Podobně jako oblečení, i automobilová výroba silně podléhá módním trendům. V Evropě je trendem karoserie MPV a žádná automobilka nesmí zůstat stranou. Ani Ford.
Třídu středních, chcete-li kompaktních MPV vynalezl roku 1996 Renault, když představil svého Scénica, založeného na hatchbacku nižší střední třídy – Méganu. Za tuto invenci ho mezinárodní porota ocenila titulem „Evropské auto roku 1996“. Scénic byl potom následován horou dalších, známý je Renault Xsara Picasso či Opel Zafira. Ten přinesl do této třídy jiný převratný prvek – třetí řadu sedadel, která se dají snadno složit do podlahy. Tím si i tento Opel vydobyl úspěch.
Dalším průkopníkem byla podivná Multipla. Mnoha lidem se líbila, mnohým se nelíbila, co ji však nikdo neupře je to, že do zatuchajících vod průmyslu přinesla několik nových prvků. Nový design spíše neuspěl a i díky němu se Multipla neprodávala tak jak Fiat očekával a potřeboval, nezapomeňme, že v té době byl celý koncern v hluboké krizi. Na jeho šestimístné uspořádání (3+3) však zapomenout nesmíme.
V roce 2003 se probouzí i Ford a přináší nový Focus C-max. Bylo to v době kdy byl v prodeji stále Focus první generace, C-max tak byl takovým předesilatelem toho, co bude ve Focusu nového.
Především jako první přišel s novou podvozkovou platformou, kterou později převzal Focus, ale i Mazdy 3 a 5 a mnoho Volv. Již zde se ukázalo,že bude zatraceně dobrá.
Na začátku tohoto roku podstoupil Focus C-max facelift, aby z něj vyšel již pouze jako C-max, čímž hodlá Ford zdůraznit jeho příslušnost k řadě MPV. Facelift se odehrál v duchu kinetického designu, který přineslo větší MPV S-max společně s ještě větším Galaxy.
Vyzkoušeli jsme faceliftovanou verzi ve výbavě Trend s motorem 1,6 TDCi.
Svoji příslušnost k rodině Fordů a speciálně Focusu se C-max vůbec nesnaží zastírat. Na první pohled je jasné, že jde o Focuse, kterého někdo trochu přefouknul... Na druhý pohled je zase jasné, že ono přefouknutí vůbec není na škodu.
Nás kousek byl v červené barvě, která autu oproti očekávání velmi slušela. Silueta auta má jasný MPV duch. Je od pohledu prostorná, půdorys je využit do poslední mrtě a to při větší výšce.
Od světel a typické masky chladiče se kapota zvedá poměrně strmě vzhůru, aby nenápadně přešla do skla. Není zde žádný ostrý přechod a karoserie se snaží tvářit jako jednoprostorová. Dramaticky vtlačené do karoserie jsou mlhovky. Mezi nimi můžeme čekat jen další přístup vzduchu k chladiči.
Bočné blinkry se přestěhovaly do zrcátek, což je efektní, méně už praktické, dojde-li k ulomení zrcátka. Místo po původním blinkru však zůstalo pouze překryto znáčkem výbavy.
Rozložitý ponton karoserie je ostře ukončen decentním spoilerem a náhle klesá dolů. Pro designové hrátky zde není prostor, jde o praktičnost. Zaujme zajímavé vykreslení zadních lamp a také malý, chtělo by se říct, že impotentně vyhlížející stěrač.
Náš kousek měl ve výbavě bezklíčový vstup. Na tuto drobnost si začínám čím dál více zvykat, je velice příjemná. Interiér je velmi vzdušný a posádka se v něm cítí velmi bezpečně. Může za to především obří masa materiálu, který se táhne od přístrojů k oknu, které tak může být pro někoho nezvykle daleko. Nedostatek místa je pro C-maxe neznámý pojem.
Místa vepředu je naprostý dostatek a dá se říct, že to platí i vzadu. V základní konfiguraci se na zadní lavici sedí poměrně kolmo, ale pohodlně a krom oblasti loktů a ramen i prostorně. Se zadními místy se však dá čarovat. Prostřední, neplnohodnotné sedadlo lze hodit do kufru a na jeho místo nasunout dvě krajní sedadla. Jejich posunutím směrem do středu a vzad vznikne bezkonkurenční prostor, na kterém není problém jet třeba kolem celého světa. Sníží se však objem kufru. Celá operace je snadná, nepotřebuje zvláštní násilí. K absolutnímu pohodlí však chybí loketní opěrky.
Vraťme se k předním sedadlům. Béžovo-černá kombinace interiéru vypadá velmi efektně, luxusně a bude se vám líbit až do prvního deště. My jsme měli to štěstí, že v době testu nebylo zrovna nejlepší počasí, takže když jsme kvůli focení museli do pole, bylo třeba vše srovnat několikaminutovým otíráním podrážek. Na koberečcích je vidět každý flek.
Pro ty, kteří mají auto trvale v garáži, u obchodu parkují jen v zastřešených stáních, pracují ve sterilním prostředí a nemají děti, mohu tuto kombinaci jen a jen doporučit. Ostatním ne. Ti se z ní budou radovat jen ve chvíli převzetí vozu.
Sedadla samotná jsou prostorná a docela pohodlná. Líbila se nám možnost nastavení bederní opěrky ve slušném rozmezí.
Ergonomie interiéru je slušná a díly jsou velmi dobře slícované, nikde nic nevrže, všechno sedí. Nechápu jedinou věc – móda měkčených plastů v interiéru je fajn, ale proč se u tolika aut můžu na měkké plasty jen dívat, když se mi koleno opírá o plast tvrdý jako skála? C-max není výjimkou, ale je to problém mnoha aut napříč segmenty.
Trojúhelník volant – sedačka – pedály zde naprosto dokonale vystihl moji potřebu a za volantem jsem se opravdu cítil jako doma. Musím pochválit řadící páku, která je umístěna blízko volantu a je opravdu při ruce. Zároveň s tím chválím i loketní opěrku, která je tam kde má být – podepírá ruku při řazení. Na druhou stranu nemohu pochválit její barevné sladění. Ačkoliv jsme měli béžový interiér, područka a některé další detaily kolem ní byly černé. Působí to jako pěst na oko.
Po ruce je i ruční brzda poměrně zajímavého tvaru. Ovládá se dobře. Nakonec musím pochválit i volant. Je menší a tlustší, což však vůbec nevadí. Drží se dobře a neklouže.
Skvělé rádio Sony jsme měli již ve více autech, zde je jakožto příplatková výbava opět i s ovládáním pod volantem, a je jasné, že problémem v podání zvuku není až tak rádio jako spíš reproduktory. V Mondeu byl zvuk lepší, ve Focusu ST zase horší. Ozvučení interiéru tak lze hodnotit jako slušný průměr.
Rozmístění ovládacích prvků je trochu střídavě oblačno. Rádio se ovládá dobře, jeho ergonomie je zvládnuta, navíc se dá plnohodnotně ovládat páčkou pod volantem. Horší už je to s klimatizací. Tlačítka funkcí jsou malá a hůře se hledají, jsou totiž ukryty trochu níže než by mohly být. Základní ovládání teploty a větrání není problém najít, méně časté ovladače jako vnitřní okruh se hledají hůř.
Po interiéru je několik praktických schránek o sumárně poměrně slušném objemu. Dvě jsou pod nohami cestujících vzadu a to v podlaze, další jsou ve dveřích (mohly by být trochu větší), obří schránka je pod loketní opěrkou a další jeskyně se nalézá před spolujezdcem. V dáli pod čelním sklem je další schránka na drobnosti. C-max se praktičností v interiéru drží na úrovni třídy. Schránek by ale mohlo být více, stačí se jen podívat na ohromné nevyužité prostory. A ty které jsou by mohly být trochu lépe řešené – hluboká schránka pod loketní opěrkou je hluboká a téměř znemožňuje hledání čehokoliv za jízdy, ta pod sklem je zase příliš daleko, obě zkrátka příliš odvádí od řízení. Tuto disciplínu zkrátka umí konkurence lépe.
Velmi se nám líbilo příplatkové panoramatické zrcátko pro sledování cestujících na zadních sedadlech, typicky dětí.
Kufr má sympatickou velikost. Jeho objem je trochu vyhoněný do výšky, ale to nevadí. Je skladný a praktický. Pod podlahou je dojezdová rezerva a na bocích se v praktických schránkách schovává povinná výbava.
Zadní řada sedadel je nejen sklopná, ale i vyjímatelná. V první fázi je třeba sklopit opěradla, poté je možná překlopit sedáky dopředu. V této fázi je možné je zajistit za opěrky hlav předních sedadel. Nebo je můžeme i vyjmout. Tento úkon je ale poměrně neprakticky řešen (těžká sedačka se musí naklopit do určitého úhlu, potom zmáčknout zámek a vyjmout sedačku), takže nebude-li to nezbytně nutné,sedačky necháte jen složené. Složení se naopak provádí poměrně rychle a není třeba vyjímat ani sklápět opěrky hlavy.
Je čas nastartovat. Díky bezklíčovému vstupu stačí otočit ovladačem na místě klíče a je nastartování. Diesel 1,6 TDCi ve své silnější variantě (109 koní) se zachvěje a je klid. Motor se neprojevuje přehnaným klapotem, nad hodnotou 2000 ot./min. je už sametově tichý a jen to nejcvičenější ucho pozná že jde o diesel. Pouze volnoběh je trochu klapavý, ve srovnání s konkurencí však 1+, takto tichá nafta se jen tak nevidí. Odvděčí se i nízkou spotřebou, na konci testu se pohybovala kolem 6,8 litru na 100 km, což považujeme za dobrou hodnotu.
109 koní nemá s autem žádné problémy. Táhne ve všech podmínkách, na trhání silnic to sice není, ale pro průměrného řidiče to bude naprosto dostačující. Jedinou vadou na kráse v hnacím ústrojí však není motor, ale převodovka. Je přesná, má krátké dráhy, skvěle se drží a ještě lépe řadí, ale citelně chybí šestka. Díky tomu je trochu dlouze odstupňovaná, šestka by velmi pomohla dynamice.
Podvozek auta lze jen a jen chválit. Díky moderní a sofistikované konstrukci dokáže i při svém sportovním naladění filtrovat mnoho nerovností, ale ve spolupráci s perfektně přesným, trochu tužším řízením, neméně skvělým řazením a dobře dávkovatelnými brzdami je i skvělým společníkem pro přesné vybírání zatáček. Sportovní zážitky lze od Fordu čekat téměř vždy a nejinak tomu bylo i s C-maxem. Možná trochu překvapivě.
A to je pro většinu možných zájemců asi největším kamenem úrazu. Ford C-max se prezentuje jako zábavné rodinné auto. Reaguje na každý, byť jen mikroskopický pohyb volantem, který naopak trochu tahá při přejezdu nerovností, podvozek tlumí sportovně a přenáší do interiéru mnohem více informací o stavu vozovky pod koly, než by si průměrná rodina přála. Možná celý vůz jen nechápu, ale dle mého soudu by se rodina měla v autě cítit především komfortně, třesením auta dítě v sedačce zkrátka neuspíte. Jsem rád, že trh je schopen uspokojit přání každého typu zákazníka, bohužel, tento typ je mi asi příliš vzdálen. Pokud vybírám auto, ve kterém budu vozit děti a kočár, budu chtít pohodlné auto, ve kterém bude dítě nerušeně spát a já si alespoň odpočinu. Pokud budu chtít běžné auto pro zábavu a rychlou přepravu z bodu a do bodu b, koupím si hatchback. Určité lidi může přitahovat pomyšlení toho, že mají obojí, že mají 2 v 1, dle mého to tak ale nefunguje. Když si kdokoliv koupí 2 v 1, může mít od každého jenom polovinu. Otázkou potom je zda se tyto poloviny k sobě hodí či nikoliv. Já za sebe musím bohužel hlasovat pro druhou variantu. C-max je perfektní podvozek s perfektně vyladěnými vlastnostmi a zároveň i velmi dobrá a chytře vymyšlená karoserie s mnoha skvělými vychytávkami v interiéru. Ale nějak mi ty dva celky nejdou k sobě. Máte-li však opačný názor, C-max pro vás potom nemá adekvátní konkurenci.
Ostatně, prodejní čísla mluví jasně proti mně. C-max se neprodává vůbec špatně a to je asi nejlepší měřítko jeho kvalit. Ty byly po faceliftu ještě dále zvýrazněny a C-max se tak opět dostává na špici segmentu. Jen musí vaše rodina snést trochu více natřásání...
Cenová politika Fordu je vůči zákazníkovi vstřícná. Nejlevnější C-max se dostane pod hranici půlmilionu a to s benzínovým motorem 1,6 o výkonu 100 koní. Chybí však klimatizace, skvělý systém posouvání zadních sedadel, v nabídce jsou 4 airbagy. Naše výbava Ghia se dá pořídit od 650 tisíc s motorem 1,8 a od 720 tisíc s testovaným motorem 1,6 TDCi. Potom však dostanete většinu toho, co si můžete jen přát. Včetně šesti airbagů, dualní klimatizace, elektrického ovládání všech oken, středovou konzoli a mnoho dalších příjemných drobností. Kompletní ceník si můžete stáhnout zde, „naše“ konfigurace v ní sice není uvedena, přesto ji ale najdete u každého dealera Ford.
Proč je na pugét?
- Zábavný podvozek,
- chytře vymyšlený interiér,
- na každém kroku drobnosti, které potěší
- slušná cena,
- jeden z nejlepších dieselů vůbec,
- skvělá pozice za volantem.
Proč je na odstřel?
- Pro rodinné využití příliš tvrdý podvozek,
- manipulace se sklopenými sedadly a systém jejich vyjímání,
- převodovce citelně chybí šestka.
Tipy pro facelift:
- více si pohrajte s odkládacími prostory,
- když slaďujete barvy v interiéru, slaďte nám i loketní opěrku,
- sklopená zadní sedadla si zaslouží lepší aretaci.
