Nepřehlédnutelný mastodont
Toyota Highlander je skutečný obr. Na délku měří 4966 mm, je 1930 mm široká , její výška činí 1755 mm a má rozvor náprav 2850 mm. Za milimetry nezaostávají ani kilogramy. Tento mastodont , původně ze severoamerické Indiany , má pohotovostní hmotnost 2015 kg. U plně loženého vozu se ručička váhy dostane až ke 2745 kg.
Na téměř 5 metrů dlouhém SUV, které rozvíjí desingový jazyk menší RAV4, kromě délky samotné zaujmou též rozměrná přední maska a Bi-LED přední světlomety. Pozornost si jistě také zaslouží 20" litá kola obutá do pneumatik 235/55 R20. Co ale moc nepotěší, jsou téměř metrové převisy karosérie, které dávají tušit, že Highlander se bude lépe cítit na zpevněné asfaltové silnici, popřípadě na polní a lesní cestě, než v nějakém trochu obtížnějším terénu.
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Opravdu pro 7 dospělých, tedy skoro...
Interiér Toyoty Highlander se nese ve znamení prostoru. V přední řadě sedí řidič a spolujezdec na rozměrných sedadlech, která jsou nejen vyhřívaná, ale i ventilovaná. Mezi nimi se nachází velká loketní opěrka. Před řidičem je tříramenný multifunkční volant, za nímž jsou trochu archaické analogové budíky. Mírně překvapivě pro analogové, ne tak překvapivě pro hybrid není druhý budík otáčkoměr, ale powermetr. Návrat do 21. století jsou pak rozměry TFT displeje mezi oním powermetrem a tachometrem.
Ve středu palubní desky se nachází 12,3" displej infotainmentu, pod nímž jsou tlačítka pro ovládání topení, klimatizace a chlazení, či vyhřívání již zmíněných sedadel. Také rádio se nastavuje mimo displej internetu a to dvěmi otočnými ovladači, kdy první slouží pro ovládání hlasitosti a druhý pro lazení FM stanic. Aby těch displejů nebylo málo, má Highlander ještě skvěle čitelný Head‑up displej a také vnitřní zpětné zrcátko vlastně není zrcátko, ale displej promítající dění za vozem. Což má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že i když máte kufr naskládaný až po střechu, stále krásně vidíte, co se děje za vozem. Nevýhodou pak je, že když za sebou na zadních sedadlech vezete nějaké sličné slečny, nemůžete po nich nenápadně pokukovat.
Ve druhé řadě sedadel je také neobvykle velkorysá nabídka prostoru s možností vyhřívání obou postranních sedadel. Navíc je prostřední lavice posuvná, a tak lze přerozdělovat místo pro ty sedící ve druhé řadě těm, co sedí v řadě třetí. Když jsem si se svými 181 cm sedal sám za sebe a nastavil prostřední řadu tak, abych měl stále velkorysé místo na nohy, ve třetí řadě sedadel byl stále dostatek místa pro osobu téměř dospělé velikosti. Slečna Eliška na fotografii měří 152 cm a místa okolo sebe měla dostatek, což se o mně říct nedalo, ale také jsem se dozadu nakonec dokázal poskládat. Třeba do Škody Kodiaq (a nejen do ní) se mi to nepovedlo, tam je třetí řada opravdu pouze pro děti bez nohou.
Stejně jako je velká nabídka prostoru pro cestující, tak je i v Highlanderu dostatek místa pro jejich zavazadla. Při plném obsazení 7 cestujícími se za opěradly třetí řady nachází ještě slušných 332 litrů pro zavazadla. V 5 místném uspořádání má kufr objem 658 litrů a nakonec ve 2 místném uspořádání se do Toyoty vejde 1909 litrů zavazadel.
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
I 4 válce stačí, když elektromotory tlačí
Toyotu Highlander pohání hybridní ústrojí s celkovým výkonem 182 kW (244 koní). Skládá se z atmosféricky plněného zážehového čtyřválce o objemu 2487 ccm a dvojice elektromotorů. Spalovací motor spolupracuje s bezestupňovou převodovkou e-CVT, má výkon 140 kW (190 koní) při 6000 ot./min a točivý moment 239 N.m od 4300 ot./min. Přední kola dále pohání elektromotor o výkonu 134 kW (182 koní) s točivým momentem 270 newtonmetrů, zadní kola má na starost druhý elektromotor o výkonu 40 kW (54 koní) a točivém momentu 121 N.m. Zadní elektromotor je však k dispozici pouze při zapnuté kontrole trakce, což jsem nevěděl a v průběhu testu se mi má nevědomost krutě vymstila.
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Pohodlné svezení
Pocit za volantem Toyoty Highlander se nedá s běžnými, v Evropě prodánanými SUV, srovnat. Aura výhledu na obrovskou kapotu před řidičem dává jasně na vědomí, na kterém břehu oceánu vůz vznikl. Podobný pocit jsem naposledy měl za volantem Cadillacu Escalade, i když ten je po pravdě ještě o kousek dál.
Jízdní projev je však příkladně evropský. Tužší naladění podvozku dovoluje svižné projíždění zatáček, aniž by se vůz nějak dramaticky nakláněl. Ale na nějaké sportování tento Higlender není. Ač tabulkově vypadá zrychlení z 0 na 100 km/h v čase 8,3 s slibně, vůz svou velikostí tak dobře klame rychlost, že pocitově zrychluje podstatně vláčněji. Možná za to může i variátor, který se k rychlé jízdě nikdy nehodil. Ale na jeho obranu jsem dosud nejel ve voze, ve kterém by variátor fungoval lépe, než právě tady. Žádné zbytečné držení vytočeného motoru těsně před červeným polem se nekoná. Motory táhnou hezky od spoda a ralost i když není pocitově rychlá, tak je přinejmenším příjemně svižná.
Kámen úrazu u hybridů, kor těch s variátorem bývá dálnice. Ne však v tomto případě. Opět variátor funguje jak má, motor netočí nesmyslné otáčky a jízda po dálnici je příjemná a pohodlná. S tímto hybridem bych se nebál cestovat na dovolenou přes celou Evropu.
Když už mám k dispozici velké SUV s náhonem na všechna kola, napadla mě hloupá myšlenka, že by bylo pěkné udělat fotky do testu v areálu pískovny. Tam by přeci mohly snímky Toyoty Highlander vypadat skvěle. Proto jsem se k jedné, nejspíše už opuštěné vydal. U hlavního vjezdu byla zavřená závora, což mě mělo hned odradit a měl jsem jet domů. Ale ne, já se raději podíval na leteckou mapu a objevil polní cestu, která vedla na druhou stranu pískovny. Touha po fotkách jako ze Sahary (ano vím, velice naivní představa) mě hnala dál a já se vydal na polní cestu. Zprvu jsem byl z Toyoty nadšený, jak skvěle filtruje nerovnosti. Ale ono se nejednalo o žádné drama, polní cesta byla krásně rovná. Jak jsem tak objížděl pískovnu , najednou koukám, že cesta končí a začíná vysoká tráva. Zastavil jsem, že se vrátím, ale už bylo pozdě. Pod trávou byly vyjeté koleje plné vody na jejichž dně se nacházelo kluzké bláto. Dal jsem zpátečku a chtěl vyjet, ale parkovacím čidlům se tráva nelíbila a stále na mě řvala, jako bych schválně najížděl do zdi, a protiprokluzový systém brutálně ubíral výkon. Jelikož můj off-road jízdní styl je ála Jeremy Clarkson, tudíž "VÝKON!!" a "RYCHLOST!!!", nenapadlo mě nic lepšího, než všechny jízdní asistenty vypnout. Pak jsem se marně s plynem a s kroucením volantu ze strany na stranu, a změnách směru snažil auto dostat z té nenápadné, ale o to zrádnější loužičky.
Toyota jen kolem sebe házela bláto, stříkala vodu, ale jinak se nehla ani o centimetr. Vystoupil jsem, párkrát ji dokola obešel a kroutil hlavou. Jak je možné, že když jsou zadní kola na suchém povrchu, že se ta potvora nehne. Napadlo mě, že jsem se třeba spletl a vyrábí se i předkolka, kterou mi dali do testu a zapomněli se o tom zmínit. Vlezl jsem si pod auto a ano, zadní elektromotor tam byl. Vážně záhada...
Nedalo se nic dělat, vzal jsem telefon a volal místní domorodkyni Hance, zda nezná nějakého místního člověka s traktorem a nebo alespoň s větším autem. Po pár minutách Hanka volala zpět, že nějakého místňáka sehnala, že sice nemá traktor, ale auto a přijede mě vyprostit. K mému překvapení se asi za 30 minut u mé uvízlé dvou tunové Toyoty ukázala jasně žlutá Felicia. Po zapřáhnutí lana to vypadalo trochu komicky, ale proč ne. Mám přece 4x4 a asi mi stačí jen trošičku popotáhnout, abych se z louže vyhrabal. Ale to byl omyl, Škodovka tahala sice statečně, ale s Toyotou ani nehla. Řidič Žluťaska (jak svou Felicii hrdě nazýval) potvrdil mou domněnku, že se moje zadní kola prostě nehýbou. Řekl něco o práci a abych počkal, skočil do Žluťaska a zmizel. Asi po další půl hodině se ukázal se Zetorem a pak už to šlo jak po másle. Zetor zabral a já byl venku. Za ochotu dostal ten domorodec veškeré drobné (asi 150 Kč) , které jsem měl u sebe a já se mohl z vesela vydat zpět k domovu. Kromě asi 3 hodin mého času a 150 Kč mě uvíznutí stálo značné zhoršení přiměřené spotřeby. Naštěstí má Highlander pod motorovým prostorem kryt , a tak nehrozí žádné poškození, ani kdyby si , jak se říká, "sednul na břicho".
Při návratu vozu z testu jsem situaci ohledně zapadnutí líčil zaměstnanci Toyoty, který má novinářské vozy na starosti. A ten mi během pár vteřin objasnil, kde se stala chyba. Ta nebyla na straně vozu, ale na straně mé nevědomosti. Při vypnutí kontrolky trakce se zadní elektromor odpojí a z Highlandera je pouze předkolka. Hmmm... až zapadnu příště, asi si raději přečtu manuál.
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Rozumný apetit
Ač je Highlander pořádný kus auta, jeho spotřeba je překvapivě nízká. Po městě se s velkým SUV jezdí v průměru za 7,5 litrů na 100 km, což kolikrát neumí vozy o půl tuny lehčí s polovičním výkonem. Za městem je situace ještě lepší. Při rozumné jízdě se dá spotřeba udržet těsně nad 5 litry na 100 km a při normálním, spíše svižném tempu , je spotřeba stále krásných 6,5 litrů na 100 km. U většiny hybridů bývá kámen úrazu dálnice. Zde však musím motoráře od Toyoty pochválit. I přes obrovskou čelní plochu si Toyota při ustálené rychlosti 130 km/h vzala pouze 6,8 litrů na 100 ujetých kilometrů. To však platí pouze v případě hezkého počasí. Tu samou trasu po dálnici jsem jel druhý den za hustého deště a při ustálených 120 km/h byla spotřeba 7,9 litrů na 100 km.
Výsledná průměrná spotřeba po týdenním testu byla 7,8 litrů na 100 km. Za to však nemůže tak úplně Highlander, jako spíš můj pokus o focení v pískovně. Nespálit nesmyslné množství benzínu při snaze vyprostit auto z polní cesty, byla by jeho průměrná spotřeba takřka erotických 69 decilitrů na 100 km, což považuji za skvělý výkon.
Toyota Highlander | foto: Petr Boháč
Základ za 1,4 milionu
V ceníku Toyoty Highlander se zorientuje žák první třídy. Ono v něm totiž téměř nic na výběr není. Dostupná je pouze jediná motorizace, a tak si zákazník může vybírat jen z trojice stupňů vybraný. Těmi jsou Comfort, Prestige a námi testované Executive. Přičemž prvně jmenovaný pořídíte za 1 399 000 Kč, Prestige stojí 1 550 000 Kč a náš vůz vyšel na 1 800 000 Kč. Zákazník si může ještě v omezené míře připlatit za výbavu na přání. K nejdražším příplatkům patří prodloužení záruky za 33 900 Kč nebo třeba Paket Design za 29 900 Kč, který obsahuje boční nášlapy, plastové rohože zavazadlového prostoru a ochranou lištu zadního nárazníku.
Toyota Highlander je bezesporu zajímavé auto, které v sobě skvěle kombinuje americký styl s evropským zpracováním a jízdními vlastnostmi. Nabízí přehršel místa, je pohodlné a má skvělý poměr dynamických schopností ku spotřebě paliva. Kámen úrazu může být absence u nás tolik milované nafty a také na neprémiové auto vysoká cena.
Plusy:
- prostor
- pohodlí
- spotřeba
Mínusy:
- chybí turbo diesel
- občas problém ve městě zaparkovat
- cena mastná jak obličej puberťáka
-
Typ motoru:
zážehový R4 + 2 x el.
Palivo:
Benzín + el.
Zdvihový objem:
2487 ccm
Výkon:
140 kW (190 k) při 6000 ot./min.
Točivý moment:
239 N.m. při 4300 ot./min.
Převodovka:
e- CVT
Poháněná kola:
4x4
Délka:
4966 mm
Šířka:
1900 mm
Výška:
1755 mm
Rozvor:
2850 mm
Zavazadlový prostor:
332 / 1909 litrů
Provozní hmotnost:
2015 kg
V-max:
180 km/h
0-100 km/h:
8,3 s
Spotřeba
6,6 – 7.1 / 100 km
