V dnešní době, kdy je konkurence vysoká a s přísnými regulacemi, je italská značka nucena opustit její klasickou koncepci. Jak si s tímto krokem boloňský výrobce poradil?
Úvod:
Ducati je často spojována s dvouválcovým motorem, nicméně s přicházejícími regulacemi, byli vývojáři nuceni sáhnout po novém řešení. A tak světlo světa spatřila nová řada modelů Panigale V4.
Vzhled:
Modelový rok 2020 přinesl změny, i co se vzhledu týče. Na první pohled zaujmou „křydýlka“ na přední masce. Ovšem nejsou jen na parádu. Winglety se dříve používaly pouze na speciálech moto GP pro lepší přítlak a stabilitu. Stejně tak fungují i na sériově vyráběné „Panigalce“.
Přední maska je střižena agresivně a jako celek s předními světly působí velmi „dravě“.
Oproti předchozím létům V4 trochu zmohutněla a to hlavně u bočních kapot. Zadní část má již dnes klasické Ducati křivky. Dva průduchy, které opět podtrhují to, že Panigale není jen krásně vypadající motorka, ale především funkční nástroj.
Jízda a elektronika:
Do 10 tisíc otáček je V4 poměrně hodná motorka. Ovšem po překročení této „hranice“, se probudí „bestie“. Rychlost, kterou Panigale akceleruje, je nepopsatelná. Všechno okolo vás se zužuje a vaše vnitřnosti si budou připadat, jak ve ,,stíhačce". Naštěstí doby, kdy stroje byli výkonnější než brzdy, jsou již dávno páse. Z rychlostí vysoce překračující zákonné limity, se i díky wingletům dostane zase zpátky na „zem“ rychle a velmi stabilně.
Uvedu jen malý příklad. Na druhý rychlostní stupeň „Panigalka“ jede 170 km/h a při skutečnosti, že vám zbývají další 4 stupně, si uvědomíte, že motorku nevyužíváte ani na 50% jejích schopností.
Ducati Panigale V4 je Ride-by-wire tzn., že má elektronicky ovládaný plyn a o vstřikování se stará jednotka, která podle polohy plynu dodává „šťávu“. Oboustranný Quickshifter funguje na jedničku.
Není nic nového, že moderní stroje mají volbu režimů, a ani u Ducati tomu není jinak.
Režim Street - Jak již název napovídá, tento režim je vhodný do města a klidnější jízdu.
Režim Sport – Zde motorka už trochu přiostřuje, odezva na plyn je přesnější.
Režim Race – Jízdní asistenti jsou zde na minimum a odezva na plyn je raketová.
Každý režim si lze upravit individuálně, včetně jednotlivých asistentů. Velkým plusem je možnost úplného vypnutí a jejich obsluha je velmi intuitivní.
Podvozek a motor:
Pohonná jednotka je Desmosedici Stradale 90° V4 s protiběžnou klikovou hřídelí pro lepší rozložení váhy. Se zdvihovým objemem 1103 ccm a výkonem 157,5kW při 13000 otáčkách. Krouticí moment je pak 124 Nm při 9500 otáčkách.
Přední odpružení je plně nastavitelná upside-down vidlice Showa BPF 43mm. A zadní odpružení je plně nastavitelná Sachs pružící jednotka a hliníková jednoramenná kyvná vidlice.
Podvozek funguje opět na jedničku a již v základním nastavení je sportovnější. Jistota v náklonech je příkladná.
Závěr:
Ducati Panigale V4 je takřka dokonalým strojem. Designově krásný stroj, který převzal technologie přímo z MotoGP. V redakci jsme se snažili najít nějaké neduhy na Italském supersportu, ale až na cenu, která převyšuje půl milionu, jsme mnoho chyb nenašly. Na motorce budete rychlí, i když nemáte tolik zkušeností. Největší chybou na této motorce bude právě jezdec. Určitě bychom doporučili budoucím majitelům této „krásky“, ji vzít na okruh, kde se „Panigalka“ cítí jako doma a je zde prostor využít její skutečný potenciál.
Ducati Panigale V4 dostává 10/10 bodů.
Plusy:
· Výkon, motor a podvozek
· Možnost úplného vypnutí jízdních asistentů
· Oboustranný Quickshifter
· Vzhled
Mínusy:
· Cena
· Nevyužitelnost v běžném provozu
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila světu svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, nyní se ale Epiq představil v Mnichově po boku dalších koncernových kompaktních crossoverů koncernu Volkswagen. Přestože detaily ohledně výbavy a cen zůstávají tajemstvím, víme, že cena by měla začínat na částce kolem 600 000 Kč. Sériová výroba započne už příští rok.
Minulý týden nám dělalo společnost velice příjemné SUV, které skvěle vypadá, výborně jezdí, má rozumný nájezd kilometrů a nestojí majlant. Potěší především řidiče, kteří si potrpí na špičkovou ergonomii, nízkou spotřebu a velmi dobré jízdní vlastnosti. Má to vůbec nějaký háček?
Kodiaq druhé generace už nějaký čas brázdí české silnice a tak se na trhu s ojetými vozy začaly objevovat první vlaštovky. Jednu takovou jsme si v nejnižší výbavě Selection vybrali do naší dnešní recenze. Jedná se o roční auto z Mototechny s nájezdem necelých 27 tisíc kilometrů za 940 tisíc, což je proti ceně nového vozu aktuálně úspora přes 250 tisíc korun. Má to nějaký háček?
Do dnešní recenze dorazil Elroq, který si v prodejích vede od uvedení na trh velmi dobře. Většinou testujeme auta v nejvyšších výbavách, ale tentokrát jsme záměrně do testu vzali co možná nejlevnější provedení, abychom zjistili, zda-li základní verze v testu obstojí.