Honda Civic není na trhu žádným nováčkem, vždyť přišla na trh už v minulém roce, ale právě proto jsem se na ni těšil. Žádná žhavá novinka, za kterou by se otáčely zástupy lidí (jak jsem se mýlil). Byl jsem velmi zvědavý, jak na ni budou lidé reagovat, i když ji už několik měsíců potkávají na silnicích. Také jsem chtěl vyzkoušet, jestli stojí za to si na tento automobil počkat až 5 měsíců (od objednávky do převzetí vozu se zpočátku opravdu čekalo tak dlouho).
První Honda Civic vyjela na silnice v roce 1972. Od té doby se jich prodalo více než 16 milionů! Nyní je v prodeji 8. generace, která jakoby přišla z jiného světa. Extravagantní design, který proti minulé generaci přímo bije do očí, netradiční řešení, originalita, nejlepší technika – to jsou atributy, se kterými se chce tato Honda ucházet o přízeň.
Design ala UFO
Honda přinesla do světa automobilů něco nevídaného, někdo si Civic zamiloval na první pohled, jiný by do něj nikdy nesedl. Design každopádně vyvolal rozruch, který už dlouho na automobilové scéně nebyl. Pětidveřová klínovitá karoserie vypadá sportovně a dynamicky, při běžném pohledu Civic vypadá jako třídveřový hatchback. Sportovní emoce a dravost z tohoto vozu přímo vyzařují – dlouhé zužující se přední světlomety, které jsou propojeny skleněným pásem, klínovitý profil, kdy jsou přední sklo a kapota téměř v jedné linii, sportovní nárazníky, velmi krátké převisy karoserie, černé olemování celého spodku, průběžný pás zadních světel nebo trojúhelníkové mlhovky – to vše vytváří sportovní náboj, ale zároveň spolu krásně ladí. Doplňky jako trojúhelníkové koncovky výfuku, kliky zadních dveří zapuštěné do jedné roviny s C sloupkem, zadní spojler s brzdovým světlem nebo kliky předních dveří už jenom dotváří dokonalý image tohoto temperamentního sportovce. Testovaný model měl navíc krásnou jasně červenou barvu, která v záplavě stříbrných, šedých a podobných kombinací rozhodně nešla přehlédnout. A jak se ukázalo, Civic lidi přitahuje jako magnet. Kamkoliv jsem přijel, Civic lidi zaujal, zastavovali se, otáčeli, ukazovali na něj… Civic se prostě líbí, je ještě neokoukaný. Je to také dáno tím, že po silnici jezdí jednotlivé kusy, houfně se nikde tohle auto nevyskytuje a v mém okolí byl Civic naprosto ojedinělý úkaz.
Otevírám
dveře a nastupuji do vozu. Celý interiér se táhne v podobném stylu jako vnější design čili usedám do futuristického řídícího centra raketoplánu. Ano, takhle interiér Civicu působí. Přede mnou se rozkládá dvoupatrová modře podsvětlená přístrojová deska. V horním patře je digitální rychloměr, který zobrazuje bílé číslice na modrém pozadí. Je to velmi příjemná kombinace a jeho umístění má jednu velikou výhodu: při jízdě nemusíte sklápět zrak a přeostřovat tak moc, jako u klasicky umístěných budíků - nezatěžujete tak oči. Pod volantem zůstal otáčkoměr (opět bílé číslice modře podsvícené), uvnitř kterého se zobrazují údaje palubního infosystému. Listuje se v něm pohodlně pomocí tlačítka na volantu, na škodu je, že pouze v jednom směru. Když se tedy chcete vrátit o položku zpět, musíte prolistovat všechny informace dokola. Okolo otáčkoměru doplňují přístrojovou desku palivoměr a teploměr chladící kapaliny. Na tohle rozvržení si velmi rychle zvykám, zvolené barvy jsou příjemné a údaje velmi dobře čitelné a když jsem přesednul do jiného „normálního“ vozu, tak jsem si uvědomil jedno: nuda. Přístrojová deska Civicu je sice UFO, ale je ergonomicky takřka dokonalá, navíc je hodně návyková a interiér jiných aut mi najednou připadají hodně nudné a šedivé.
Ale k přístrojové desce přece jenom jednu výtku mám – při jízdě za slunečného počasí se zapnutými světlomety (při zapnutí světel se ztlumí podsvícení) je čitelnost údajů horší, řekl bych dokonce mizerná. Ať jsem reguloval podsvícení sebevíc, moc se to zlepšit nedalo. Možná namítnete: Proč jsem si podsvícení nedal na maximum? Když jej dáte na max, a pak se sluníčko schová, září zase přístrojovka až moc, jako vánoční stromeček. A neustále přeregulovávání svitu – to není moc uživatelské.
V druhém patře vedle rychloměru se nachází displej s údaji času, nastavení klimatizace a rádia nebo CD a pod ním (zase v prvním patře) ovládání těchto součástí. Ovládání všeho kromě tempomatu (ten jsem musel nastudovat v návodu) je nesmírně intuitivní a přátelské, vše je tam, kde to hledáte. Zato musím vystřihnout Hondě poklonu.
Na středovém tunelu je řadící páka, která se pohybuje velmi přesně, s přiměřeným odporem, jenom ty dráhy by mohli u takhle sportovně zaměřeného auta kratší. Obklopují ji odkládací schránky různých velikostí.
Další velkou poklonu musím Hondě udělit za volant. Je naprosto ideální, menšího průměru s tak akorátně tlustým věncem. V testovaném UFOautě byl multifunkční, což jenom podtrhovalo uživatelský komfort.
Usedám
do vyhřívaných sedaček s výrazným bočním vedením, které opravdu umí podržet tělo v rychle projeté zatáčce. Místa je v nich tak akorát, hezky a funkčně obepnou tělo, sedí se sportovně nízko a díky dvouose nastavitelnému volantu se správná pozice hledá snadno. Jediné, co mě trochu vadilo je výhled vzad. Přes zadní okno rozdělené spoilerem se nedívá zrovna nejlépe, dokonce se dá přehlédnout blikání auta, které jede za vámi (např. na dálnici). Vše ale vynahrazují vynikající obrovská zpětná zrcátka.
Místa vzadu je opravdu královsky, jediným neduhem je svažující se střecha a z toho vyplívající pohodlný posaz pro osoby do 185 cm. Vyšší jedinci si budou kazit svůj účes o strop. Malé zadní dveře a silný C sloupek omezují prostor pro nástup vzadu, vše se zlepšuje díky úhlu otevření zadních dveří až na 90º. Nadprůměrný je ovšem zavazadlový prostor, 415 litrů je opravdu hodně a je s podivem, že Honda dokázala do auta, které vypadá jako menší třídveřový hatchback, doslova vecpat prostorný interiér a velký zavazadlový prostor. Komu je to málo může jediným pohybem sklopit zadní opěradla (sedáky se šikovně posunou) a zvětšit kufr až na 1282 litrů. Přitom vzniká rovná plocha. Hezkou vychytávku má Honda v podobě zvednutí samotných sedáků zadních sedadel a vytvoření tak prostoru pro převoz vyšších předmětů.
Engine Start
Vkládám klíček do zapalování a oživuji elektroniku a přístroje. Ale pozor: startuji červeným tlačítkem na levé straně přístrojové desky. Někomu to může přijít zbytečně komplikované, ale já to považuji za takový malý rituál probouzení Civicu k životu. Něco jako „Ahoj, jsem zde a teď si budeme užívat“. Protože právě pro to je Civic zrozený. Pro potěšení, pro potěšení z jízdy a jízdních zážitků.
Motor – pějme oslavné ódy
Nastartuji motor a ozve se tiché zabručení - motor mě pozdraví a pak se zklidní tak, že jej téměř nejde slyšet. Motor 1.8 i-VTEC, který se pod kapotou testovaného Civicu nacházel, má dvě tváře. Ta první je velmi přátelská a vstřícná. Když jsem jej využíval „normálně“ (chápej dodržování nebo jenom velmi malé překračování rychlostních limitů, vytáčení do 4000 ot/min) choval se tiše, spořádaně, bez vibrací a s neuvěřitelnou spotřebou. Výrobce uvádí kombinovanou spotřebu 6,6 litru/100 km a věřte, že nebyl problém za tuto hodnotu jezdit. Za celý test včetně zkoušek dynamiky jsem jezdil s průměrnou spotřebou 7,0 litru/100 km. Od motoru se 140 koni pod kapotou je to úctyhodný výkon. Prostě motor na pohodovou jízdu s průměrnou dynamikou a skvělou spotřebou. Druhá tvář motoru byla typická Honda – sportovní, agresivní a neuvěřitelně návyková. Jakmile vytočíte motor nad cca 5000ot/min, rozpoutá se takové malé peklo (až do zásahu omezovače při 6900ot/min). Nádherný sound, který motor vydává si zamilujete a budete jej chtít slyšet co nejčastěji, následuje zatlačení do výborných sedaček a Civic se dá na zběsilý úprk vpřed – výkon motoru je znát a já jsem se jím opájel velmi často. Při otáčkách blížících se omezovači se vedle rychloměru rozsvěcují červené diody, které upozorňují, že je blíží nebo již je tady okamžik vhodný k přeřazení na vyšší rychlost.
O zkrocení rozjetého oře se stará čtveřice kotoučových brzd, jejichž účinek je pozvolný, ale krásně dávkovatelný a ani při opakovaném krocení rozjetého auta nemají sklony vadnout. Řízení je poměrně strmé, auto krásně reaguje na sebemenší pohyb volantem a myslím, že patří v téhle kategorii k těm opravdu nejlepším.
Podvozek = sportovec
Chování podvozku bych rozdělil do dvou skupin. Při běžné až pomalé jízdě je chování podvozku paradoxně nejhorší. Tlumiče jsou naladěny dost tvrdě, takže pocítíte každý kamínek, každou nerovnost a na příčných krátkých nerovnostech vás Civic důkladně vytřese a protřepe (testovaný kus stál na 17'' litých kolech se zimními pneu, možná že na 16‘‘ to bude lepší). S delšími nerovnostmi si Civic poradí výrazně lépe. Při rychlejší nebo zběsilé jízdě budete podvozek blahořečit. Jeho naladění je totiž takové, že karoserie se v zatáčkách naklání minimálně, pneumatiky se drží vozovky jako klíště a ani nerovnosti v rychle projeté zatáčce auto nerozhodí. Jakmile se s autem sžijete, budete chtít projíždět zatáčku rychleji a rychleji než pokus předtím. Přestože zadní náprava není víceprvková, ale pouze vlečená ramena s torzní příčkou, odvádí svou práci znamenitě. Honda vyladila podvozek tak, že vás vlastně nutí jezdit rychle. Ale s jistotou.
Honda Civic 1.8 i-VTEC
je auto, které Vás doslova pohltí. Ať už designem karoserie, UFO interiérem nebo návykovým motorem. Líbí se jí na klikatých okreskách s kvalitním povrchem (hlavně ne tankodrom jménem D1), kde se může předvádět před řidičem i před konkurencí. A to si pište, že budete pod neustálým dozorem, tohle auto totiž lidi provokuje a přitahuje. Je to sportovec tělem i duší, který se ale hodí i pro denní přibližování. Ale ne pouze z místa A do místa B, ale s emocemi, adrenalinem a chutí k jízdě.
Týden prožitý s tímhle automobilem byl velmi krátký, protože to dobré vždy rychle uteče. A Honda Civic je velmi dobré auto, které se mě na dlouhou dobu vrylo do paměti.
Plusy:
- vynikající motor
- skvělý volant
- velká zpětná zrcátka
- prostorný interiér
- všude budí pozornost (někdo to může brát naopak jako mínus)
Mínusy:
- špatně čitelné přístroje za slunečného počasí (při zapnutých světlech)
- při jízdě v noci se přístrojová deska odráží v čelním skle
- listování v palubním počítači
- otevírání kufru (bez pomoci se neotevře až do nejvyšší polohy)
Hodnocení:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Pozn.: Hodnocení se vztahuje vždy ke zkoušenému vozu v porovnání s jeho přímými konkurenty (z hlediska třídy automobilu, vybavenosti, obdobného motoru...)
Hodnocení: 1 - nejlepší, 5 - nejhorší (minimální rozdělení je 0,5)
Celkové hodnocení je průměrem všech známek
Technické údaje:
HONDA CIVIC: motor zážehový šestnáctiventilový čtyřválec 1,8 i-VTEC (systém proměnlivého časování a zdvihu ventilů), výkon 103 kW (140 koní) při 6 300 ot/min, točivý moment 174 Nm při 4 300 ot/min, max. rychlost 205 km/hod, zrychlení z 0 na 100 km/hod 8,9 s, převodovka manuální šestistupňová, zavěšení McPherson/tuhá náprava se zkrutnou tyčí, spotřeba paliva 8,4/5,5/6,6 litru, palivová nádrž 50 l, provozní/užitečná hmotnost 1265/485 kg, pneumatiky 225/45R17, délka x šířka x výška 4245 x 1765 x 1460mm, rozvor náprav 2620 mm, zavazadlový prostor 415 / 1282 litrů, cena 559 000 Kč
Standardní výbava: ABS + EBD, stabilizační systém VSA, čelní airbagy, boční airbagy, okenní airbagy, kotoučové brzdy vpředu i vzadu, vyhřívaná zpětná zrcátka, mlhovky, centrální zamykání, elektrická okna 4x, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, sklopné zadní opěradla v poměru 3:2, kontrolka zapnutí bezpečnostních pásů, tempovat, automatická klimatizace, kožený volant, dešťový senzor, palubní počítač, vyhřívaná sedadla, nárazníky a zrcátka lakovaná v barvě vozu, litá kola, směrová světla v zrcátkách, autorádio s přehrávačem CD – MP3, 6 reproduktorů
Výbava na přání: zadní spoiler, střešní lyžiny, jinou výbavu nelze doobjednat – nebo si můžete objednat rovnou vyšší verzi Executive: (navíc proti Sportu) xenonové světlomety + ostřikovače, duální automatická klimatizace, prosklená střecha, na přání: navigační systém, interiér v kůži
