TEST: Honda FR-V 1.8i

Podmínky testu byly přitom obtížné, protože vůz jsme převzali ještě s letními pneumatikami a v průběhu testu nejenže přišly první mrazy, ale rovněž napadlo nemalé množství prvního sněhu.

Honda FR-V je vůz typu MPV s neobvyklou konfigurací sedadel. Vepředu i vzadu jsou k dispozici tři samostatná sedadla a vůz tak může vézt až šest pasažérů. Ovšem není to tak zcela pravda, neboť přední sedadlo uprostřed je spíše nouzové - pro cestující s výškou přes 160 centimetrů je k dispozici příliš málo prostoru pro nohy pod palubní deskou a středovou konzolou. Sedadlo lze ovšem sklopit a vytvořit tak stoleček se čtyřmi otvory pro nápoje, který rovněž může dvěma zbývajícím pasažérům vepředu posloužit jako loketní opěrka. Sedadlo je také posuvné, ale v případě jeho odsunutí vzad se dramaticky omezí pro změnu využitelnost zadního prostředního sedadla. Jinak však díky šířce 181cm je ve voze místa dost a dost, a tak lze říci, že cestování pěti dospělých osob je možné zcela bezproblémově a pohodlně.

Trošku v pozadí zůstává zavazadlový prostor. Ten pro šest cestujících postačí stěží, pro běžnou rodinu je ale dostatečný. Vtipně je řešeno uchycení rolety zavazadlového prostoru, kdy jsou tři pruhy rolety zacvaknuty do kolejnic zadních hlavových opěrek. V celém voze pak najdeme mnoho různých odkládacích prostor, například i v sedáku prostředního předního sedadla. Z prostřední zadní sedačky lze vyklopit zadní loketní opěrku.

Řidiče Hondy FR-V čekají ale především příjemné zážitky. Jak jsem již předeslal, náš exemplář měl pod kapotou benzinový čtyřválec o objemu 1,8 litru se systémem časování ventilů i-VTEC. Jako alternativu nabízí Honda dieselový čtyřválec common-rail o objemu 2,2 litru. Oba motory dávají maximální výkon 103kW/140 koní.

Námi testovaný benzinový motor měl dostatečný výkon a velmi kultivovaný průběh výkonové křivky. Byl spřažen se šestistupňovou manuální převodovkou, která umožňovala jak dynamičtější jízdu, tak i jízdu ekonomickou - šestý převodový stupeň bylo pak možno zařadit již při rychlosti 60 km/h. Při klidné jízdě se spotřeba benzinu pohybovala na úrovni 6,5 litru na 100 kilometrů jízdy, při plném zatížení vozu a rychlejší jízdě se ale snadno přehoupla přes 10 l/100km. V každém případě byl motor uživatelsky velice příjemný, a pro vůz Honda FR-V je to rozhodně vhodná volba, která i díky objemu a tím pádem nižší hladině povinného ručení bude zajímavá i pro případné kupce.

Cena vozu totiž s touto motorizací činí jen 619 000 Kč, což je na vůz této kategorie, s níže uvedenou výbavou a s dobrými dynamickými i jízdními vlastnostmi opravdu atraktivní. Když je řeč o výbavě, jak bývá u japonských automobilek zvykem, nelze si příliš vymýšlet. Konkrétně u Hondy FR-V jsou k dispozici dva motory, jediná úroveň výbavy Comfort a pro benzinovou verzi pak možnost volit mezi šestistupňovou manuální převodovkou nebo pětistupňovým automatem. Dieselová verze je vždy k dispozici jen s šestistupňovým manuálem.

Standardní výbava Comfort zahrnuje protiblokovací systém ABS včetně EBD, stabilizační systém VSA, šest airbagů, kotoučové brzdy na všech kolech, elektricky vyhřívaná a nastavitelná vnější zpětná zrcátka, dálkově ovládané centrální zamykání, elektrická okna vepředu i vzadu, imobilizér s alarmem, tempomat, palubní počítač, automatickou klimatizaci, nebo autorádio s CD přehrávačem a ovládáním na volantu včetně automatické regulace hlasitosti v závislosti na rychlosti jízdy.

V kolonce volitelné výbavy tak zůstávají jen přední mlhovky, litá kola, parkovací senzory a střešní ližiny se střešním nosičem.

Motor 1.8 i-VTEC dává maximální výkon 103kW/140k v 6300 otáčkách za minutu, maximum točivého momentu 173 Nm je k dispozici ve 4300 otáčkách. Vůz s tímto motorem zrychlí z klidu na 100 km/h za 10,6 sekundy a dosáhne maximální rychlosti 190 km/h. Udávaná kombinovaná spotřeba činí 7,5 l/100km, my jsme i s ohledem na počasí dosáhli spotřeby ještě o půllitr nižší. Zavazadlový prostor v základní konfiguraci má objem 439 litrů.

Pracoviště řidiče je poměrně ergonomické. Snad jen vypínač stabilizačního stystému VSA je umíštěn vlevo pod volantem, takže nalézt jej bez dívání chce značnou dávku talentu. Zajímavě řešená je ruční brzda, lépe řečeno její táhlo, které není realizováno klasickou pákou, nýbrž táhlem pod řadicí pákou. Ta je umístěna vysoko na středové  konzole, vlevo od ovládání klimatizace a autorádia. Přesto je její umístění takzvaně "po ruce" a řazení je přesné a s krátkými drahami.

Nezvykle je umístěno ovládání elektrických oken - ovladače nejsou na loketní opěře ve výplni dveří, nýbrž na levé straně přístrojové desky. Zcela neergonomicky je pak umístěn přepínač údajů palubního počítače - podobně jako u dalších korejských a japonských vozů je to zvláštní tlačítko na přístrojové desce, ke kterému se kolem věnce volantu lze za jízdy dostat jen s obtížemi. Věnec volantu mi přitom připadal dosti tenký, u vozu těchto rozměrů mě to zarazilo, ale nejednalo se o problém - přesto bych tento volant očekával spíše u malého modelu Jazz, než u vozu s karoserií MPV.

Pokud se týká vlastních jízdních dojmů, lze říci, že podvozek je naladěn kompromisním způsobem, který je pro české silnice velice vhodný. Vůz má malé boční náklony a dobře drží zvolenou jízdní stopu, při jízdě po dálnici ho nerozhodí podélné ani příčné nerovnosti, které je přitom schopen dobře filtrovat.

Bohužel s ohledem na povětrnostní podmínky a letní obutí vozu jsme nechtěli Hondu FR-V testovat v mezních situacích, přesto si troufám tvrdit, že podvozek a motor jsou nadprůměrné, stejně jako vnitřní prostor. Skvělá je i cena vozu, naopak trošičku klame konfigurace 3+3 sedačky, protože šest dospělých cestujících se ve voze příliš pohodlně nesveze. Za očekáváním zaostala i velikost zavazadlového prostoru v základní konfiguraci, naopak potěšila rozsáhlá standardní výbava a množství chytrých řešení a odkládacích prostor a schránek v interiéru.  S přihlédnutím ke všemu uvedenému se nerozpakuji vůz všem, které osloví i designově, doporučit.

Foto: Honda Motors & Petr Zelinka