Test: Toyota Corolla Verso - pro masy

Corolla Verso se na trhu objevila roku 2001, až několik let po obřím úspěchu prvních malých MPV. Přesto se zařadila a začala dobře prodávat. První generace měla velmi nezajímavý a nudný design, takže už po dvou letech přišel výrazný facelift. Automobilka jej nazývá druhou generací, ačkoliv technická změna je minimální a projevila se, krom designu, především v natažení rozvoru o 15 cm.

Na design tohoto mastodonta si stále a stále nemohu zvyknout. Vnější vzhled sice předkládá několik zajímavých momentů, ale jako celek působí na můj vkus poněkud otupělým až "přiblblým" dojmem. Když se přes tento dojem ale přenesu, objevím především velmi zajímavou skladbu zadních lamp. Ty jsou opravdu netradiční, vypadají možná trochu tuningově, ale o to zajímavěji a vnášení do celku jiného ducha.

Totéž dělá výrazné olemování blatníků, ostře a negativně skloněný poslední, tedy C sloupek a v neposlední řadě i pětiúhelníkové zadní sklo. Všechny tyto prvky se ale v mých očích perou s trochu odulou tváří a, jak jsem již dřív řekl, tupým výrazem.

Na druhou stranu, když jsem auto ukazoval dvěma členům rodiny, oběma se design líbil, ostatně i samotná Toyota je na své Verso hrdá, takže můj pohled je pravděpodobně v menšině. Nejlepší obrázek si uděláte sami.

Při otevírání nastupující zatáhne za řádně velké, ale precizně zpracované dveře a otevře se mu prostor. Obří prostor.

Interiér se dá snadno charakterizovat slovy „rozsáhlé plastové pláně“. Opravdu, hladkých, dlouhých ploch je v interiéru plno. Nevadí to, je to součást konzervativnosti, jíž je celý vůz protkán.

Po nasednutí sedadla příjemně obejmou. Nesnaží se vypadat za každou cenu nějak sportovně, ale mají příjemně naznačené boční vedení, které opravdu funguje. A sedí se v nich pohodlně.

Sezení je tradičně trochu vyšší, ale sedí se pohodlně, volant i pedály jsou tam kde mají být. Asi největším ergonomickým nedostatkem je proto trochu horší opěrka lokte, která je příliš úzká a umístěná trochu jinde než kde bych ji potřeboval. Výhodou naopak je, že se pohybuje spolu se sedadlem, viděl jsem ale už mnohem lepší řešení.

Volant má příjemný tvar věnce, tloušťka, velikost i tvar jsou zkrátka adekvátní. Řadící páka je na příjemném místě nedaleko volantu, má krátké dráhy, které jsou docela přesné, ale možná by jim neuškodilo trochu větší odlišení.

Ze šedi interiéru silně vyčnívá palubní deska. Ta je oproti ostatním platům vyvedena kontrastně, je světlá a trochu možná imituje hliník, nepůsobí ale lacině. Právě v něm jsou umístěny všechny ovládací prvky klimatizace, rádia a dalších systémů, přičemž displeje jsou olemovány nazelenalým plexisklem. V nudném interiéru to vzbuzuje o kus více optimismu a za sebe mohu říct, že společně se zadními svítilnami jde o druhý vyvedený prvek v jinak nudném a chce se mi říct přímo nevyvedeném autě.

Druhým a asi posledním oživením interiéru je chromovaný lem řadící páky. Zbytek je plasto-textilní nuda. Designéři se mohli vyřádit mnohem více, na druhou stranu by se mohlo stát, že to co stvoří, se nebude někomu líbit. Tento vzhled neurazí nikoho. Je chladný, ale zase nikoho neodradí.

Naše Verso bylo relativně slušně vybaveno, k našim službám byla dvouzónová klimatizace, všechna okna v elektrice, palubní počítač, CD rádio s podporou MP3 a šesti reproduktory, tempomat a chránilo nás plno airbagů, krom čelních a bočních i hlavové (vepředu i vzadu) a řidič má výhodu i kolenního airbagu.

Ale to asi nejlepší na tomto voze je již v základu. Prostor. Příplatkové (za 20 tisíc korun) šesté a sedmé místo k sezení, takže krom obvyklých dvou řad se dá ze dna kufru vytáhnout ještě třetí. Ta je normálně dobře ukryta, avšak stačí zatáhnout a vysune se opěradlo. Tím odhalí sedák, který se jedním pohybem vytáhne do sedící pozice.

Místo na třetí řadě není na dlouhé cestování, na druhou stranu, určitě bych jej nepovažoval na úplnou nouzovku. Sám jsem na zadním sedadle najel pár desítek kilometrů a ač měřím kolem 180 cm, nemohu říct, že bych si musel až tolik stěžovat. Komfort v prvních dvou řadách je samozřejmě větší, místa pro nohy není příliš, ale přežít se to dá. Malé děti si určitě stěžovat nebudou, resp. nebudou si stěžovat o nic víc, než kdyby je rodiče posadili do malého auta jakým je třeba Toyota Aygo.

Dospělí si sednou na druhou řadu a bude dobře.

Vše má ale i své temné stránky. Krom toho, že kufr se zmenší na téměř nepoužitelnou hodnotu 63 litrů, z níž stejně polovinu zabere povinná výbava, nevím, je-li to jen můj divný pocit, ale asi bych se bál posadit své děti takto do zádě. Od nárazníku je dělí spíše centimetry než decimetry a v případě nárazu zezadu by to nemuselo dopadnout zrovna dobře.

Nuž, je čas nastartovat. Jak je dnes v módě, startuje se tlačítkem na palubní desce.

2,2 litru velký čtyřválec se oklepe, ale jen neochotně prozradí, že vlastně spaluje naftu. Potlačení dieselových pazvuků patří k těm lepším na trhu. Při jízdě se ještě dále uklidní a že jde o diesel řidič pozná spíše z charakteristiky motoru než z jeho zvuku.

Jízda s Versem je pohodová. Spíše komfortní podvozek se úspěšně snaží neinformovat posádku o každém kamínku pod koly, odhlučnění od silnice je slušné, pouze od zadní nápravy šlo o něco více zvuků, než by mohlo.

Komfortnost ale neznamená řidičská nepřívětivost. I přes dobrou filtraci nerovností se v zatáčkách vysoké MPV nenaklání, působí sebejistě a přenese veškeré volantem zadané instrukce na vozovku a to ochotně a bez odmlouvání.

Ano, v Toyotě se podařilo udělat výborný podvozek, který skvěle spojuje komfortní a agilní (vyhněme se slovu sportovní) vlastnosti.

Všechno skvěle podporuje motor o výkonu 100 kW (136 koní), který považujeme za to lepší z naftové produkce. Táhne od nízkých otáček, díky velkému objemu neuvadá a dá se s ním jezdit rychle. Ve spojení se šestistupňovou převodovkou zvládne stovku za 9,3 sekundy a rozjede se až na 200, což jsou na MPV dobré hodnoty.

Když se k tomu přidá poměrně příznivá spotřeba 6,4 litru. Máme tu motoricky výborný vůz.

Náš vůz v této konfigraci stojí ceníkových 784 tisíc korun. To je trochu nad poměry třídy, na druhou stranu, Corolla za to nabídne opravdu kvalitní zpracování s příjemnými plasty, obrovským vnitřním prostorem a zárukou spolehlivosti, jakou značka Toyota bezesporu je.

Co se výbavy týče, náš vůz byl ve druhé nejvyšší Sol, avšak nejlevnější výbavu Terra s motorem 1,6 VVT-i seženete již za 579 900, avšak dostanete jen 5 airbagů (přední, boční a kolenní řidiče), manuální klimatizaci a nebudete si moct připlatit za třetí řadu sedadel. Lépe na tom bude ve výbavě Luna, která stojí o 90 tisíc korun více než Terra.

V nabídce je ještě lepší benzínový motor 1,8 VVT-i, který lze kombinovat i s vyššími stupni výbavy.

Vrchol nabídky představuje diesel 2,2 D-4D o výkonu 180 koní, který lze pořídit a v nejvyšší výbavě Lux, která obsahuje vše, co i jenom vzpomenete. Výbava Lux+ obsahuje díky příplatku oproti Luxu 100 000 i navigaci a couvací kameru. Ostatně, kompletní ceník naleznete zde (.pdf)

Benzíny jsou spřaženy s pětistupňovou převodovkou, diesely mají stupňů 6. Pouze 1,8 VVT-i má možnost volby automatické převodovky.

A nakonec, zeptáte-li se mne na tu nejzáludnější za všech otázek, jak odpovím? Ano, koupil bych si ho. Ale byla by to čistě volba rozumu ve chvíli, kdy bych potřeboval vozit v 4,4 metru dlouhém autě 7 lidí. Corolla Verso je univerzální, ale naprosto bezpohlavní dopravní prostředek. Je skvělý pro pragmatiky, pro ty, kteří očekávají od auta jízdu. Není pro ty, kteří očekávají něco víc.

 Proč ano?

Skvěle odladěný podvozek, skvělý motor. slušná výbava, obří prostor, 7 sedadel

  Proč ne?

Nic moc design, žádný kufr při maximálním obsazení, vysoká cena, neskutečně rychle se špinící zadní sklo a celé páté dveře. 

Tipy pro facelift:

odvažte se trochu, odvažte se víc, odvažte se ještě víc! A trochu emocí do toho.