým momentem 160 Nm. Motor byl spřažen s pětistupňovou manuální převodovkou; v nabídce je také model se čtyřstupňovým automatem.
Kompletní nabídka Peugeotu 207 SW zahrnuje 3 stupně výbavy - Urban, Trendy a Premium. Základní Urban je nabízen pouze s nejslabšími motory - benzinovou osmiventilovou jedna-čtyřkou s výkonem 54 kW/75 koní, a dieselovým čtyřválcem 1.6 HDI o výkonu 90 koní. Cena začíná na necelých 330 tisících korun a zahrnuje dva airbagy, ABS, posilovač řízení, plechová kola o průměru 15 palců, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, elektrické ovládání předních oken a sklopné zadní sedadlo.
Pro střední úroveň výbavy Trendy jsou nabízeny všechny motory, s výjimkou základní benzinové jedna-čtverky (ta je k dispozici pouze pro základní výbavu Urban). V nabídce motorů tak figuruje šestnáctiventilová jedna-čtverka s výkonem 70 kW/95 koní, naše šestnáctiventilové jedna-šestka s výkonem 88 kW/120 koní a dva diesely HDI - oba o objemu 1.6 litru, slabší s výkonem 66 kW/90 koní, silnější, osazený filtrem pevných částic DPF, s výkonem 80 kW/110 koní. Mimochodem, tento motor jsme vyzkoušeli v nedávno testovaném Peugeotu 308.
Všechny uvedené motory jsou nabízeny s pětistupňovou manuální převodovkou; pokud toužíte po převodovce automatické, nemáte na výběr a musíte zvolit jediný motor, který s ní lze kombinovat - je to nejsilnější motor 1.6 16v VTi s výkonem 120 koní. Výbava Trendy navíc proti výbavě Urban přináší přední mlhovky, elektricky nastavitelná a vyhřívaná zpětná zrcátka, palubní počítač, výškově nastavitelná přední sedadla a výškově i osově nastavitelné přední opěrky hlavy, rádio s CD přehrávačem a ovládáním u volantu, přístrojovou desku se čtyřmi ciferníky a světlým podkladem, kliky dveří lakované v barvě vozu a palubní desku z měkčeného plastu.
Nejvyšší výbava Premium je k dispozici pouze s vrcholnými motory, tedy benzinovou jedna-šestkou s výkonem 120 koní a dieselem 1.6 HDI DPF o výkonu 110 koní. Oba motory jsou u výbavy premium k dispozici pouze s pětistupňovým manuálem, automat je vyhrazen jen výbavě Trendy. Výbava Premium proti Trendy přináší litá kola o průměru 16 palců, manuální klimatizaci, rádio schopné přehrávat formát MP3, bodový displej s více informacemi, přístrojovou desku s pěti ciferníky a světlým podkladem, sportovní kožený volant a sportovní přední sedadla, sportovní přední nárazník s mlhovkami v chromovaných pouzdrech, sekvenční ovládání předních oken, osvětlená zrcátka ve slunečních clonách, chromovanou mřížku vstupu vzduchu, chromované střešní ližiny, hliníkovou dekoraci prahu zavazadlového prostoru, ochranné boční lišty lakované v barvě vozu, prosklenou střechu Cielo s elektrickou clonou a samostatně otevíratelné okno pátých dveří. Za to vše zaplatíte v případě benzinového motoru 480 tisíc korun.
Námi testovaný vůz navíc dostal do výbavy hlavové a boční airbagy, indikaci nezapnutí bezpečnostních pásů, elektricky ovládaná zadní okna, dvouzónovou automatickou klimatizaci, akustické a atermické čelní sklo, automatické stěrače, osvěžovač vzduchu a metalický lak, a jeho cena se tak vyšplhala na nemalých 530 tisíc korun.
Ptáte se, jak působí malý vůz s karoserií kombi za tuto cenu? Inu, velmi noblesně! Peugeot opravdu umí, a jeho nové modely jsou vskutku designové skvosty. Opět jsem byl vnějšími tvary, podobně jako při testu modelu 308, doslova uchvácen. Především přední část vozu při pohledu zepředu i zboku působí robustně, důstojně, ale přitom i ladně a sportovně. Překrásné jsou světlomety, zasahující do rohů karoserie, vtipné je umístění bočních blikačů do úchytů vnějších zpětných zrcátek. Spolu s chromováním mlhovek a střešních ližin a litými koly působí celek opravdu vyváženě a přitažlivě. Zajímavým prvkem je rovněž děrované překrytí zadních blikačů. Za design se však platí, a tak je z vozu špatný výhled vzad - to proto, že vizuálně hezké řešení C sloupku s sebou nese minimální výhled z vozu dozadu do stran.
Stejně uhlazený je design interiéru - sportovní přední sedadla jsou povedená a nabízejí optimální délku i tvrdost sedáku i dobré boční vedení. Zajímavý je design přístrojové desky, která je z měkčeného plastu a tedy na pohmat příjemná. Trošku v kontrastu s tím působí zadní lavice, která naopak jakékoliv boční vedení postrádá, ale má to svou výhodu - do vozu díky tomu lze umístit tři dětské sedačky, což obvykle kvůli anatomickému tvarování zadní lavice u vozů konkurence možné nebývá. Ovšem pohodlí pro dospělé pasažéry to nepřináší, takže pokud by ve voze měli často cestovat především dospělí cestující, pak je to řešení nevhodné.
Podobnou výhradu mám i k místu na zadních sedačkách. Ač nejsem vysoký, pokud jsem si pohodlně nastavil přední sedadlo, dítě v zadní dětské sedačce mi kopalo do opěradla předního sedadla. A sám jsem si za sebe sedl s pocitem, že bych delší jízdu sice přežil, ale rozhodně ne v pohodlí. Při představě, že bych měřil přes 180cm si pak již nedokážu cestování čtyř, neřku-li pěti dospělých cestujících, vůbec představit.
Rovněž řešení středového tunelu nebylo zajímavé, chyběla středová opěrka, kterou bych u nejvyšší výbavy očekával, a samotná konzola byla nízká, pouze s dvěma držáky na nápoje. Na konzole bylo však ještě jedno důležité tlačítko - to, které ovládá kryt prosklené střechy. Ta je působivým prvkem, při zatažení krytu a plném odkryti skla je ve voze rázem plno světla, a cestující vzadu mají výhled na nebe nad sebou - zvláště pro děti při delších jízdách k nezaplacení!
Zavazadlový prostor má v základní konfiguraci objem 428 litrů. To je hodnota, která může soupeřit se Škodou Fabia Combi první generace, přičemž tvarování zavazadlového prostoru je praktičtější a pravidelnější. Výborný je rovněž systém sklápění zadních sedadel, kdy není nutno vyjímat hlavové opěrky - sedák popojede kupředu, na něj se sklopí opěradlo a výsledná ložná plocha je zcela rovná, bez schodu. Také hrana nákladového prostoru je poměrně nízko a především, je takřka v jedné rovině s vlastní podlahou kufru.
Vtipná je také možnost samostatného otevření pouze skla v zadním víku, takže pak můžete vyjímat nebo vkládat věci přímo na zadní platu. To je překvapivě oproti jiným kombíkům pevné, nikoliv roletové. Skládá se ze tří ploch, které lze na sebe složit, ale není to příliš praktické - pokud máte kryt kufru roztažený a otevřete víko kufru, nemůžete s plnýma rukama zavazadel jednoduše kryt odstranit (nezvedá se jako u hatchbacku), a obtížně tak náklad naložíte.
Motor je, jak se na benzinový agregát sluší, tichý a poměrně kultivovaný. Nabízí možnost jak klidné jízdy s relativně nízkou spotřebou, tak sportovnější jízdu, za kterou však zaplatíte spotřebou přes 10 litrů. Přesto mě jinak dobrý motor výrazně zklamal. Ptáte se proč? Vůz jsme testovali v lednu, jednom z nejchladnějších měsíců v roce. A přestože letošní leden je poměrně teplý a teploty se i v noci pohybují jen kolem nuly, motor po nastartování občas zhasl, a při snaze o pomalou plynulou jízdu se studeným motorem (popojíždění v koloně ve městě) se dostavovalo cukání, jako by si motor sám přidával a ubíral plyn. Snad za to mohl systém, kontrolující emise motoru, ale příjemné to rozhodně nebylo a od moderního motoru bych nic takového již mnoho let nečekal. Snad šlo pouze o problém předváděcího vozu, ke kterému se ne všichni kolegové novináři chovají v rukavičkách.
Podvozek Peugeotu 207 SW je velmi dobrý. Výborně filtruje nerovnosti, v zatáčkách velmi dlouho drží zvolenou stopu a i přes větší boční náklony umožňuje docela rychlou jízdu. Nerozhodí jej ani podélné či příčné nerovnosti nebo díry.
Problémové však je řízení. Volant je příliš tenký, a řízení je velmi přeposilované, takže řidič nemá žádný přehled, co se děje pod koly vozu. Navíc je řízení nepřesné, při jízdě v přímém směru jsem musel neustále drobně korigovat volantem, a nemyslím si, že by pořád foukal boční vítr, na který je mimochodem Peugeot 207 SW docela citlivý. Škoda, že dojem z jinak dobrého vozu řízení a nepřívětivé chování studeného motoru takto kazí.
Manuální pětistupňová převodovka je na slušné úrovni. Ačkoliv nedosahuje takové přesnosti jako německá konkurence, jsou dráhy řadicí páky poměrně krátké a přesné. Hlavice řadicí páky je kulatá, připomínala mi kopii hlavice řadicí páky čtvrté generace Volkswagenu Golf - perfektně padne do ruky a s koženým potahem je skvěle ergonomická.
Ergonomie je dobrá i u dalších ovládacích prvků. Dvouzónová automatická klimatizace je přehledná, ač jednoduchá, a její ovládání intuitivní a na dosah ruky. Velký displej klimatizace umožňuje okamžitý přehled o nastavení. Také zabudované rádio je jednoduché, působí obyčejně, ale své úkoly zvládá dostatečně. Dokáže přehrát MP3 a informace předává bodovému displeji, který je schován v kapličce nad středovým panelem. Jde o stejný typ, jaký jsme viděli v Peugeotu 308, a tak již víme, že zobrazuje veškeré potřebné informace včetně data a času, stanicích rádia, informacích palubního počítače, umožňuje nastavit vlastnosti vozu, zobrazuje informace o zapnutí a vypnutí funkce automatického stírání atd. Pod displejem jsou kontrolky zapnutí bezpečnostních pásů, a před ním uprostřed odkládací plošky je schován osvěžovač vzduchu.
Funkce palubního počítače se přepínají tlačítkem na konci pravé páčky, na sloupku řízení pod volantem pod touto pravou páčkou najdeme ještě ovladač rádia. Překvapivá je funkce automatických stěračů - ty se zapínají tak, že impulsově setřete čelní sklo. Čili impulzové setření se rovná zapnutí stěračů, není zde možnost jednorázového setření bez jejich zapnutí. Naopak vypnmutí se provede přepnutím páčky na intervalové stírání a bezprostředně následujícím přepnutí zpět do klidové polohy. Logičtější a ergonomičtější by mi připadalo, kdyby automatické stěrače nahradily polohu cyklovače a naopak zůstala zachována možnost jednorázového impulzního setření skla.
Pěkné jsou bíle podkreslené budíky přístrojů na přístrojovém panelu. Je jich celkem pět - k obligátnímu otáčkoměru a rychloměru přibývají rovněž typické budíky teploty chladicí kapaliny a ukazatel stavu paliva v nádrži (ta má objem 50 litrů). Neobvyklé je ale u této třídy automobilů osazení pátého budíku - tím je teploměr oleje.
S vozem jsme najezdili necelých 700 kilometrů po dálnicích, okresních silnicích i v městském provozu. Při dodržování rychlostních limitů se spotřeba na dálnici pohybuje kolem 7,4 litru na 100 kilometrů, na okreskách se dá jet za 5,5 litru benzinu, ve městě spotřeba šplhá k devíti litrům. Samozřejmě pokud pojedete rychleji, než ukládají pravidla, budou hodnoty spotřeby adekvátně vyšší - na dálnici se pak dostanete k deseti litrům, ve městě rovněž a na okreskách se bude spotřeba pohybovat kolem osmi litrů.
Naše kombinovaná spotřeba dosáhla 6,7 litru benzinu na 100 kilometrů, což považujeme za přiměřenou hodnotu. Šetřílci by se asi dostali k šesti litrům, především pokud by jezdili převážně po okreskách, ale na takovou jízdu by postačovala i jedna-čtyřka. Kdo touží po vysloveně nízké spotřebě a najezdí mnoho kilometrů, ten by mohl uvažovat o motorech HDI - jsou (na diesel) kultivované, jejich spotřeba je jednoduše skvělá a i výkon nabízejí přiměřený.
Již brzy bychom měli otestovat rovněž přímého konkurenta tohoto Peugeotu 207 SW, tedy novou Fabii Combi. Můžete se tedy těšit na její test a následný test srovnávací, který porovná oba přímé konkurenty po stránce dynamických a provozních vlastností, praktičnosti, ergonomie, kvality podvozku, zpracování a dalších relevantních faktorů.
Zdroj: Auto-News.CZ
